Přestože válka v sousedství Kurské oblasti trvá již více než dva a půl roku a směrem k ukrajinským hranicím se pravidelně dováží technika a munice, obyvatelé regionu si teprve před čtrnácti dny uvědomili, že „válka je na prahu“. Je to patrné z toho, co říkají jak ukrajinským vojákům, tak zahraničním novinářům, kteří se do obsazených míst dostali.
Jak píše list The Moscow Times, novináři z deníku The Washington Post se v sobotu vydali s ukrajinskými vojáky na jimi obsazené území.
V Sudži zpravodajové navštívili úkryt, kde nyní žije asi 70 lidí; dříve jich tam bylo více, ale někteří se vrátili do svých domovů, protože ostřelování v posledních dnech ustalo. Podle žen, které od ukrajinských vojáků dostávaly jídlo a léky, si ani nedokázaly představit, že by k nim mohla přijít válka. Pětačtyřicetiletá Ljudmila řekla novinářům z The Washington Post: „Vždycky jsem byla v bezpečí.“
Tamara, 65 let, požádala reportéry The Washington Post: „Vyfoťte naši Sudžu a pošlete to Putinovi. Ukažte ji našemu prezidentovi, ať ji vidí.“ Putin ovšem mezitím v neděli odletěl na státní návštěvu Baku, aby si „vyměnil názory na aktuální otázky regionální a mezinárodní politiky, zejména na téma ázerbájdžánsko-arménského urovnání“, a přenechal řešení situace v Kurské oblasti, kde bylo evakuováno více než 130 tisíc lidí, svým podřízeným. Ti mají málo vojáků, tak nasadili odvedence, ačkoliv Putin sliboval, že oni do bojů nepůjdou.
V rozhovoru, který pro The New York Times vedla Jekatěrina Duncová, která se snažila kandidovat na ruskou prezidentku a vydala se teď do Kurské oblasti pomáhat evakuovaným, popsala zvláštní zkušenost. Podle ní jí jedna žena řekla, že se skrývá ve sklepě studentské koleje „od prvního dne války“. Ukázalo se, že měla na mysli 6. srpen, kdy do oblasti vstoupily ukrajinské jednotky. Na otázku, co se dělo předtím, žena odpověděla: „Předtím jsme prostě žili své životy.“
To pobouřilo proválečné bloggery, protože to odporuje oficiální linii „vše pro frontu, vše pro vítězství“. „Viděl jsem naše občany z Kurské oblasti, jak odcházejí z oblastí obsazených ukrajinskou armádou. Mají prázdné oči. Chtějí jediné – dostat se pryč z války. A čekají, že kromě nich někdo osvobodí jejich domovy,“ píše Jevgenij Skrypnyk „Prapor“ na telegramovém kanálu Pomoc Donbasu.