V reakci na četné anonymní výhrůžky násilím, jejichž terčem se stal starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09), vznikla petice na jeho podporu. Proti Kolářovi se ostře vymezuje ruská ambasáda v Praze, ale i Kreml poté, kdy zastupitelé městské části nechali odstranit bolševický monument z veřejného prostranství.

Jak známo, ruská ambasáda Koláře odsoudila v prohlášení a Kreml se zpětně rozpomněl, že odstranění sochy maršála Koněva je trestné, pročež starostu Koláře stíhá. Jakousi neoficiální součástí této nelibosti jsou anonymní útoky, ale i demagogicky zdůvodněné odsudky ze strany Putinovy páté kolony v Česku.

„Zprávy o výhrůžkách panu starostovi byly poslední kapkou. Nerady mlčky přihlížíme bezpráví,“vysvětlila deníku FORUM 24 spoluautorka této petice Helena Šuranská, co ji přimělo k jejímu sepsání. „Naším záměrem bylo hlavně povzbudit a podpořit oba pány Koláře, abychom vyvážily tu nenávist, která se na ně snáší,“ dodala i za druhou autorku Hanku Pospíšilovou. 

V petici její autorky jednak odsuzují pokusy stoupenců Kremlu zastrašovat politika suverénní země a jednak poukazují na nesmyslnost obhajoby bolševického pomníku, který byl víc než cokoli jiného symbolem československé poroby ze strany sovětského impéria, symbolem sovětského imperiálního „Tady je to naše,“ jak doslova uvádějí v textu petice. 

Zde je celý text petice:

Pokud souhlasíte, vyjádřete prosím souhlas svým podpisem. Děkujeme.

Bývalý český velvyslanec ve Spojených státech i Rusku a otec starosty Prahy 6 Petr Kolář ve vysílání Českého rozhlasu Plus vyjádřil velké obavy o svého syna. „Bojím se,“ řekl*. V minulosti dostal jeho syn policejní ochranu kvůli výhrůžkám fyzickou likvidací, později čelil útoku dezinformátorů. Nyní je starosta Prahy 6 Ondřej Kolář terčem zlých verbálních útoků, kdy výhrůžky smrtí pro něj i jeho rodinu nejsou výjimkou. To vše proto, že pod jeho vedením byla konečně odstraněna (naprosto pietně) a uložena socha neslavně známého maršála Koněva. Zde jsou v krátkosti argumenty pro její odstranění:

1. Původně uváděný důvod – osvobození Prahy 9. května 1945 – byl již dávno vyvrácen: protokol o kapitulaci německých vojsk v Praze podepsal generál Kutlvašr s gen. Toussaintem již 8. května odpoledne. Koněvova vojska tak vjížděla do Prahy již osvobozené.
2. Maršál Koněv na podzim 1956 velel sovětským vojskům při krvavém potlačení maďarského povstání – dva a půl tisíce obětí.
3. V letech 1961–62, jako velitel Skupiny sovětských vojsk v Berlíně, se podílel na řešení druhé berlínské krize výstavbou Berlínské zdi.
4. Jeho role v roce 1968 zůstává nejasná – podezření, že při své návštěvě v květnu vlastně zaštiťoval zpravodajskou přípravu srpnové invaze, se nedá doložit ani vyvrátit. Faktem zůstává, že členové jeho skupiny navštěvovali československé podniky, posádky a další instituce velmi intenzivně a všude zjišťovali informace pro případ invaze nanejvýš užitečné.
5. Naopak není nijak nejasná jeho role při bombardování Mladé Boleslavi den po válce, kdy pouze proto, aby zabránil německým oddílům v přesunu do americké zóny, nařídil svrhnout cca 50 tun bomb na město, kde všichni slavili štěstí, že přežili válku, a sovětským letadlům nadšeně mávali. Během pár chvil zahynulo v Mladé Boleslavi přes 500 obětí včetně několika skupin dětí, které si mohly po dlouhých letech strachu konečně hrát na ulicích.
6. Výše uvedená zvěrstva nelze nijak omlouvat poukazováním na to, že Koněv byl „pouze voják“, který musel plnit rozkazy. Naopak, Koněv byl již od 30. let důležitou oporou bolševického režimu; od roku 1937 byl poslancem Nejvyššího sovětu, o dva roky později kandidátem ÚV KSSS, to vše díky osobní ochraně ministra obrany Vorošilova i díky tomu, že v době nejzběsilejších stalinských čistek donášel na své spolupracovníky i velitele včetně Vasilevského a Žukova. V říjnu 1941 Koněv jako velitel Západního frontu naprosto selhal, jeho front byl u Vjazmy německými vojsky zcela zničen a jeho samého čekal trest smrti. Život mu zachránil Žukov, netuše, že na něj Koněv donášel…
7. V jednotkách maršála Koněva byly lidské ztráty asi 2,5x vyšší než průměrné ztráty Rudé armády jako takové, a to byly její lidské ztráty podstatně vyšší než v armádách civilizovaných zemí, především v důsledku naprosté neúcty k lidskému životu (dokumentované hláškou ruských velitelů „Nas mnógo“), jakož i v důsledku mnohdy nesmyslných strategických i taktických chyb Stalina a jeho věrných.
8. Postavení sochy Koněva v žádném případě nelze vnímat jako výraz vděku Pražanů za osvobození v roce 1945: motiv vděku by mohl být brán v úvahu, kdyby byla socha vztyčena po válce, ještě třeba i v 50. letech. Jenže pomník je z roku 1980, tedy z doby, kdy o vděčnosti Sovětskému svazu nemohlo být ani zmínky. Socha z roku 1980 je tak jenom symbolem československé poroby vůči sovětskému impériu, symbolem sovětského imperiálního „Tady je to naše“. Aktuální reakce ruské ambasády na jakékoli pokusy o řešení jsou jenom smutným důkazem, že současné Rusko zcela pokračuje v imperiálních praktikách expanzivního carského Ruska, pak Ruska bolševického, posléze bolševického Sovětského svazu. Vyjadřujeme proto panu Kolářovi svou podporu.

Hanka Pospíšilová a Helena Šuranská

* Výraz „bát se“ do rozhovoru vnesla moderátorka Českého rozhlasu Plus a je patrné, že na něj Petr Kolář v odpovědi na přímo položený dotaz jen přistoupil – pozn. red.