Křesťanské demokraty čeká o víkendu sjezd, na kterém si budou volit nové vedení. Na post předsedy zatím kandiduje pouze jejich současný šéf Marian Jurečka. Žádné velké překvapení v čele strany se proto neočekává a vzhledem k tomu, jak úspěšně lidovci dopadli společně s koalicí SPOLU v loňských volbách, tak k výměně stranického předsedy není žádný důvod. Přesto je víkendový sjezd vládní strany dobrou příležitostí zamyslet se hlouběji nad tím, v jaké kondici se KDU-ČSL aktuálně nachází a v jakých ohledech by mohla přidat, respektive co přesně by její postavení na naší politické scéně mohlo v budoucnu ohrozit.
Lidovci, které dnes vede současný ministr práce a sociálních věcí a někdejší ministr zemědělství Marian Jurečka, si opravdu na první pohled počínají velmi dobře. Jsou součástí úspěšné koalice SPOLU, která vyhrála loňské volby do sněmovny a jejíž preference jsou na tom v tuhle chvíli ještě lépe než loni v říjnu, kdy získala 27,79 procenta. Podle posledního volebního modelu agentury Kantar by dosáhla na 31,5 procenta hlasů.
Ve vládě Petra Fialy má KDU-ČSL hned tři ministry, její poslanecký klub má 23 členů, což je na lidovecké poměry opravdu hodně početné zastoupení, disponuje také relativně velkým klubem v horní komoře parlamentu (senátorský klub KDU-ČSL a nezávislí tvoří 12 členů – jde tak o třetí nejsilnější klub po senátorském klubu ODS a TOP 09 a klubu hnutí STAN), a křesťanští demokraté dokonce mají i hejtmana v Jihomoravském kraji Jana Grolicha.
Při tom všem si však při podrobnějším zkoumání nelze nevšimnout toho, že lidovci jsou přinejmenším zčásti závislí právě na koalici SPOLU. Dokud koalice tvořená občanskými demokraty, KDU-ČSL a TOP 09 funguje, má výborné výsledky a není důvod, aby se rozpadla, tak to samozřejmě není žádný problém, ale z dlouhodobého hlediska to pro stranu Mariana Jurečky není příliš zdravý stav.
Podle zmíněného březnového modelu agentury Kantar pro Českou televizi by obdržela pouhá čtyři procenta hlasů (více by měla i T0P 09 s 5 procenty). Křesťanští demokraté si tak pohoršili oproti únorovému modelu, který jim přisoudil ještě 5,5 procenta hlasů. Tahle čísla jsou jistou výstrahou, kterou by lidovci měli brát vážně.
První lidovec v čele ministerstva práce a sociálních věcí
Když se nad tím zamyslíme důkladněji, snadno dojdeme k závěru, že takto nízká voličská podpora je celkem logická. Z koalice SPOLU je dnes opravdu nejviditelnější premiér a předseda ODS Petr Fiala, který úspěch celé koalice táhne z velké části na svých bedrech. Samotní lidovci jsou na tom mnohem hůře.
V kabinetu sice kromě místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky zasedá za lidovce ještě ministr zemědělství Zdeněk Nekula a ministryně životního prostředí Anna Hubáčková, nedá se ovšem říci, že by patřili k nejvýraznějším vládním postavám, byť je pravda, že ministr Nekula se v současné situaci vysoké inflace snaží být aktivní, když společně s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže řeší kontroly marží na potravinách.
Také samotný Jurečka by mohl být viditelnější, než v tuhle chvíli je, vzhledem k tomu, jak významnou úlohu v dnešní době zastává jeho resort. Nejhůře si pak vede ministryně Hubáčková, která o sobě dává vědět zcela minimálně. To všechno pak úzce souvisí s tím, jaká jsou vlastně lidovecká témata, která by straně mohla získávat nové voliče.
Jediné téma, které si dnes člověk tak nějak samozřejmě spojí s lidovci a které by jim mohlo pomoci odlišit se od jejich koaličních partnerů ve vládě, je podpora rodin s dětmi. Právě z toho důvodu se jim perfektně hodí, že pod ně nyní spadá ministerstvo práce a sociálních věcí, a nejenom to, že pod ně spadá, ale v jeho čele dokonce stojí i jejich předseda.
O to pozoruhodnější je, že křesťanští demokraté nikdy před Jurečkou tohle ministerstvo na starosti neměli, přestože jeho agenda je jim tak blízká. Sociální politika primárně zaměřená na rodiny s dětmi by tak mohla být jejich vlajkovou lodí, která by jim mohla zajistit to, že jejich voličská podpora se bude dlouhodobě držet minimálně nad pěti procenty, zatím se jim to však příliš nedaří.
Hrozba rozpuštění ve větším celku
Dalším úspěchem, který by si mohli přičíst k dobru, by mohla být penzijní reforma, která má vzniknout právě na tomto resortu. Marian Jurečka už ustavil poradní tým, který má úpravu penzí připravit. Kdyby se za ministra práce a sociálních věcí z KDU-ČSL reformu podařilo prosadit a zároveň by v ní byla viditelná lidovecká stopa, a navíc by se ji povedlo uskutečnit takovým způsobem, aby nezvyšovala mezigenerační napětí, křesťanští demokraté by to mohli prodat jako své velké vítězství.
Z pohledu preferencí, když ponecháme stranou koalici SPOLU, můžeme říct, že KDU-ČSL dlouhodobě stagnuje, což dokládají aktuální čísla ve volebním modelu. Ve volbách v roce 2017 měla 5,8 procenta hlasů, díky kterým tak obsadila 10 poslaneckých křesel. Lépe na tom byla v roce 2013, kdy obdržela 6,78 procenta a 14 mandátů. Dnes je však její početní zastoupení v dolní komoře výrazně větší právě zásluhou koalice SPOLU.
Jenže pokud by její podpora dále klesala a společné preference ODS a TOP 09 by se přiblížily k celkovému výsledku koalice SPOLU, mohlo by to vést i k úvahám o tom, k čemu jsou lidovci této koalici ve skutečnosti dobří. Tak daleko teď sice rozhodně nejsme, ovšem lidovci by měli tomuhle riziku včas čelit.
Pokud tedy nechtějí uvažovat o tom, že by se rovnou stali součástí Občanské demokratické strany a integrovali se do ní, což je rovněž varianta, ale takovým směrem vzhledem ke své dlouholeté politické tradici křesťanští demokraté asi neuvažují. Mohlo by se však stát, že jim nakonec nic jiného nezbyde.
Nejhůře na tom byli v roce 2010, kdy měli pouhých 4,39 procenta hlasů a do sněmovny se neprobojovali. Naopak bývala doba, kdy se nacházeli relativně bezpečně nad pětiprocentní hranicí – ve sněmovních volbách v roce 2006 (7,22 procenta), 1998 (9 procent) a 1996 (8,08 procenta). Aktuálně mají blíže k tomu horšímu výsledku. Dělí je od něj jen zmiňovaná koaliční spolupráce. Pokud se v ní nechtějí časem rozpustit, musí se sebou něco udělat.
