Německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová vzešla z třídenních jednání lídrů zemí Evropské unie jako kompromisní kandidát na místo předsedkyně Evropské komise. Návrh musí ještě schválit Evropský parlament. Byla by tak první ženou v této funkci. Premiéři a prezidenti členských zemí EU vybrali jako nového předsedu Evropské centrální banky dosavadní šéfku Mezinárodního měnového fondu Francouzku Christine Lagardeovou.
Summit Evropské rady rozhodoval o obsazování nejvyšších pozic v unijních institucích. Začal v neděli odpoledne a jednalo se o několika variantách. V kompromisním balíčku nakonec lídři navrhli také španělského politika Josepa Borrella jako šéfa unijní diplomacie a belgického premiéra Charlese Michela jako nástupce předsedy Evropské rady Donalda Tuska.
Nominace von der Leyenové a Borrella musí ještě potvrdit europoslanci. Během dne i po oznámení navrhovaných jmen se však ozývala značná kritika, a to především ze strany sociálnědemokratické frakce a zelených. Jako velké zklamání návrh hodnotil jak přední představitel zelených Bas Eickhout, tak předsedkyně socialistické frakce Iratxe Garcíaová. Naopak nejsilnější lidovecká frakce oznámila, že dohodu ze summitu podpoří.
Na summitu proti návrhu nehlasovala žádná země. Zdrželo se jen Německo, a to kvůli neshodám ve vládní koalici ohledně obsazení postu v čele EK. Kancléřka Angela Merkelová ale dala najevo, že nominaci von der Leyenové podporuje.
„Před pěti lety jsme potřebovali na rozhodnutí tři měsíce a někteří byli stejně proti. Letos to trvalo tři dny a proti nebyl nikdo,“ hodnotil výsledek předseda Evropské rady Tusk. Ocenil, že prezidenti a premiéři do čtyř hlavních funkcí v unii vybrali dva muže a dvě ženy. Lagardeová bude podle Tuska se svými zkušenostmi „perfektní předsedkyně ECB“, Španěl Borrell zase jako někdejší ministr zahraničí a šéf europarlamentu „silný reprezentant a obránce zájmů a hodnot EU ve světě“.
Tuskův nástupce Michel na večerní tiskové konferenci prohlásil, že Evropa čelí velkým výzvám, vidí je ale zároveň jako příležitosti. „Bude pro mne zásadní, abych úzce spolupracoval s dalšími evropskými institucemi, tedy s Evropskou komisí i europarlamentem,“ uvedl. Za hlavní témata pro nadcházející roky uvedl vedle britského odchodu z unie i klimatické změny či například nepříznivý ekonomický vývoj.
Premiéři a prezidenti zemí EU svým dnešním rozhodnutím popřeli systém vedoucích kandidátů („spitzenkandidátů“), které do čela komise navrhli před květnovými evropskými volbami jednotlivé frakce Evropského parlamentu. Rada postupně odmítla lidoveckého kandidáta Manfreda Webera i volebního lídra evropských socialistů Franse Timmermanse. Proti druhému jmenovanému rázně vystupovali představitelé tzv. visegrádské skupiny (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko).
