Znáte někoho, kdo by netoužil mít originální a přitom pohodlné bydlení? Podobně na tom asi byl kdysi také František Müller. A protože se evidentně rozhodl nenechat nic náhodě, tak se pro jistotu s architektem, který si potrpěl na neotřelá řešení, rovnou spřátelil.

Koncem 20. let minulého století se zámožný plzeňský stavitel František Müller rozhodl přestěhovat svou rodinu do Prahy na Ořechovku, kde si chtěl postavit dům. Netoužil však po průměrnosti, a proto potřeboval někoho, kdo mu vypracuje mimořádný projekt. Naštěstí mezi jeho blízké přátele patřil skvělý architekt Adolf Loos, představitel českého funkcionalismu. Ten přišel s velmi nezvyklým architektonickým řešením, které zpočátku práci hodně brzdilo. Ke slovu se totiž dostaly konzervativní stavební úřady, které už tehdy uměly „dobře“ svou práci a vynutily si celou řadu změn. Nakonec však přece jen stavbu povolily a ta pak proběhla v letech 1928 až 1930.

Adolf Loos se snažil na celý prostor navrhované vily dívat „okem ducha“ a přitom hrát šachy v trojrozměrné prostorové šachovnici – tehdejším 3D tetrisu. „Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech. Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod… U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je to velká samozřejmost. Domnívám se tedy, vraceje se k vaší otázce, že toto prostorové působení a tuto prostorovou úspornost se mi doposud nejlépe podařilo uskutečnit právě v domě Dr. Müllera,“ uvedl Adolf Loos v jednom z rozhovorů v roce 1930.

Na vile nejsou pozoruhodné jen plynule navazující prostory rozmanitě koncipovaných místností a nepozorovatelné přechody mezi nimi, ale i celková konstrukce domu, obklady stěn a stropů, tapety a velké soubory vestavěného nábytku. Vybavení interiérů, které vybral a v mnoha případech dokonce navrhl sám Loos, nenásilně spojuje moderní funkcionalismu a klasicizující anglický styl. Potrpěl si na vzácné a ušlechtilé materiály, takže v každé místnosti byl nábytek z jiného dřeva. Vše dohromady vyvolává výrazný pocit útulnosti.
Není tedy divu, že zařizovací předměty včetně skla a sbírky obrazů měly značnou hodnotu. Ta sice po roce 1948 kvůli znárodnění vzala za své, avšak díky nenápadnému, ale vytrvalému úsilí přátel rodiny a odborníků z nejrůznějších institucí se téměř vše podařilo uvést do původního stavu. V současné době je vila, která byla v roce 1995 vyhlášena Národní kulturní památkou, ve správě Muzea hl. města Prahy. To nejprve provedlo v letech 1997 až 2000 celkovou rekonstrukci, a následně pak prostory zpřístupnilo veřejnosti. Naleznete zde také klasickou expozici a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner