Politiky to bylo tehdy vnímáno jako další plusový bod Sovětského svazu v nevyhlášené kosmické soutěži se Spojenými státy. V červnu 1963 se stala bývalá tkadlena Valentina Těreškovová, která v pondělí slaví 80. narozeniny, první ženou, která spatřila Zemi z oběžné dráhy a pro obyčejné smrtelníky po celém světě se stala rázem nejpopulárnější ženou světa. V pondělí první žena ve vesmíru oslaví osmdesátiny a stále je aktivní. Je poslankyní ruské Státní dumy, ráda hovoří o dobývání kosmu a v roce 2014 byla například členkou štafety s olympijskou pochodní.

S myšlenkou vyslat do vesmíru ženu přišel v roce 1961 velitel sovětských kosmonautů generál Nikolaj Kamanin, ale jeho návrh zpočátku narážel na odpor. Sovětský vůdce Nikita Chruščov však pochopil, že let první ženy do vesmíru by se mohl stát dalším úspěchem v nevyhlášené kosmické válce se Spojenými státy. V předběžném výběru bylo zpočátku několik stovek adeptek, do posledního kola jich v roce 1962 postoupilo pět. Z nich se brzy vydělila trojice nejvážnějších kandidátek: Valentina Ponomarjovová, Irina Solovjovová a Těreškovová.

Kamanin, který se o Těreškovové vyjadřoval jako o „Gagarinovi v sukni“, později připustil, že její konkurentky byly lépe připraveny. Těreškovová, bývalá tkadlena a členka Komsomolu, ale byla „společensky“ nejvhodnější kandidátkou. Poslední slovo měl Chruščov, který doporučil Těreškovovou.

Do vesmíru se na palubě lodi Vostok 6 vydala 16. června 1963. Za 71 hodin letu Čajka (Racek, volací kód Těreškovové) obletěla osmačtyřicetkrát zeměkouli a během letu se na pět kilometrů přiblížila k Vostoku 5 s Valerijem Bykovským.

Nepříjemné okolnosti jejího letu popisuje na svých stránkách publicista Karel Pacner:

„Třebaže se během čekání na start v lodi, které trvalo přes dvě hodiny, kosmonautka nervovala, samotné vypuštění včetně přetížení a vstup do stavu beztíže absolvovala bez obtíží, dokonce lépe než mužští kolegové.
Jenže jakmile se však dostala do vesmíru, spustila litanie: „Bolí mě koleno a nemohu srovnat nohu tak, aby bolest přestala. Tlačí mě popruh, kterým jsem přivázaná…!“ Ostatní kosmonauti se chytali za hlavu: „To není možné, v beztíži přece popruh volně plave.“ Následovaly další stížnosti: „Bolí mě hlava na těch místech, co mám přilepené kontakty. Ten chleba je příliš suchý, měla bych radši černý. Chtěla bych domů.“
Bykovskij, který slyšel její skomírání v rádiu, měl dojem, že chvílemi brečí.
Hned první den se zjistilo, že návrat Vostoku 6 byl špatně naprogramován. Jeho kabinu by motory vynášely vzhůru namísto k Zemi. Stejná chyba zničila první kosmickou loď při bezpilotních zkouškách v roce 1960. Velitelství proto poslalo do programu lodi rádiem opravu – samotní kosmonauti neměli možnost cokoliv dělat. Tohle tajemství prozradila Těreškovová až nyní, při svých sedmdesátinách.
„Jakmile vyjdeš ze tmy, nezapomeň zorientovat kabinu,“ připomínalo jí velitelství. Kosmonautka odpovídala: „Nebojte se, všechno udělám…“ Mezitím tajně zvracela.
Když ji řídící středisko upomínalo, odsekne: „Potom.“ A zase dlouho mlčela.
Konečně se ozvala: „Usnula jsem. Jsem unavená a usnula jsem.“
„Proč jste netrénovala ruční přistání lodi?“
„Zkoušela jsem to, ale nešlo to. Jsem strašně unavená. Nechte mě trošku odpočinout. Zítra ráno všechno udělám.“
Nevolnost neustávala, točila se jí opuchlá hlava, na žádné úkoly neměla ani pomyšlení. Hlavní konstruktér Sergej Koroljov soptil: „Že já se spojil se ženskými! Už nikdy!“ A uvažoval, že by její let zkrátil. Nakonec to neudělal.
První sovětští kosmonauti nepřistávali v kabinách Vostok, nýbrž se katapultovali a snášeli se na padácích – to Sověti dlouho tajili. Při vystřelení z lodi zapomněla Těreškovová, jak má zaklonit hlavu, a udeřila se do ní tak silně, že si udělala pořádnou podlitinu. Maskéři měli hodně práce, aby ji zakryli, protože nebylo vhodné, aby ji při oficiálních příležitostech vystavovala.

Další žena, Světlana Savická, se do vesmíru vypravila o 19 let později a jako první žena tehdy vystoupila do volného vesmíru. Až dvacet let po Těreškovové se podařilo podívat do vesmíru první Američance Sally Rideové.

en.wikipedia.org

Po historickém letu krátce působila jako instruktorka ve Středisku Jurije Gagarina pro výcvik kosmonautů a pozornost vyvolal její sňatek s pilotem Andrijanem Nikolajevem (1929-2004), který byl v pořadí třetím kosmonautem. Svatba byla v listopadu 1963 pod patronací Chruščova, měli dceru Jelenu. Manželství se nakonec rozpadlo a Těreškovová se znovu provdala za šéfa ústavu traumatologie a ortopedie Julije Šapošnikova (1931—1999).

V polovině 60. let také vstoupila do politiky a od roku 1966 až do konce 80. let byla poslankyní Nejvyššího sovětu SSSR. Vedla také Výbor sovětských žen, dokončila studia na Vojenské letecké technické akademii a zastávala řadu dalších funkcí. Koncem 80. let byla předsedkyní prezídia Svazu sovětských společností pro přátelství a kulturní styky se zahraničím; v 90. letech pracovala ve Středisku přípravy kosmonautů a vedla centrum, které organizuje ruské domy vědy a kultury ve světě. V roce 1995, dva roky před penzionováním z armády, se stala generálmajorem. Dnes je členkou Státní dumy.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner