Nobelovy ceny byly poprvé vyhlášeny v roce 1901 a od té doby se staly nejprestižnějšími oceněními na světě. Nicméně, přes všechnu jejich velkolepost nezůstaly bez různých skandálů. Měřítka pro jejich udělení, pochybní vítězové a střety zájmů patří mezi sporné body, které ceny také přinášejí. Můžeme uvést aspoň několik (ne)nositelů, kteří stojí z zaznamenání. 7

Nobelovské spory se vlečou hned k zakladateli ceny, Alfredovi Bernhardovi Nobelovi. Jako švédský vynálezce dynamitu a jiných výbušnin Nobel neměl nejlepší obraz v očích veřejnosti. Když zemřel jeho bratr, francouzské noviny si ho spletly s Alfredem a použily titulek „Obchodník se smrtí je mrtvý.“ Poté uvedly, že Nobel „se stal bohatým tím, že našel způsob, jak zabít více lidí a rychleji než kdykoli předtím.“ Předčasný nekrolog byl možná tím, co ho Nobela motivovalo k vytvoření ceny s jeho jménem, aby tak obhájil svou historickou pověst.

Do roku 2014 byly Nobelovy ceny uděleny 864 osobám a 25 organizacím. Z laureátů bylo pouze 47 žen, což vedlo některé lidi k tvrzení, že nobelovský výbor přehlíží ženy. Jedno z možná nejznámějších opominutí se týkalo Jocelyn Bell Burnellové, která objevila v roce 1967 pulsary v roce 1967 a později publikovala článek se svým poradcem Antonym Hewishem. Jenže jenom Hewish a pak jeho kolega, Martin Ryle dostali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1974 právě za za objev pulsarů. (Sama to později ohledně neudělení okomentovala tak, že je v dobré společnosti.)

Nejspornější Nobelova cena je pravděpodobně ta udělovaná za mír. Mnoho příjemců si zasloužilo kritiku za to, že prý žádní mírotvůrci nejsou. Mezi nejvýznamnější příklady patří vůdce Organizace pro osvobození Palestiny (PLO) Jásir Arafat. V roce 1994 sdílel cenu s izraelským premiérem Jitcchakem Rabinem a Šimonem Peresem. Dostali ji za svou práci na dohodách z Osla, která je nedílnou součástí mírového procesu mezi Palestinou a Izraelem. Nicméně, mnoho kritiků poznamenalo, že Arafat byl hlavou Fatahu, skupiny zapojené do teroristických činů.

K bizarním návrhům patří navržení Adolfa Hitlera na Nobelovu cenu za mír. Bylo to v roce 1939 a navrhovatel, jeden švýcarský zákonodárce, to myslel jako vtip. Nikomu to ale nepřišlo moc zábavné. Místo toho to vyvolalo rozruch a nominace byla rychle stažena. Nicméně nominace sovětského vůdce Josepha Stalina v letech 1945 a 1948 byla provedena s velkou vážností.

Zatímco většina lidí považuje Nobelovu cenu za velkou poctu, dva vítězové dobrovolně odmítli cenu převzít. Jean-Paul Sartre, který odmítl všechny oficiální ceny, nepřijal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1964. V roce 1974 se k němu připojil Le Duc Tho, vysoce postavený funkcionář Komunistické strany Vietnamu, který spolu s Henry Kissingerem měl cenu dostat za svou práci, která ukončila vietnamskou válku. Tho ji však odmítl přijmout s tím, že „míru ještě nebylo dosaženo.“

Hitler se objevuje v souvislosti s Nobelovou cenou ještě jednou a to proto, že tuto cenu zřejmě nesnášel. Jeho hněv vzbudilo, že ji dostal v roce 1935 německý novinář Carl von Ossietzky, kritik jeho režimu. Hitler následně zabránil všem Němcům přijímat Nobelovu cenu a jako alternativu vytvořil Německou národní cenu za umění a vědu. Ačkoli Richard Kuhn (1938, chemie), Adolf Butenandt (1939, chemie) a Gerhard Domagk (1939, fyziologie a medicína) byli nuceni cenu odmítnout, později své diplomy a medaile obdrželi.

V roce 2008 získal Harald zur Hausen cenu za fyziologii nebo lék za objev lidského viru papilloma (HPV) a jeho spojení s rakovinou děložního čípku. V čem byl problém? Společnost AstraZeneca, která vyráběla HPV vakcíny, sponzorovala webovou stránku Nobelovy ceny. Kromě toho měli dva členové panelu, kteří Haralda zur Hausena vybrali, vazby na společnost AstraZeneca. Ačkoli nebylo nikdy odhaleno žádné pochybení, možný konflikt zájmů vyvolal kritiku.

Mohli bychom samozřejmě pokračovat tím, kdo všechno Nobelovu cenu nedostal, ačkoliv kdyby ji dostal, nikdo by se nedivil. Nedostal ji spisovatel Karel Čapek, který byl i světový autor, stejně jako ji neobdržel Václav Havel. Když se čekalo, že je na spadnutí, dostal ji tibetský dalajláma. Pro Havla mohlo být zadostiučiněním, že mohl brzo pozvat dalajlámu do Československa už jako prezident.

(Zpracováno za použití materiálů z Britannica.com)

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner