Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Pozorovatelé české politické a mediální scény očekávají zlomovou obměnu Rady České televize. V Poslanecké sněmovně se totiž schyluje k volbě jejích nových členů, a tím se do jejího složení definitivně odrazí podoba současné vládní většiny ve Sněmovně.
Česká televize je od faktické změny režimu v roce 2013 terčem útoků prezidenta Zemana a zdrojem nespokojenosti Babišovy vládní strany ANO i holdingu Agrofert. Jakkoli je svoboda ve vysílání České televize stále řidší, nic to nemění na touze vládnoucí garnitury se jí definitivně zmocnit. Nyní proto můžeme očekávat zvolení slavného dezinformátora Lubomíra Xavera Veselého, novináře z Babišových médií Pavla Matochy a katolická církev nás obšťastní ekonomkou Hanou Lipovskou.
Nevýrazný Matocha obdržel před volbou vynikající vysvědčení. V Babišových Lidových novinách jeden Babišův poslanec řekl, že je „nekontroverzní“. Tím je situace jasná. Takový kandidát má z hlediska držitelů moci jistě přednost. Mnohem výraznější je ovšem ultrakonzervativní katolička Hana Lipovská. Jako fanatická odpůrkyně Evropské unie a veřejnoprávních médií si získala lásku vládní většiny a nejspíše ji společně s kardinálem Dominikem Dukou žehná z Hradu i samotný prezident. Její kandidatura je jedním z nejhorších hříchů Dukovy církve a ukazuje, do jakých hnědých bažin dovedl současný pastýř svěřené stádo. A pak tu máme supervýrazného Luboše Xavera Veselého, hvězdu celé proruské fronty. Má mimo jiné i podporu ruského Sputniku, takže jsou jeho šance na zvolení do Rady vskutku značné.
Jak se zpívá v Internacionále: „Poslední bitva vzplála“, a vládní síly se daly na pochod proti Kavčím horám. Šéfuje tomu předseda klubu ANO Jaroslav Faltýnek a v pozadí stále sekunduje poslanec ANO Stanislav Berkovec, který se ve Sněmovně proslavil rozesíláním propozic, jak je třeba kandidáty hodnotit z hlediska zájmů hnutí ANO. Nepřekvapí tudíž, že jeho personální politika nápadně kopíruje mentalitu Andreje Babiše a Miloše Zemana. A pak tu také jako aktivní hráč volby vystupuje komunistická strana.
Celá záležitost s Radou České televize má pro demokraty velmi hořkou příchuť. Zatímco tu proběhla řada demonstrací na obranu veřejnoprávních médií, tak se Česká televize už sama postupně transformovala do klíčového vládního média. Definitivní paseku v pluralitě a demokratickém étosu vysílání přitom napáchala služebnost vedoucích editorů zpravodajství v čase koronavirové krize, kdy se z televizní obrazovky line pod záminkou obrany občanů před epidemií nekonečný proud vládní propagandy.
Mezi hrobaře svobody v České televizi patří zejména ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, šéfredaktor Pavel Mrzena a jeho nesmírně arogantní zástupce František Lutonský. Tito lidé se starají o to, aby měli ministři ve vysílání důkladný prostor a aby jejich oponenti dostali prostor minimální. Ministrům je přitom třeba zařídit pohodové prostředí pro jejich práci. Tím se zpravodajský proud nápadně přiblížil televizi Rossija 1. K tomu patří i převedení žánru Parlamentních listů do televizní podoby, což už řadu let organizuje Michaela Jílková.
Příznivci liberální demokracie a západního konceptu svobody mají ale v České televizi stále ještě hrstku svých ostrůvků, které není třeba jmenovat, abychom jim zbytečně neškodili. O existenci svobodných novinářů bychom měli mluvit raději tiše, neboť jde o ohroženou anomálii. Vesměs vysílají mimo hlavní vysílací časy, kupříkladu až po desáté večer, jako se dříve směly vysílat lechtivé scény. A nebo v neděli v poledne. V hlavním vysílacím čase nás zato Česká televize zásobuje – vedle vykastrovaných Událostí – neuvěřitelně stupidním seriálem autora Babišových novin Tomáše Baldýnského Láska v čase korony. Normalizace už má zase svého Jaroslava Dietla.
Útok na svobodu médií v České republice má své kořeny v převzetí vydavatelství Mafra Andrejem Babišem v roce 2013 a v postupné likvidaci liberálního charakteru Mladé fronty DNES a postupném zardoušení svobody v Lidových novinách. Demokratické a intelektuální kruhy přitom projevily neuvěřitelnou míru naivity a alibismu, když mlčely k likvidaci dvou demokratických deníků. Navíc tu pěstujeme smířlivé mlčení o kolaborantech, kteří na stránkách Čapkových Lidovek provozují třetí nejhorší deformaci žurnalistiky v dějinách: Po protektorátu a komunistickém panství se právě Babišova nadvláda nad novinami znovu projevuje jako nástup spodiny a bezcharakterních sluhů, kteří nahrazují profesionální a svobodomyslné novináře.
Jestliže tolik lidí mlčelo k destrukci demokratických novin, tak si vládní síly mohou již předem gratulovat k dobytí další kóty v České televizi. Celá řada lidí se na to již psychicky i morálně připravila a řada jiných lidí se již také psychicky připravuje na to, že budou muset odejít. Vládní síly budou jenom chtít, aby byl celý proces transformace ve vládní televizi dokončen klidně, bez virválu a bez hulákání.
Chtějí, abychom se podvolili tiše. Nelze vyloučit, že do Rady může být zvolený i nějaký zástupce bývalých lidí. Vypadalo by to opticky jistě lépe. Ale zkušenost s vládní většinou ANO, KSČM a ČSSD, k níž tak často patří i SPD, je jasná. Nenávist k liberální demokracii a k naší svobodě je stoprocentní a touha zmocnit se kořisti je veliká. Když dojde navíc k očekávanému odstranění Zemanova kritika a dosavadního člena Rady České televize Zdeňka Šarapatky, což se chystají provést poslanci ANO v čele s Barborou Kořanovou s poukazem na Šarapatkovy ošklivé statusy na Facebooku, bude v televizi vymalováno.
