Netrvalo to ani den a vidíme, jakým směrem se bude nejspíš ubírat činnost nových radních České televize. Hana Lipovská sama sebe popisuje jako „neřízenou střelu“, a přitom je spíš střela řízená. Chce se radit s Janou Bobošíkovou. Bobošíková má prý zkušenosti z televizní krize před dvaceti lety, a ty se budou hodit. Tak to určitě budou.
Hana Lipovská napsala na svůj Facebook nějaké biblické citáty, ke kterým není co dodat. Pak ovšem vytáhla skutečně skvělé myšlenky: „Začala jsem dnes proto dávat dohromady neformální skupinu těch, o kom jsem hluboce přesvědčená, že mají rozum i cit, zkušenosti i analytické mozky. Vím, že mě budou většinu času kritizovat, ale také vím, že budou schopni za všech okolností oponovat, a tím mi pomáhat hledat pravdu. Mezi těmi, kdo mi již pomoc přislíbili, jsou dokonce i někteří, kdo před dvaceti lety ‚vytahovali spacáky‘. Jejich ochoty sednout si se mnou k jednomu stolu si upřímně vážím. Obrátím se také na některé protikandidáty (či spíše spolukandidáty), které jsem během volby poznala.“
Skutečně cit pro daný okamžik a jazyk. Použít v souvislosti s někdejší televizní krizí výraz „spacáky“ může skutečně jen někdo, kdo nasákl staroklausovským opozičně-smluvním zápachem.
Pak ale přijde ta hlavní pecka: „S prosbou o konzultaci se obrátím také na prezidentku našeho Institutu a ředitelku zpravodajství ČT z dob, kdy se na Kavčích horách lámal chléb, Janu Bobošíkovou. Zdá se totiž, že nejen při slibované ‚Televizní krizi 2.0‘ se zkušenosti z televizní krize 1.0 budou hodit.“
Dobře, Haně Lipovské bylo tehdy deset let, tak si nemohla vysílání „Bobovize“ pamatovat v přímém přenosu. Ta videa se ale dají dohledat. Pokud si chce skutečně poslechnout lidi, kteří mají „rozum i cit, zkušenosti i analytické mozky“, tak by se nejspíš dozvěděla, že ta tragikomická vystoupení na obrazovce urážela rozum i cit.
Spojit se s Bobošíkovou, to je pro někoho, kdo chce být na své životní dráze brán vážně, skutečně nepochopitelné. Ta dáma je jedna z nejprovařenějších a bezectných figur, jakou můžeme najít. Jako sliz vždycky bleskově natekla do každé škvíry, kde bylo možno dosáhnout nějaké funkce. Za bývalého režimu jako svazačka v modré košili vítala s květinami Gustáva Husáka, pak se spojovala s Klausem, za komunisty kandidovala na prezidentku. Teď je předsedkyní lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu, takže poslední tři žijící „lidické ženy“ z organizace prchly. Teď je lidickou ženou Bobošíková. Ti bojovníci za svobodu jsou obskurní spolek vedený Jaroslavem Vodičkou, který byl členem Komunistické strany Československa hned dvakrát a spolupracovníkem Veřejné bezpečnosti s krycím jménem „Josef“.
Je zábavné, když na Wikipedii čteme v životopise Jany Bobošíkové: „Během studia působila v SSM, což však bylo kvůli studiu VŠ v té době nezbytností.“ To je jednak lež, jednak takové úpravy dělají na Wikipedii buď sami potrefení, nebo jejich fanoušci. A tak je to se vším. Kandidovat za komunisty bylo nejspíš také nezbytností. Tihle bezskrupulózní lidé mají život plný „nezbytností“.
Tak přejeme řízené neřízené střele, aby se jí povedlo ve spolupráci s takovými veleduchy dokončit uškrcení České televize a ve spolupráci s pokrokovými silami dokončit dílo v duchu „autentické pravice“, národní suverenity, vlastenectví, konzervatismu a křesťanismu kardinála Duky a Parlamentních listů.
Ale že se někdo aspoň Boha nebojí? To nám fakt rozum a cit a analytické myšlení neberou.
