Sedmnáctý listopad 1989 je najednou dávno. Svět se sype, tak jak jsme ho znali. Občas někdo napíše o nostalgii po starých (to je komunistických) časech. Nebo někde paní vypravuje, jak měla svou garsonku a nakoupila si a byla spokojená. Komunistický svět měl několik barev. Máloco chybělo těm, kteří tyto časy vytvářeli a ochraňovali a měli svá privilegia. Někteří viděli život jednoduše. Nepletli se do ničeho, dělali, co museli, a méně a byli v teple u svého talíře. Nakonec šlo o ty ostatní a – jak ukázal listopad 1989 – nebylo jich málo.

Lidé I. a II. kategorie byli známí a systematicky se jim spílalo a poukazovalo se na jejich prý černou duši. Větší problém byli ti z III. a IV. kategorie. Myslíte, že jsem si toto rozdělení vymyslel? Ne. Všechno bylo pečlivě rozebráno v přísně tajném a číslovaném Věstníku federálního ministerstva vnitra z 28. 12. 1978, podepsaném ministrem vnitra doc. PhDr. Jaromírem Obzinou, CSc.

V řadě paragrafů jsou vydávány pokyny k evidenci osob, které „při důsledném respektování třídních hledisek a jen na základě konkrétních a objektivních poznatků svědčících nebo signalizujících jejich činnost, jednání či postoje směřující k ohrožení vnitřního pořádku a bezpečnosti státu…“.

Stát totiž patřil jen komunistům, každý jiný názor a přesvědčení bylo zločinné a protizákonné. Stát byl jen několika lidí, ostatní byli trpění nebo, jak ukazuje tato vyhláška o 31 paragrafech, ani to ne.

V čl. 3 se ukládá: „Kontrolu nad evidovanými osobami a soustavné sledování jejich činnosti, politických postojů, styků a pobytu provádějí příslušné útvary Státní a Veřejné bezpečnosti…“. V čl. 6 jsou pod body a)–g) vyjmenovány závadné osoby, tedy všichni, kteří nepatří mezi stoupence normalizace, či bezhlesé lidi, kteří jen přežívají.

V čl. 7 jsou charakterizovány jednotlivé kategorie občanů. „Do III. kategorie nebezpečnosti se zařazují protisocialisticky zaměřené osoby, které zaujímají vyčkávací stanovisko a v době mimořádných událostí se mohou zapojit do aktivní činnosti proti státu. Do IV. kategorie nebezpečnosti se zařazují ostatní protisocialisticky zaměřené osoby…“

Takové byly rozměry našeho občanství dané diktaturou. Dodnes nebylo vše správně pojmenováno.

Přiznejme si, že stoupenců skutečného demokratického myšlení a praxe nebylo po 50 letech manipulování s veřejností příliš mnoho. Ostatní byli jen naštvaní a těšili se, že někdo to za ně vše vyřeší, a mnozí zůstali naštvaní dodnes. Hrstka fundamentalistů komunistické praxe zůstala vlastně stejná.

Konečně v listopadu 1989 se pohnuli ti z III. a IV. kategorie. Jen krátký čas vývoj ovlivňovali lidé z Obzinovy I. a II. kategorie a postupně se na lepších židlích usadili různí „poturčenci“ s velmi různorodými životními hodnotami. Přísně tajná vyhláška z 28. 12. 1978 dokládá, jaký byl onen československý normalizovaný stát. Zaslouží si jakoukoliv nostalgii?

Zdeněk Pokorný
profesor českolipského gymnázia, bývalý polistopadový starosta České Lípy