Česko coby jediný z někdejších satelitů ruského impéria SSSR se stále existující komunistickou stranou příznačně tápe, kam se sochou nechvalně proslulého bolševického maršála. Ostatní postkomunistické země přitom tento problém elegantně vyřešily už dávno, a je tedy kde se inspirovat.

Maďarský Memento Park a Litevský Grūtas Park skýtají skvělou inspiraci k řešení problému, jak s pražským Koněvovým památníkem, tak i s Gottwaldem v drahelickém depozitáři, jakož i mnoha dalšími neskladnými relikty komunismu po celé republice naložit. Zmíněné parky se těší velkému zájmu návštěvníků, nikdo tamní exponáty nepoškozuje, a ještě se vybere na vstupném.

Kolega starosty Prahy 6, toho času policií hlídaného Ondřeje Koláře, starosta Nové Vsi Martin Exner, v souvislosti s aktuálními tanci kolem pražské sochy Koněva vzpomněl k dokonalosti dotažený litevský Grūtas Park. Ten totiž odstaveným sochám sovětských vůdců dopřává tematicky vhodné prostředí upravené do podoby sibiřského gulagu. Neopominutelným přínosem této koncepce je zadostiučinění v podobě Lenina, Stalina nebo Džeržinského v lágru, jaké sami zřizovali pro jiné. „Tak uděláme si taky gulag muzeum, nebo darujeme Koněva do Litvy?“ ptá se příhodně Exner. „Aby byl dojem dokonalý, tak by sochám těch velikánů mohli různí Raptorové nebo Semelové jednou měsíčně poslat pětisetgramový balíček na přilepšenou a jednou ročně je za dohledu strážného na 20 minut navštívit,“ přisazuje si.

Výhodou vystavení bolševických soch je možnost zároveň připomenout zločiny komunismu. Litevci toho náležitě využívají k připomínce té smutné skutečnosti, že Kreml v dobách tzv. Sovětského svazu zabil nebo poslal na Sibiř v letech 1945–1953 přibližně čtvrtinu populace Litvy.

Na stejném principu je postavený Memento Park na okraji Budapešti. Místo s venkovní expozicí soch, památníků a reliéfů, doplněné muzeem s různými listinami, plakáty a projekcemi, upomíná na zločinný režim a zejména pak nohami trčícími ze zbytků Leninovy sochy připomíná i jeho pád.