Takovéto případy nejsou na rusko-litevské hranici příliš časté, protože rozumnější Rusové, byť trpící nostalgií po všem sovětském, ve vlastním zájmu v Litvě jakožto unijní zemi provokovat nechtějí. Na rusko-litevskou hranici však přijíždějí i občané jiných postsovětských republik.

Znám je případ, kdy na hraniční přechod dorazil Bělorus v rudém sporťáku Porsche 996, na jehož přední kapotě se skvěl srp a kladivo, takže tento díl karoserie nápadně připomínal sovětskou státní vlajku. Musel se vrátit.
Stalo se ovšem také, že do Litvy hodlala vjet i celá vlaková souprava, na jejíchž oknech byly nalepeny plakáty, jež se celkem jednoznačně daly považovat za propagandu Sovětského svazu a jeho víc než problematické historie. Pohraničníci průvodčím vlaku domluvili a ti nepřípustné plakáty sejmuli.

Hrozí samozřejmě eventualita, že někteří řidiči či posádky autobusů a vlaků po vjezdu do Litvy nepřijatelné symboly vrátí na původní místa. V takovém případě jim ovšem hrozí pokuta až ve výši skoro 300 eur, a to je riziko až příliš velké, takže většina Rusů ho zejména v situaci, kdy se jim samotným peněz začíná nedostávat, raději nepodstupuje.

Ruský bloger a cestovatel Nikolaj Nazajvajskij, který se nedávno vrátil z turistické pouti po téměř celé Evropě, se přiznal, že o podobném litevském zákazu nevěděl. Na druhé straně připustil, že ho samotného napadlo, že sovětská symbolika by v Evropě nemusela působit právě nejlépe, a tak by něco takového pro jistotu rovnou neudělal. „Třeba Litevci jsou na podobné projevy ruského vlastenectví velmi citliví a hned je chápou jako organizovanou akci či rovnou neurvalou propagandu,“ říká tento muž.

Člověk si v téhle souvislosti skoro automaticky uvědomí, že nejen Němce naprosto běžného, ale třeba i neonacistického extremistu by v životě nenapadlo, že by do sousedních zemí měl vyrazit v autě přizdobeném svastikami či nápisy SS. Když už, tak si je schová na nějaký sraz sobě podobných, ale veřejně se jimi jistě neholedbá.

A v tom je rozdíl mezi dnešním Německem a dnešním Ruskem: Zatímco solidní Němec se za totalitní minulost své země díky zpočátku vyloženě donucovací poválečné převýchově stydí, průměrný Rus, který podobným převýchovným procesem neprošel, je na minulost stejně totalitní a v mnoha ohledech možná ještě krutější hrdý – tím spíš, že jeho prezident ho k podobným projevům přímo inspiruje.

Převzato z ČRo Plus