Londýn stále vstřebává útok, při kterém konvertita k islámu Khalid Masood zabil autem a nožem čtyři lidi. Podobných aktů přibývá. Média pachatele často předčasně označují za takzvané „osamělé vlky“, jejichž vraždění téměř nejde zabránit. To však může být předčasné. Byl Khalid Masood opravdu „vlkem samotářem“?
Strůjce nejhoršího útoku v Británii od bombových atentátů z roku 2005 se narodil v roce 1964 jako Adrian Russell Elms, po svatbě své matky používal i jméno Ajao. Tato jména střídal až do své konverze k islámu kolem roku 2002, kdy se z něj stal Khalid Masood.
Od mládí měl problémy se zločinem, první záznam má z roku 1983. Podle svědků měl násilnické sklony, které projevoval při hospodských roztržkách. Podle známých bral kokain a steroidy, holdoval také prostitutkám. V roce 2000 pořezal v obličeji majitele jednoho podniku během hádky, za což byl odsouzen na dva roky ve vězení. Později vrazil nůž do obličeje jinému muži a vysloužil si dalších šest měsíců vězení.
Jeden ze svědků pro BBC popsal, že jednou u Masooda viděl Korán a posměšně se ho zeptal, zda zrovna on něco takového čte. Po své konverzi strávil nějaký čas v Saúdské Arábii, kde vyučoval angličtinu. Byl nejméně dvakrát ženatý a měl tři děti. Jeho aktuální partnerku manželku policie po útoku zadržela, ale následně ji propustila na kauci.
Podle britských médií byli současní Masoodovi sousedé v anglickém Birminghamu šokovaní, že spáchal něco tak otřesného. Byl to prý slušný a milý člověk. Podobná svědectví slýcháváme o pachatelích podobných útoků často, ačkoli často mají zločineckou minulost. Podle jiných svědectví se Masood zradikalizoval už ve vězení, což je také typické pro radikály ze západních zemí.
Děravá vlčí teorie
Je však zarážející, s jakou jistotou se po takových útocích objevuje slovní spojení „osamělý vlk“. „Tento způsob útoku prostředky věcí každodenní potřeby, jako je auto či nůž, tomu se těžko předchází,“ řekl britský ministr obrany Michael Fallon. „Všichni musíme přijmout tu možnost, že nikdy nepochopíme, proč to udělal. Jsme odhodláni zjistit, zda byl Masood inspirovaný teroristickou propagandou, nebo zda ho někdo jiný povzbuzoval, podporoval nebo přímo řídil,“ přidal se policejní zástupce Neil Basu.
To je problematické, protože v diskurzu už jaksi uvízne, že pachatel byl osamělý vlk, ačkoli se často ukáže opak. Vzpomeňme loňský masakr v Nice, kdy Mohamed Lahouaiej-Bouhlel přejel náklaďákem 84 lidí. Také v tomto případě se původně myslelo, že jednal sám, ale policie později zatkla jedenáct dalších lidí a zjistila, že teroristická buňka Islámského státu ve Francii plánovala podobný útok několik měsíců. Pachatel se také vyfotil se zvednutým ukazovákem, což je typické gesto džihádistů. Média IS se také brzy k útoku přihlásila a Masoodu označila za „vojáka chalífátu“.
Podobně tomu bylo v případě vraha z berlínských trhů Anise Amriho, který na video přísahal věrnost chalífátu IS a chodil do radikální mešity, kterou chtějí Němci zavřít od roku 2015. Policie zabila Amriho během náhodné kontroly v Itálii. Úřady tam později odhalily buňku Tunisanů napojených na útok a deportovaly je. Byl tedy Amri „osamělý vlk“, nebo ne?
Bohužel se často ukáže, že se na útoku podílely větší buňky, pokud ne přímo, tak právě propagandou či logistickou podporou. „Vlády preferují mýtus teorie osamělého vlka před dalšími způsoby vysvětlení, především vůči tomu, že úřady udělaly nějakou chybu. Ale u všech těchto posledních útoků jsme sledovali jasné vzorce,“ napsala dánská politoložka Jytte Klausenová pro magazín Foreign Affairs. V Amriho případě úřady pochybily zcela prokazatelně, Tunisan měl být z Německa v době útoku dávno deportován. Němci dokonce zvažují kvůli tomuto fiasku reorganizaci tajných služeb i deportačního řízení.
Vyšinutý jedinec, nebo přesvědčený radikál?
S Masoodovým motivem to možná nebude složité. Americké úřady uvedly, že měl vazby na lidi, kteří se chtěli přidat k džihádistům v Sýrii nebo Iráku. Touha vycestovat na blízkovýchodní bojiště už signalizuje vysokou míru radikalismu. Navíc se ukázalo, že byl Masood už před lety kvůli extremismu terčem vyšetřování, jak přiznala britská premiéra Theresa Mayová. V rámci dané operace byl považován za „periférní cíl“, což může znamenat několik věcí: měl vazby na extrémisty, ale nevykazoval výrazné zapálení pro džihád. Mohl být součástí vznikající buňky, ale nebyl rizikový nebo se agenti zaměřili na jiné, nebezpečnější jedince. Je také možné, že ho úřady považovaly za hrozbu, ale neměly ho za co odsoudit, popřípadě ho mohly zatknout a později propustit kvůli nedostatku důkazů. Vyšetřování přesto neprokázalo, že by plánoval provedení většího útoku.
Mayová také zdůrazňuje, že Masood nebyl součástí aktuálního protiteroristického vyšetřování. Policie uvedla, že zatím nenašla přímé vazby na IS stát asi neměl a pachatel nejspíš v den útoku jednal osamoceně. Některá média a politici z toho vyvozují, že to byl nevysvětlitelný čin narušeného jedince. Nějaké vazby na širší radikální okruh však Masood možná měl, čemuž nasvědčuje nedávná série zatýkání (ve vazbě skončilo nejméně dvanáct lidí, včetně tří žen, ačkoli devět z nich propustili). Většina zadržení proběhla v Masoodově domovském Birminghamu, který britská média považují za líheň ostrovního džihádismu.
Ačkoli mýtus osamělého vlka někdy naznačuje, že jde o impulsivní rozhodnutí, plánování teroristického útoku zpravidla trvá velmi dlouho, jak na psychologické, tak materiální rovině. Náznaků Masoodovy radikalizace je několik. Ano, Masood nejspíš jednal sám v den útoku, ale to ještě neznamená, že byl osamělým vlkem, varuje Klausenová. Ještě několik minut před útokem byl navíc s někým v kontaktu na mobilní aplikaci WhatsApp.
U podobných útoků se navíc často mísí osobní motivy s džihádismem, jako třeba v případě Omara Mateena, vraha z nočního gay klubu v Orlandu, který též krátce před smrtí přísahal věrnost chalífátu. Pokud se brzy objeví fotografie nebo video, z nichž bude patrná Masoodova věrnost IS, málokoho to překvapí. Teprve Ččs ukáže, zda byl napojený na širší okruh radikálů.
