Komunitní centrum Klinika v Praze na Žižkově slaví rok svojí existence. V současné době mu končí smlouva o vypůjčce objektu, kde sídlí, a usilovalo o její prodloužení. Pozoruhodné je, že u jejího zrodu stála dohoda mezi Andrejem Babišem a squattery, kteří opuštěnou chátrající budovu nelegálně obsadili v prosinci 2014.
[ctete]47154[/ctete]
Jak to bylo na začátku?
Policie chtěla zjednat pořádek a památkově chráněný objekt u parku Parukářka opakovaně vyklidila. Squatteři se však nevzdávali, na jejich podporu tehdy bubnovala řada médií a demonstrovaly stovky lidí. Anarchistická skupina Síť revolučních buněk na protest proti „zvůli státu“ podpálila policejní auto.
Budovu bývalé polikliniky vlastní Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, spadající pod Ministerstvo financí. Na vlastní pěst do hry vstoupil tehdejší náměstek pražské primátorky a věčný rebel Matěj Stropnický. Usiloval o pronájem budovy od státu a následné uzavření podnájemní smlouvy se squattery, kteří by založili obecně prospěšnou společnost.
Stropnický byl za tento návrh kritizován, že zavádí anarchii i na pražském magistrátu. Jednak neměl nakládání s majetkem Prahy ve své kompetenci, a nesouhlasné reakce vyvolal i jeho plán pronajmout budovu bez řádného výběrového řízení. Mezitím o ni projevila zájem Generální inspekce bezpečnostních sborů.
„Mladý duchem“
V té době vstoupil do hry Andrej Babiš. Kdosi mu poradil, že by mohl situace využít ke svému zviditelnění. Začal s aktivisty jednat a zorganizoval s nimi schůzku přímo v budově. 22. ledna 2015 se na Facebooku hnutí ANO objevil kim-ir-senovský příspěvek Babišových marketingových mágů.
Jak člověk pozná, že zestárl? Když začne nadávat „na ty mladý“, jejichž chování nerozumí. V prosinci obsadila mládež na pražském Žižkově zchátralou budovu bývalé kliniky. Spousta lidí si myslela, že to jsou výtržníci, a že na ně úřady právem poslaly policajty.
Situace zvedla obočí Andreje Babiše, který se k překvapení všech objevil na místě a navrhl schůzku všem zúčastněným. Na rozdíl od úředníků ho nezajímaly pouze paragrafy a vyhlášky „proč to nejde“, ale také to, o co mládeži jde: rozjet zahradu, jídelnu pro sociálně slabé, knihovnu, přednáškový sál a prostor pro občanské iniciativy v domě, který je sice majetkem státu, ale nikdo ho nevyužívá.
Chuť něco dělat lidi spojuje. Kdo by si pomyslel, že dvacetiletí nadšenci v mikinách a ministr financí v sobě najdou podobnou krevní skupinu? Přesto se to stalo a právě mladá energie vzbudila v Andreji Babišovi mnohem větší důvěru než zpohodlnělost úředníků, kteří všechno (ne)řeší přes paragrafy a vyhlášky. Jako nejvyšší správce státního majetku slíbil Andrej Babiš kliniku občanskému hnutí. Vzhledem k jeho vrozené pořádnosti se do ní určitě přijde časem podívat.
„Mladý duchem“ znamená, že člověk ještě neztratil odvahu zkoušet nové věci, že je vždy připraven poučit se a taky, že se nepovyšuje nad mladší, ale spíš v nich hledá inspiraci. Člověk, který je mladý duchem si udržuje vitalitu, iniciativu i usměvavost, a všechny tyhle věci najdeme u Andreje Babiše.
Babiš umí držet slovo
Nemožné se stalo skutkem. Anarchisté brojící proti „vykořisťovatelskému kapitalismu“ a „„utlačovatelské státní moci“ se dohodli s oligarchou, který reprezentuje obojí. A vůbec jim to nepřišlo nepatřičné. Tento bizarní deal tehdy vyhovoval oběma stranám.
Ministr financí, „mladý duchem“, se mohl marketingově předvést jako bojovník za zájmy mladé generace, a anarchisté dosáhli svého, když se jim podařilo legitimizovat nezákonné zabrání chráněného objektu. Větička, že nejvyšší správce státního majetku Andrej Babiš slíbil kliniku občanskému hnutí, je symbolická. Kolika šťastlivcům se to přihodí?
Jak bylo řečeno, tak se stalo. Mezitím se odehrálo několik drobností. Nejdříve ministr financí odvolal ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Františka Dittricha, který dohodě s Klinikou bránil, a nechal budovu obsazenou aktivisty vyklidit policií. „Mladý duchem“ asi moc nebyl a jeho „zpohodlnělé“ lpění na dodržování platných zákonů do obrázku dobromyslného nejvyššího správce státního majetku příliš nezapadlo.
Poté se odehrálo výběrové řízení – respektive divadélko, které se za soutěž jen vydávalo. Jak napsalo Aktuálně.cz („Babiš zasáhl do kauzy Klinika. Squatteři jsou blízko triumfu“, 9. 2. 2015), majetkový úřad chtěl sice formálně najít zájemce ve výběrovém řízení, ale ve skutečnosti mělo jít především o vstřícný krok směrem k zástupcům Kliniky.
Skutečně. O bezplatný podnájem budovy na dobu jednoho roku, přičemž poté se má rozhodnout o jejím dalším osudu, se přihlásili tři zájemci. Jeden byl vyřazen pro nesplnění podmínek, druhý odstoupil. Zvítězila Klinika. Babiš umí držet slovo.
Útok radikálů na Kliniku bez reakce
Širší veřejnost potom dlouho o Klinice neslyšela. Do médií znovu razantně vstoupila až po roce. Počátkem letošního února ji napadla skupina neznámých útočníků. Co je poněkud zvláštní, kmotr Kliniky Andrej Babiš na tuto událost nijak nereagoval. Nejenže své chráněnce nepodpořil a útok neodsoudil, dokonce neřekl ani slovo.
Jak se to dá vysvětlit? Šéf ANO mezitím změnil priority. Dnes se profiluje především na migrační krizi a zjevně nechce mít se sluníčkářským centrem nic společného. Takových názorových obratů předvedl velmi mnoho, nijak už nepřekvapí.
Na druhé straně případ zchátralé budovy, kterou obsadili levicoví aktivisté z Kliniky, potvrzuje jinou skutečnost. Znovu se ukazuje, že stát je nejhorší vlastník. Pokud není schopen svůj majetek využít, má jej prodat nebo rekonstruovat a pronajmout. Ale nikoli pod tlakem demonstrací, zapalovaných aut a zadarmo.
A už vůbec ne protekcí člena vlády na základě formálního výběrového řízení. Toho člena vlády, který se dnes ke Klinice nehlásí, protože se mu to už zřejmě marketingově nehodí.
[ctete]47411[/ctete]
