NÁZOR / Na odstoupení amerického prezidenta Joea Bidena z boje o Bílý dům zareagovalo množství významných světových i našich politiků. Kromě nich se ozvaly i figurky z nižších i nejnižších pater, třeba šéfka českých komunistů Kateřina Konečná.
Konečná, jak je jejím zvykem, samozřejmě smíchala dohromady všechno možné, o čem si myslí, že chtějí její příznivci slyšet. A tak na svém účtu na síti X i na Facebooku sdílela totožný příspěvek.
„Člověk, který se chlubil tím, jak dal bombardovat Bělehrad… Bidenovo odstoupení z boje o Bílý dům je pozitivní zpráva, ale nikoli důvod k předčasným oslavám. V USA se totiž většinou mění jen strany, loutkovodiči v podobě zbrojařské lobby zůstávají,“ napsala rudá předsedkyně.
O loutkovodičích musí samozřejmě jako šéfka komunistické strany něco vědět. Vždyť komunisté skáčou, jak se v Moskvě píská, už déle než osmdesát let. A nic pěkného z toho pro nás nikdy nevzešlo.
Pikantní na jejím vyjádření tak zůstává hlavně fakt, že prezidentu Bidenovi vytýká jeho „chlubení se“ bombardováním Srbska, ale veškeré genocidní činy jejího kremelského miláčka nechává ležet bez povšimnutí, dokonce v europarlamentu hlasuje proti pomoci napadené Ukrajině.
Zaregistrovala Konečná, že Joe Biden sice patřil k zastáncům bombardování Jugoslávie během občanské války a byl velkým kritikem Srbska, které mělo na jejím vyvolání obří podíl, ale již v roce 2016 se ve funkci viceprezidenta při návštěvě Srbska omluvil a kondoloval rodinám asi 500 civilistů, kteří při amerických útocích na vojenské cíle či sklady pohonných hmot a zbraní zahynuli? Všimla si náčelnice komančů, že stepní Hitler Putin cíleně bombarduje nemocnice, porodnice, obytné domy, civilní infrastrukturu? Že zničil Kachovskou přehradu? To byly podle ní vojenské cíle?
Pochopí někdy, že je to významný rozdíl? Že se Putin nikdy neomluvil a ani neomluví, přestože těch mrtvých má „na triku“ daleko víc než zmiňované americké bombardování?
Jen namátkou jeho jednotky brutálně bojovaly či ještě stále bojují v druhé čečenské válce, v Sýrii, ve Středoafrické republice a samozřejmě na Ukrajině. To vše jen za dobu jeho „prezidentství“. Připočítat by se tam tak dala i další válečná dobrodružství, když byl premiérem a prezidentský stolec mu jen pro formu zahříval dnešní oblíbený propagandista Medveděv. Takže do seznamu je nutné ještě přidat Jižní Osetii či povstání na severním Kavkaze, tedy válku s Gruzií.
Jenže loutka na svého loutkovodiče nevidí. To by musela umět zvednout hlavu.