Co uděláme, kdy je země v jednom ohni a my sami nemůžeme pomoci? Vyjádříme solidaritu a přání, aby boj s děsivým živlem dobře skončil. Neradujeme se z toho neštěstí.
Něco tak samozřejmého není ale vlastní všem. Důkaz přišel z Blízkého východu.
Izrael postihla v tomto týdnu katastrofa. Desítky požárů. Při pohledu na mapu zobrazenou níže se zdá, že země je v jednom plameni. Na bezpočtu míst prožívají lidé peklo. Místní hasiči jsou zcela vytíženi, pomáhá i zahraničí. Kromě jiných Řecko, Kypr, Chorvatsko, Turecko, Rusko. Zapojily se i arabské hasičské týmy z Judeje a Samaří.
Ohniska požárů, které vzplanuly v Izraeli během tohoto týdne
Tolik ohnisek požárů v krátké době – to nemůže být ani náhoda a ani nemůže jít pouze o technické příčiny. Stále víc je zřejmé, že jde o žhářství. Tedy o novou formu teroru.
Připomeňme: Když spadla newyorská Dvojčata, palestinští Arabové jásali. Ne všichni, ale mnozí. Bylo jich dost na to, aby nenechali nikoho na pochybách, co si o nich máme myslet, na čí straně stojí.
Nejinak je tomu dnes. Izrael postihlo neštěstí – a někteří Arabové z toho mají upřímnou radost. Server Jpost.com upozorňuje na některé takové projevy na sociálních sítích v arabském světě, nikoli nepodobné výlevům v témže světě po 11. září 2001.
Obzvláště se „vyznamenali“ dva šejkové v Kuvajtu. Imám tamní Velké mešity Mishary Rashid Alafasy na Twitteru napsal: „Hodně štěstí požárům“. Víc uvádět nemusel. Jiný kuvajtský šejk, Nabil Ali al Awad, přispěl k iracionálnímu protiizraelskému fanatismu sdělením: „Bůh spálil jejich srdce a jejich domovy a jejich peníze a jejich těla a připravil jim ohnivé hroby … kvůli tomu, co udělali věřícím (rozuměj: muslimům – pozn. LS).“
Vždycky, když slyším právě z Kuvajtu tato slova bezbřehé nenávisti, vzpomenu si na první válku v Zálivu. Tehdy se stal bezbranný Kuvajt obětí agrese saddámovského Iráku – a svět mu přispěchal na pomoc. Během války se stal ale obětí agrese také Izrael: Z Iráku byly na jeho území vypáleny desítky raket. Přesto, v rozporu se všemi svými zásadami, zachoval izraelský stát vojenskou zdrženlivost, kterou přispěl k tomu, že mohla být operace mající za cíl osvobození Kuvajtu zdárně dokončena.
Tenkrát teklo Kuvajťanům do bot – a také díky izraelskému postoji nedošlo k rozpadu koalice sil západních a muslimských států. Dnes nemají alespoň tolik slušnosti, aby, když má Izrael problém s ohněm, který z velké části založili jejich alláhovští soukmenovci, alespoň drželi hubu, když už se nedokážou chovat jako civilizovaní lidé.
Rozdíl mezi civilizovaným a necivilizovaným člověkem je zřejmý: Civilizovaný člověk řekne „Hodně štěstí v boji s ohněm.“ Moderní barbar pak: „Hodně štěstí požárům.“
A v zásadě o tom to celé je.
Poznámka vyšla na autorově blogu.
