Proč ministr Herman „politickým rebelem“ být nesmí, zatímco prezident Zeman ano? Úvodem ale nejprve jedna kontrolní otázka: Znáte jméno mluvčího Bílého domu? Troufnu si tvrdit, že většina lidí v našem okolí si „tady a teď“ nevybaví, kdo tuto funkci ve Washingtonu DC zastává. To Jiří Ovčáček je na tom nesrovnatelně lépe. Pochopitelně. Dokonce tak dobře, že se místy i sám prezident dostává do jeho stínu. A to je co říct.

Ovčáček dominuje zprávám na serverech. Tento příspěvek byl napsán v úterý 25. října dopoledne a publikován krátce před ohlášenou tiskovou konferencí pana mluvčího. Zrušil jsem kvůli ní svůj program, abych ji mohl sledovat v přímém přenosu.

Proč takový zájem?

Situace kolem Jiřího Bradyho se posunula tak daleko „za hranu“, že nic jiného než akt pokání z Hradu by slušný člověk neočekával. Bude tomu ale tak? Překvapí Jiří Ovčáček? Zprvu jsem doufal, že ano.

Když jsem se ale seznámil s tím, co sdělil veřejnosti na Twitteru, naděje mě opustila. Považte sami. V neděli 23. října na svém twitterovém účtu oznámil, že „spustil novou FB (facebookovou – pozn. LS) stránku. Nazval ji „28. říjen 2016 bez nenávisti“. (Koho vůči komu?, chtělo by se zeptat, ale to nechme stranou.) A na tomto facebooku, ve zprávě o chystané úterní tiskové konferenci, uvedl Ovčáček doslova toto:

• „Je třeba říci NE nenávisti a snahám ohrožovat demokracii v naší zemi v zájmu zahájení kampaně některých prezidentských kandidátů.“

Mohu se mýlit, a rád se budu mýlit, ale duch těchto slov nenaznačuje ani za mák, že by z Hradu mělo zaznít alespoň něco, co by připomínalo pokání. Naopak. Obávám se, že pod heslem „Ne nenávisti“ bude plevel nenávisti dále podporován v růstu značnou dávkou hradního hnojiva.

Malá odbočka. Vzpomínáte si na styl nedávné omluvy Jiřího Ovčáčka leteckým dispečerům? Přeloženo do mluvy obyčejných lidí zněla takto:

• Řeknu o tobě, že jsi blbec.
• Když se ohradíš, omluvím se: Jestli se tě to dotklo, tak sorry.
• Ale dál si myslím, že jsi blbec.

Obraťme list. Na webu Seznam Zprávy, který v úterý publikoval rozhovor s Jiřím Ovčáčkem, tiskový mluvčí Hradu řekl, že ministr Herman setkáním s dalajlámou „popřel zahraniční politiku české vlády“. Osobně si myslím, že nepopřel a na svém blogu jsem opakovaně zdůvodňoval proč. K tomu se vracet nechci. Místo toho nabízím jiný příběh.

Příběh o tom, jak zahraniční politiku české vlády popřel prezident republiky. Stalo se 30. září 2013 v Hradci Králové. Miloš Zeman na akci Dny pro Izrael podle serveru iDNES z 1. října 2013 „vyslovil přání, aby se česká ambasáda v Izraeli přesunula z Tel Avivu do Jeruzaléma“ a upřesnil:

• Počkám si, jaká bude vláda nová, a svým nezaměnitelným osobním kouzlem se pokusím budoucího premiéra a ministra zahraničí přesvědčit, aby uvažovali o této myšlence.

Podle serveru si tím „vysloužil velký potlesk publika“. Totéž zopakoval při návštěvě Izraele, která následovala ve dnech 6.–9. října 2013.

Citovaná věta o ambasádě vyvolala u Arabů (muslimslých států) přesně to, co podle Ovčáčka u Číňanů Hermanovo setkání s dalajlámou: krajní nelibost. Lidovky.cz tehdy informovaly:

• Organizace islámské spolupráce (OIC) v pondělí zkritizovala návrh prezidenta Zemana na přesunutí velvyslanectví ČR z Tel Avivu do Jeruzaléma. Generální tajemník OIC Akmeleddin Ihsanoglu návrh označil za nebezpečný, porušující mezinárodní právo a podkopávající nezadatelná práva palestinského lidu. Ihsanoglu poukázal na to, že vyjádření českého prezidenta se liší od postoje mezinárodního společenství, zvláště pak Evropské unie, k otázce statusu Jeruzaléma. Generální tajemník dále oznámil, že svolává mimořádnou schůzi stálých zástupců OIC, kteří mají projednat „tento nebezpečný krok“ a zaujmout k němu stanovisko.

Vysoký představitel OIC poukázal na to, že Zeman je ve věci Jeruzaléma v rozporu s postojem EU. Dlužno doplnit, že také s postojem české vlády. Připomeňme text Ministerstva zahraničních věcí ČR, který byl publikován na jeho internetových stránkách 31. 8. 2016:

• Status Jeruzaléma jako hlavního města Státu Izrael však není mezinárodně uznán. Česká republika společně s ostatními členskými státy EU na základě závěrů Rady pro zahraniční věci EU považuje Jeruzalém za budoucí hlavní město obou států, tj. Státu Izraele a budoucího Státu Palestina.

Tuto politiku vůči Jeruzalému zastávala česká vláda i v roce 2013, kdy Zeman řekl to, co je uvedeno výše.

Máme tu tedy dva politické příběhy. Hermanův, který setkáním s dalajlámou podle Ovčáčka údajně „popřel zahraniční politiku české vlády“, vyvolal nelibost čínské strany (která prý zrušila chystané Česko-čínské investiční fórum), a měl by proto z vlády odejít, nejnověji pak „omluvit se české veřejnosti“. A příběh druhý, v němž prezident republiky také popřel zahraniční politiku české vlády a vyvolal nelibost muslimských států. To podle Jiřího Ovčáčka problém nepředstavuje? Kvůli tomu by prezident neměl odstoupit či se omluvit české veřejnosti? Toto není měření dvěma různými metry?

Aby nedošlo k omylu: Jsem toho názoru, že jak ministr Herman v záležitosti dalajlámy, tak prezident Zeman ve věci přesunu českého velvyslanectví do Jeruzaléma udělali/navrhli správnou věc. V jejich počinech problém nespatřuji. Problém nacházím v uplatnění principu „Quod licet Iovi, non licet bovi“, jak ho s gustem sobě vlastním praktikuje prezident republiky a „všichni prezidentovi muži“ ho vehementně obhajují.

Komentář vyšel na autorově blogu.