Opět se potvrdilo to, co pozoruji už řadu let. Přijdou Vánoce a svět postihne nějaká obzvlášť děsivá tragédie. Která svým rozsahem překryje ty docela nedávné.

Ano, mám na mysli pád ruského letadla s Alexandrovci. Ačkoli nejsem jejich fanoušek, shodou okolností asi šest hodin před tím, než se ta smutná událost stala, jsem je poslouchal. Důvod byl následující.

Od doby, kdy zemřel Leonard Cohen (7/11/2016) mě provází jeho Hallelujah. Je to píseň, kterou mám trvale na stojánku pro noty u svých domácích kláves – a kterou si, sám pro sebe, obvykle jen do sluchátek, často přehrávám. Dokonce jsem na ni složil vlastní český text (viz níže), je to takové moje hobby.

Mezi dárky, které jsem na Štědrý večer našel pod naším ministromečkem, byla i nová „2.1“ soustava reproduktorů pro můj PC. Staré „bedny“ pozvolna dosluhovaly, z nových jsem byl potěšen. A hned po slavnostní části večera jsem je nainstaloval a otestoval. Volba padla na skladbu Halleluja. I to má svůj důvod.

Náš devítiletý vnuk daroval mně a mé ženě CD s vánočními písněmi. Je na něm i Cohenova skladba, ovšem v interpretaci Miloše Dodo Doležala – s pozoruhodným českým textem. Odtud už vedla cesta k tomu, abych si na internetu našel další verze písně Hallelujah. Mimo jiné i tu v podání Martina Chodúra a Alexandrovců. V době, kdy jsem si je pouštěl, měla nemalá část mužského sboru ruského souboru před sebou let do Sýrie. Let poslední.

Bez ohledu na všechny okolnosti, tedy i nepřehlédnutelný propagandistický aspekt, který se k působení souboru vázal a váže, jsme svědky obrovské lidské a také kulturní tragédie. Sluší se vyjádřit účast, lítost, soustrast.