Zatímco celý civilizovaný svět vzdává Šimonu Peresovi hold, představitel Hamasu hovoří o zločinci a o pocitu štěstí nad jeho odchodem. Jde o týž Hamas, který chce EU vyřadit ze seznamu teroristických organizací.

Palestinští Arabové, které si svět tak hýčká, se vždycky chovali podivně. Když Al Kajda napadla unesenými letadly newyorská Dvojčata, jásali.

Když někdo z jejich řad ubodá Izraelce a je izraelskými bezpečnostními silami zneškodněn, považují ho za mučedníka.

Když Saddám Husajn přepadl Kuvajt a svět v čele s USA šel oběti na pomoc, Jásir Arafat se postavil na stranu agresora.

Když svět posílá do Jeruzaléma kondolence vyjadřující hlubokou soustrast nad úmrtím Šimona Perese, představitel Hamasu Sami Abu Zuhri sděluje světu následující:

• Šimon Peres byl poslední z generace spoluzakladatelů izraelské okupace a tudíž jeho smrt symbolizuje konec jedné éry v dějinách okupace a začátek nové éry slabosti a ústupu pro sionistickou entitu. Můžete být ujištěni, že palestinští lidé jsou šťastni z odchodu tohoto zločince, který byl zapleten do mnoha zločinů a krveprolití palestinského lidu.

O jaké „okupaci“ ten člověk mluví? O té z roku 1967? Samozřejmě že ne, to by časově ani jinak nedávalo smysl. Abu Zuhri má na mysli „okupaci“ z roku 1948. Tedy vznik Státu Izrael na části britského mandátního území Palestina. To, co civilizovaný svět považuje za legitimní a legální, interpretuje Hamas jako okupaci.

Jinými slovy Hamas neuznáva právo Izraele na existenci a tedy ani samotný Izrael.

To by samo o sobě zase tolik neznamenalo, kdyby tato teroristická organizace nebyla vládnoucí silou na části historické Palestiny (Pásmo Gazy) a nedisponovala zbraněmi, jimiž jako soused Izraele ohrožuje jeho bezpečnost, nemluvě o akcích individuálního teroru.

To je samozřejmě problém a zdroj trvalého napětí v oblasti. Ovšem nejen to.

Představitel „jiných“ Palestinců, šéf samosprávy v Předjordánsku Mahmúd Abbás z hnutí Fatah, vyjádřil v kondolečním dopise Peresově rodině žal a smutek nad smrtí státníka – veterána a ocenil úsilí, které vynaložil k budování míru od uzavření dohod z Oslo do posledních okamžiků svého života.

Máme tu dva diametrálně rozdílné přístupy ze strany Palestinců. Rozdílné jako oheň a voda. Radost nad smrtí, smutek nad smrtí. Kriminálník versus mírotvůrce. Také zde platí: zase tolik by to neznamenalo, kdyby obě strany neusilovaly, pravda opakovaně a díky vnitroarabské řevnivosti zatím bezvýsledně, o koaliční soužití.

Abbás má zájem být politickým partnerem Hamasu. Pak se ovšem musíme zeptat, nakolik může být takový člověk důvěryhodným partnerem pro Izrael.

I takové jsou širší souvislosti Peresova odchodu.