Ten výraz použil europoslanec Jan Zahradil (ODS) v nedělní Partii na TV Prima v debatě s ministrem zahraničí Zaorálkem. A to v souvislosti s reakcí čínského ministerstva zahraničí na české „Prohlášení čtyř nejvyšších“ (zkratka v tomto článku PROČNE).

To samozřejmě nemohl vědět, co bude následovat v pondělí.

Ministr Zaorálek sice Číňany obhajoval, že neřekli (slovy mluvčího jejich ministerstva zahraničí Lu Kchanga) úplně přesně to, co tvrdí česká média (jde o prohlášení, že Peking očekává z naší strany po slovech činy), tedy že pasáž o činech v prohlášení nebyla, nicméně i kdyby měl formálně pravdu, z logiky věci vyplývá, že Číňané činy tak jako tak očekávají.

Není to přece postaveno tak, že Peking „vezme na vědomí“ naše slova (obsažená v dokumentu PROČNE), aniž by očekával skutky. Tedy že – vyšponováno do krajnosti – ústy se budeme hlásit k politice jedné Číny a v praxi k politice dvou Čín (tím, že bychom navázali řádné diplomatické vztahy s vládou Čínské republiky na Tchaj-wanu).

Přiznám se, že jsem napjatě čekal, jak se Peking po obou vyjádřeních (po dokumentu PROČNE a po reakci čínského ministerstva zahraničí) zachová. Čili jaké budou nikoli naše, ale čínské činy, když jsme si tak ochotně posypali hlavu popelem a oni to „velkomyslně“ vzali na vědomí.

Dlouho jsem čekat nemusel. Mstivá reakce přišla hned v pondělí, když čínská strana jako hostitel zrušila setkání svých dvou členů vlády s naším ministrem zemědělství Jurečkou. Podle zpráv na serverech (pokud to tedy nějaký elév v ČTK zase nepopletl):

Vysvětlení bylo, že je to z důvodů, které obě strany zcela jistě chápou.

Nevím, jak „obě strany“, ale osobně to příliš nechápu.

Chápal bych čínský postoj v případě, že by neexistoval dokument PROČNE. Jelikož ale existuje (jakkoli patřím mezi jeho hlasité kritiky) a jelikož čínská strana vzala jeho obsah na vědomí, a dokonce, podle ministra Zaorálka, nic o „činech, které budou následovat po slovech“ neříkala, očekával bych, že písemné ujištění čtveřice Zeman, Štěch, Hamáček, Sobotka má dostatečnou váhu, a že tudíž předem připravená návštěva ministra zemědělství ze země, s níž má ČLR podepsánou smlouvu o strategickém partnerství (ke které se česká strana znovu jednoznačně a s nejvyšší možnou „politickou silou“ přihlásila) bude mít standardní průběh.

Jelikož se stal pravý opak, musíme si klást zásadní otázku:

K čemu servilní dokument PROČNE vlastně byl, když se nám Peking při první příležitosti politicky pomstil?

Jsem realista: Komunistický režim v Pekingu by se nám pomstil právě tak, i kdyby dokumentem PROČNE naši nejvyšší „neobohatili“ českou zahraniční politiku. Ministra Jurečku by bezpochyby tak jako tak nepřijali. Rozdíl je v tom, že jsme si mohli zachovat hrdost a rovnou páteř. Takto mám pocit, že ČLR plivla skloněným českým ústavním činitelům do tváře.

Asi bych měl dodat: Dobře jim tak. Zapomněli totiž na dávnou moudrost „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“.

Kouzlem nechtěného Peking pouze potvrdil to, co si myslí nemalá část české demokratické veřejnosti, která dokáže s laboratorní citlivostí rozlišit, co je a co není skutečná svoboda, co je a co není politický diktát a vydírání, co ještě je a co už není rovnoprávné partnerství: Že se všichni čtyři ústavní činitelé dopustili podpisem dokumentu PROČNE nikoli zločinu (jak mají za to aktivisté kolem Kroměřížské výzvy), ale hrubé politické chyby.

Komentář vyšel na autorově blogu.