Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přivezl z Turecka zajímavé myšlenky. Tamní prezident ho prý poučil: „Až to u vás bude explodovat, bude už pozdě.“ Zlatá slova. Obavy z toho máme všichni. Proč to nepřiznat.
A další věta, kterou náš ministr v Ankaře slyšel. Prý opakovaně. Takto ji přetlumočil médiím: „Představa, že je někdo teroristou v jedné zemi a ve druhé ne, je podle nich absurdní.“
Stejně tak je ale absurdní to, co dělá sám turecký prezident. Za teroristu označuje jen toho, kdo se mu hodí. Například kurdskou organizaci PKK. Pokud ta provádí atentáty na území Turecka, považuje Erdogan za samozřejmé, správné a spravedlivé bojovat proti ní i za hranicemi státu.
[ctete]89586[/ctete]
Právo na totéž ale upírá jiným. Zapomíná, neb košile je bližší než kabát, že stejně jako PKK patří mezi teroristy také palestinský Hamas. Pro něj ale nikoli. A v tom je zakopán pes.
Hamas se vůči Izraeli chová hůř než PKK vůči Turecku. Těžko si představit míru Erdoganovy zuřivosti, kdyby PKK držela autonomní území na severovýchodě Řecka a zpoza hranic ostřelovala evropskou část tureckého státu tisíci raketami a minometnými střelami. Přesně tím prošel v minulých letech Izrael. Když pak v odvetě zasáhl proti základnám teroristů na jejich území, v Pásmu Gazy, tedy když udělal přesně to, co si nárokuje Turecko že smí dělat v boji s teroristy PKK, jaká byla reakce Erdogana, v té době ještě ministerského předsedy? Postavil se na stranu teroristů, Izrael ostře odsoudil a dokonce se kvůli tomu pohádal na konferenci v Davosu (2009) s tehdejším izraelským prezidentem Peresem.
Proto říkám: je to s Erdoganem těžká věc, když v boji proti terorismu používá tak okatý dvojí metr. Věru, těžká věc. Jak potom takovému politikovi věřit?
Rád bych zde připomněl slova izraelského premiéra Netanjahua, která pronesl v neděli (11/12) při zasedání kabinetu (po teroristickém ataku u stadionu klubu Besiktas): „Izrael odsuzuje veškerý terorismus v Turecku a očekává, že Turecko odsoudí všechny teroristické útoky v Izraeli. Boj proti terorismu musí být vzájemný. Vzájemná musí být odsouzení a vzájemná musí být i protiopatření. To je to, co Stát Izrael očekává od všech zemí, s nimiž udržuje kontakty, včetně Turecka.“
[ctete]88289[/ctete]
Tato vzájemnost je přesně tím, co Erdoganově politice chybí. Pokud se vymezuje pouze proti některým teroristům (PKK, Islámský stát), ale jiní (palestinští) mají jeho sympatie a podporu, hraje falešnou hru. A jako takový ztrácí kredit.
Důkazem Erdoganovy obojakosti je jeho vyjádření v listopadovém rozhovoru s izraelskou komerční televizi Channel 2. Turecký prezident tehdy řekl, že nepovažuje Hamas za teroristickou organizaci, ale za politické hnutí zrozené z národního oživení (znovuvzkříšení). Dodal, že s Hamasem udržoval kontakty „celou dobu“ (all the time). Jistě: vrána k vráně sedá.
Pak si ale s tímto politikem nemůžeme nikdy porozumět. Anebo by snad on přijal tezi, že PKK nejsou teroristé, ale politická strana, která se zrodila z národního probuzení kurdského lidu? Hodně špatný vtip, že ano.