Nechtěl jsem, ale musím. Když jsem si přečetl, jakými slovy se některé špičky Evropské unie (Junker, Mogheriniová) vyslovily na adresu Fidela Castra, musím konstatovat: Donald Trump má pravdu.
Znovu opakuji: Trump není můj šálek čaje, v kampani jsem sám za sebe podpořil Teda Cruze, ale jako demokrat respektuji vůli amerického lidu a říkám spolu s Trumpem: Castro byl brutální diktátor.
Mezinárodní levice šílela, když se řeklo jméno Pinochet. Dodnes je pro ni ztělesněním samotného ďábla, zatímco Fidela oslavují jako realizátora „revolučních ideálů humanity a socialismu“. Za podobnými vznešenými frázemi je ovšem skryta drsná realita. Byli za Pichoneta vězněni, mučeni a vražděni jeho oponenti? Ano. Byli za Fidela vězněni, mučeni a vražděni oponenti revoluce? Ano. Kde je tedy rozdíl? – ptám se fanatických odpůrců chilského generála a stejně fanatických přívrženců kubánského comandanteho. Nebo platí, že co je dovoleno comandatemu, není dovoleno Pinochetovi?
Samozřejmě – takové je uvažování mezinárodní levice: falešné, pokrytecké, nestydaté.
Fidelův odkaz prý posoudí historie, říká Junker. Jak alibistické! Jeho odkaz už přece historie i sám život dávno posoudily. Ostatně, co je na totalitě a fízlovském režimu k posuzování? Můžeme dnes Hitlera hodnotit jinak než v květnu 1945? Snad ano – ale toliko ve smyslu, že je v našich očích ještě obludnější stvůrou, než jakou se jevil být v čase dobytí Berlína. Protože víme víc, než bylo známo v květnu 1945.
Čím se Castro liší od Pinocheta? Generálova éra přivedla Chile zpět k demokracii a ekonomické prosperitě, Fidelova Kubu nikoli. Zásadní rozdíl. Pinochet byl autokrat – v zájmu záchrany země před komunistickou totalitou (možná castrovského typu). Chile nebyla za jeho vlády totalitní zemí, Kuba po jařmem Castra & spol. ano.
Proč tuto pravdu nenalézáme v reakcích mnohých představitelů západních demokracií? Proč mají potřebu vše politicky korektně „okecat“? Proč je to zase Trump, kdo říká jasná slova? Fráze o „historické osobnosti“ (Junker), o tom, že „pro mnohé byl hrdinou“ (Mogheriniová) jsou vskutku o ničem. Historickou osobností byl i Hitler. I on byl pro mnohé (zejména Němce) hrdinou. (Začínám chápat, proč byla Británie, jmenovitě expremiér David Cameron, tak ostře proti tomu, aby byl Junker ustanoven do své nynější funkce.)
Přiznávám: Netušil jsem, že skon jednoho levicového diktátora prohloubí propast mezi mnou a Evropskou unií v oblasti, kde už řadu let pociťuji nesoulad. Ano, mám problém se zahraniční politikou Bruselu. Nyní ještě větší.
Netvrdím, že nad smrtí Fidela Castra je třeba jásat, tak jako to dělají kubánští emigranti na Floridě, byť ti jistě vědí proč. Jsem si ale jist, že jsou na místě slova Donalda Trumpa zmíněná v úvodu. Byl to brutální diktátor.
Takový se pozná podle toho, jak zachází s těmi, kteří s ním nesouhlasí. Ti, kdo k tomu našli odvahu, případně jejich pozůstalí, by mohli vyprávět. Na ty ovšem Junker, Mogheriniová a mnozí další pozapomněli. Jistě: Připomínat tuto stránku castrovské diktatury by nebylo politicky korektní.
Článek vyšel na autorově blogu.
