Iniciativa Martina Konvičky uspořádala před brněnskou mešitou při příležitosti konce nejvýznamnějšího muslimského svátku akci nazvanou „Ramadán po česku“.  Pojídal se vepřový guláš, protože grilování úřady zakázaly, pilo se pivo nad „uměleckou instalací“ a pálily se stránky z Koránu, tedy jeho českého překladu, který muslimové ani nepovažují za svatou knihu. Účastníky pozdravil i Martin Zapletal známý tím, že vystrčil zadek na americké vojáky při průjezdu jejich konvoje Českem.

Pak se také na akci producírovaly polonahé dívky, což byl prý odkaz na české tradice. To je jistě je pikantní, protože v Česku není běžné, aby se po ulicích producírovali lidé ve spodním prádle, natož v zaříznutých tangách s podvazky, a když jsme u těch tradic, ještě za první republiky by dívku oblečenou do dvoudílných plavek vyvedli i z kdekteré plovárny, takže tato tradice zjevně moc hluboké kořeny nemá. Co vedlo ty nebohé dívky, aby se ve vulgárních oděvech předváděly za chlípného komentáře všem kolemjdoucím, toť otázka.

Největším neštěstím celé debaty rozvířené okolo islámu a uprchlické krize je naprostá ztráta smyslu pro míru. Na jedné straně tak máme lidi bez jakékoliv strategie, kteří by nejraději zrušili hranice a dovezli do Evropy každého rybáře, který se vydal se sítěmi pár desítek metrů od libyjských břehů, a na druhé straně lidi jako Konvička, kteří se svým chováním naprosto diskvalifikují z jakékoliv seriózní politické debaty a obecně z toho, aby je bral někdo vážně.

Jednou věcí zajisté je, nevítat uprchlíky. Bujaré oslavy toho, že lidé museli opustit svoje domovy, nelze nepovažovat za zvrácené, a že statisíce lidí, o nichž nevíme nic než že pocházejí z velmi odlišných kulturních podmínek, byli například v Německu vítáni duhovými vlajkami homosexuálního hnutí, za příslušnost k němuž v zemi jejich původu obvykle hrozí přinejmenším pár let za mřížemi, je jistě důkazem, že se v davu nacházelo mnoho budoucích kandidátů Darwinovy ceny. Je v pořádku také kritizovat politiky, kteří neměli žádný plán a na oprávněné obavy svých obyvatel reagovali s podivným zápalem v očích ujišťováním, že „to zvládneme“.

Také je v pořádku rozlišovat uprchlíky a ekonomické imigranty. Po běžných Syřanech nemůže nikdo chtít, aby bojovali proti Islámskému státu, navíc většinu syrských uprchlíků absorbovalo Turecko, takže si nevystačíme ani s výtkou, ať jsou uprchlíci přednostně přijímáni do jiných muslimských zemí. Nemluvě o syrských křesťanech. Po lustraci tajnými službami, jakou kdysi  podstupovali i emigranti ze zemí Východního bloku, je nutné těmto lidem pomoci. Nicméně je legitimní odmítat plné lodě imigrantů ze Senegalu, Gambie, Tanzanie, Etiopie a tak podobně, což jsou sice země na evropské poměry chudé, ale na africké poměry bezpečné. Kdo touží pomáhat i v těchto zemích, může využít například adopce na dálku, podobně jako autorka tohoto článku.

Nakonec je v pořádku kritizovat také islám. A to jak z náboženského hlediska, tak odmítáním projevů politického islámu. Otevřeně debatovat o tom, jak bohaté diktatury z Perského zálivu podporují islámský fundamentalismus všude po světě. Vyvíjet tlak na integrace nově příchozích muslimů (ale i nemuslimů), při zachování tolerance vůči jejich náboženství všude tam, kde se nijak nekříží s našimi zákony. Doba zrodila religionisty samouky a ti by také měli mít právo se vyjádřit, pokud zrovna nesahají k vyhrožování a nevkrádají se na cizí pozemky, aby tam pohazovali prasečí hlavy.

Do této svobody patří i ostentativní předvádění se kolem islámské modlitebny. Že je to primitivní a nikdo nemůže brát vážně lidi, kteří tímto způsobem bojují proti islamizaci, je věc druhá. Těžko říct, jaký byl zamýšlený efekt celé akce. Nejspíš, aby se o tom mluvilo. Nikdo přece nemůže čekat, že by muslimové žijící v zemi, kde jsou setinami procenta populace, očekávali, že lidé v období ramadánu nebudou chodit například na plovárny a pít pivo. I křesťané, kterých je mnohonásobně více a žijí v zemi s křesťanskou tradicí, jsou v Česku dávno smířeni s tím, že si jejich bezelstní sousedé klidně uspořádají grilování na Velký pátek, když je teď to sváteční volno.

V dávných dobách protireformace kvetla mezi katolíky nejrůznější náboženská procesí, jednak jako projev hluboké lidové zbožnosti, a pak také se zamýšleným cílem, aby se, doslova, jinověrci při pohledu na tu pompézní krásu „zastyděli za svou nevěru a vrátili zpět do lůna církve“. Těžko říct, zda to tak fungovalo, ale asi částečně ano. Pokud však právě taková konverze, resp. dekonverze muslimů je cílem Konvičkova hnutí, jak ostatně mnohokrát tvrdil, pak je smutné, že jim za jejich náboženství umí nabídnout jen vulgární nahotu a vepřové.

Jediným rozumným vysvětlením celé akce tedy je, že se jednalo o netypický happening s cílem vysbírat co nejvíce podpisů pod novou politickou iniciativu.