Neohrožený bojovník Milan Chovanec v poslední době slaví jeden úspěch za druhým: začátkem června prosadil usnesení vlády, které brání přijetí byť jen jediného uprchlíka, vláda se na jeho podnět rozhodla podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru směřující proti novele směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní, v rámci své strany se stal úřadujícím předsedou a teď to slavně dovršil drtivým vítězstvím v poslanecké sněmovně, která, děsíc se katastrofálních dopadů zmíněné směrnice na práva a svobody bojovných Čechů, vložila do Ústavního zákona o bezpečnosti ČR odstavec, podle kterého občané mají právo legálně drženou zbraní se podílet na zajišťování bezpečnosti republiky.
Co tedy ta neblahá směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. května 2017 tak hrozného přináší? Jde vlastně jen o novelu starší směrnice o zbraních. Novinky spočívají ve zpřísněné evidenci a hlavně v omezení možnosti nabývat a držet poloautomatické (samonabíjecí) zbraně, zvlášť pokud jsou schopny pojmout zásobník na větší počet nábojů.
Při pozorném čtení nenajdete nic, co by nějak zásadně omezilo držení obvyklých zbraní pro sebeobranu, myslivost nebo sport. Koho ale směrnice zasahuje nejvíc, jsou sběratelé, kteří rádi hromadí a na střelnicích v podstatě pro zábavu předvádějí úžasné zbraně, které se první pohled nijak neliší od automatických zbraní, používaných v armádách a teroristických organizacích.
Sotva si lze v civilizované zemi představit, že někdo pro vlastní bezpečnost má na ulici pod kabátem střelby schopný samopal, který se od skutečné vojenské zbraně liší jen tím, že nemůže střílet dávkami, ale jen jednotlivými ranami. Směrnice tedy nepříznivě dopadá jen na omezený okruh lidí, pro které jsou zbraně koníčkem.
Jedním z hlavních Chovancových argumentů je, že žádný z teroristických útoků v poslední době nebyl spáchán legálně drženou zbraní. To je možná pravda, ale neznamená to, že by legálně držené zbraně byly nevinné: podle statistik PČR za léta 2010 až 2014 devatenáct ze dvaceti trestných činů střelnou zbraní bylo spácháno zbraní legálně drženou.
Ministerstvo vnitra zveřejnilo na svých stránkách analýzu možných dopadů směrnice. Člověk se až diví, do kterých všech oblastí to dopadne: vedle rizik pro vnitřní bezpečnost a obranyschopnost státu (dojde ke snížení schopnosti části populace tyto zbraně ovládat v případě ohrožení státu!) vidí Chovancovo ministerstvo neblahé dopady do oblasti kulturního bohatství, výkonu práva myslivosti, zaměstnanosti a na státní rozpočet.
Pokud by prý stát musel od držitelů vykoupit až 50 tisíc zakázaných zbraní, stálo by to při konzervativním odhadu 2 až 2,5 miliardy Kč. Pan ministr se nám zde snaží namluvit, že – jak se dá snadno spočítat – jedna poloautomatická zbraň, tedy obvykle upravený samopal, stojí v průměru kolem 400 000 Kč, tedy jako nové auto střední třídy.
Ve skutečnosti nic vykupovat nebude muset, směrnice jen zakazuje nové nabývání. Dalo by se pochopit, že takový dokument vypracuje zbrojařská lobby, ale na oficiálním webu ministerstva nemá co dělat.
Nejsmutnější na celé této záležitosti je, že Chovancovi se podařilo přesvědčit drtivou většinu poslanců, že jsou ohrožena naše základní práva, vlastně naše suverenita, a že není jiná možnost, než zasáhnout do ústavního zákona. Doufejme, že v senátu už převládne zdravý rozum.
