Všechny tři strany vládní koalice o sobě rády prohlašují, jak jsou proevropské. Máme tedy proevropskou vládu? Dokazují to její činy?

Na popud ministra vnitra Chovance nedávno přijala vláda České republiky rozhodnutí s okamžitou platností zastavit přijímání migrantů v rámci kvót stanovených Evropskou unií. Ne že by šlo o zastavení nějakého přívalu, zatím jsme jich přijali celých 12 z přidělených skoro 2700. Vláda to ve svém usnesení odůvodňuje zhoršenou bezpečnostní situací.

Vnucuje se otázka, k jakým bezpečnostním incidentům u nás – ve srovnání se západní Evropou – došlo, nebo bezprostředně hrozí? V neochotě přijímat migranty nejsme sami, Polsko a Maďarsko zatím nepřijaly ani jednoho, Slovensko 16. Tolik naši spojenci v „opatrnosti“ (dere se mi na jazyk silnější slovo) z visegrádské čtyřky.

Toto rozhodnutí vlády je ovšem v rozporu s legislativou EU, k jejíž přímé aplikaci jsme zavázali vstupem do EU už před 13 lety. Je to tedy usnesení, které je v rozporu s vlastními mezinárodními závazky státu a tedy ilegální. Nemůžeme se tedy divit, že Evropská komise s námi zahajuje řízení, a pokud se vláda obrátí na Evropský soudní dvůr, je předem jasné, jak to dopadne.

Další rebelie proti evropskému právu je opět z Chovancovy dílny: odpor proti návrhu směrnice na omezení práva držení střelných zbraní. Návrh má hlavně zakázat držení některých poloautomatických zbraní, například upravených samopalů.

Ponechme stranou, jestli to opravdu pomůže v boji proti terorismu, nebo ne, ale my už teď se stavíme do čela boje proti omezování práv na držení všemožných střelných zbraní a budeme si stěžovat, protože chceme „plnou suverenitu“. Nám nikdo nic z Bruselu diktovat nebude! A Chovanec by nejraději právo držet zbraň zakotvil přímo do Ústavy.

Předseda Evropské komise Juncker nedávno v Praze prohlásil, že by Česko mělo projevit solidaritu se zeměmi postiženými migrační krizí. Není sám, kdo to tak vidí, zahraniční listy kritizují Česko za to, že chápou EU jako samoobsluhu, kde je možno zadarmo brát, ale nic není třeba dávat.

Úplně na rovinu to řekl francouzský prezident Macron, kancléřka Merkelová za ním nezůstává pozadu. Občan Německa, Francie nebo Beneluxu se celkem logicky podivuje nad tím, proč by měl jako poplatník přispívat do evropských fondů, když země, které z fondů čerpají, odmítají plnit závazky, které z členství v EU plynou.

A konečně je to víc než váhavý postoj k přijetí eura, motivovaný hlavně tím, abychom nemuseli solidárně přispívat na dluhy slabších členů eurozóny. A to všechno v době, kdy tahouni evropské integrace – Německo a Francie – otevřeně hovoří o tom, že Evropská unie se rozdělí na dvě skupiny: stručně řečeno na tu vyspělejší, ochotnou se integrovat, a na tu, která zastaví na slepé koleji.

Vypadá to, že přinejmenším usnesením o nepřijímání migrantů už jsme podali přihlášku do té druhé. Zoufale se držíme politické jednoty V4, v níž hrají prim maďarští a polští nacionalisté.

Není těžké uhodnout, koho Macron a Merkelová vidí jako jádro té druhé Evropy – je to právě visegrádská čtyřka. Není od věci podívat se na baltské státy: nemají všechny tři dohromady ani tolik obyvatel jako Česko, ale už přijali už skoro 1500 uprchlíků (čísla z května). To se nebojí o svou bezpečnost?

Diskusi o přijetí eura už mají dávno za sebou, eurem už se tam platí. Že jsou kvóty problematické, to je jistě jasné každému nejen u nás, ale i na Západě a v Pobaltí. Ale Litevci, Lotyši a Estonci vědí, že EU je společenství hodnot a že se sluší držet basu. Za zády mají mocného ruského medvěda a dobře si uvědomují, jak důležité pro ně členství v EU je. U nás skutečný význam členství vládní garnituře uniká. Smutné ovšem je, že ani v opozici nemáme žádnou skutečně proevropskou stranu.