K nejznámějším českým muslimům u nás patřil dlouhé roky Lukáš Lhoťan (35). Byl znám jako umírněný muslim. Jenže před dvěma lety od islámu odešel a přihlásil se ke křesťanství. Během svého muslimského období islám prozkoumal tak říkajíc na vlastní kůži, až se nakonec od něj odvrátil s jistým despektem. Jeho zkušenosti jsou cenné právě v době, kdy společnost horečně diskutuje o kulturní odlišnosti, a to téměř bez jakýchkoli konkrétních zkušeností. Zajímalo nás zejména, zda je islám pro naše prostředí skutečně tak nebezpečný, jak to dnes hlásají různá nová hnutí.

Lukáši, vy jste byl léta muslim. Dovolte, abych se vás zeptal, jak se vám taková zkušenost přihodila?

Bylo to jednoduché. Odmalička mě zajímala náboženská otázka. A protože jsem kvůli tehdejšímu stavu věcí ve svém okolí a v době svého dospívání považoval křesťanství za špatné, tak mě zaujal islám. Zároveň jsem byl tehdy silně citově ovlivněn prožitkem zvětšující se nerovnosti a sociální nespravedlnosti. Muslimové prezentují islám jako řešení i v této oblasti. To vše mne zaujalo a oslovilo.

A vy jste neměl někoho, kdo vás k islámu přivedl?

Ne, neměl jsem nikoho takového. Islám mne oslovil skrze knihy českých orientalistů a také skrze dobrodružnou literaturu.

Neumím si představit, že bych si třeba přečetl Pohádky tisíce a jedné noci a rozhodl se stát muslimem. Musel jste mít nějaký iniciační zážitek. Nevstoupil třeba do vašeho snu prorok Mohamed?

Ne, opravdu ne. Vše bylo založeno na mém hledání cesty k Bohu. Když jsem dospíval, tak se mi křesťanství zprotivilo, ale zároveň jsem pořád věřil v Boha. A tak jsem hledal mezi lidskými naukami tu, která by byla tím pravým Božím učením. Proto mne zaujal islám, který se prezentuje jako to poslední a nejdokonalejší učení.

Jak dlouho jste byl muslimem?

Formálně od roku 1995 až do roku 2012. Ale v jistém smyslu jen do roku 2010.

Jak jste svoji víru praktikoval?

V různých vrstvách. Na počátku to bylo velmi autentické. Snažil jsem se dodržovat všechny příkazy islámské praxe. Pak jsem ale postupně ochaboval. Bylo to tím, že jak jsem se seznamoval se skutečnými základy islámu, tak jsem stále více a více cítil neklid. A později jsem k islámu pocítil odpor. Takže na konci svého islámského období jsem již islám nepraktikoval.

Jak žije věřící muslim? Co vlastně dělá a jak prožívá víru?

Snaží se dodržovat příkazy a zákazy islámu. Modlí se pětkrát za den, drží různé půsty, čte pravidelně korán, jí podle předpisu a vyhýbá se věcem, které islám označuje za zakázané, a snaží se svým příkladem přesvědčit ostatní lidi o pravdě islámu.

A má také jistě nějaké niterné náboženské prožitky. Zažil jste něco takového..

Ano mám takové zážitky. Ale je to velmi osobní a těžko popsatelné slovy.

Ta vaše náboženská zkušenost je pozitivní? Má nadpřirozenou povahu?

Já bych nevolil slovo pozitivní nebo negativní. A rozhodně bych si nebyl úplně jistý, že to bylo nějaké nadpřirozeno. Jsou to občasné zážitky, které jsou svou povahou jiné, než je náš běžný každodenní život. To, že je dnes ještě nedokážeme vysvětlit, to nic neznamená.

Představte si, že byste člověku z desátého století ukázal hologram nebo televizi. Jak by asi reagoval? Podobné to může být i s mými zážitky. Jsou jiné, jsou emočně jinak vnímané než černobíle – pozitivní/negativní, ale nemusejí být nevysvětlitelné.

Mě by prostě zajímalo, jestli je muslim šťastný, že je muslim, a jak až daleko je přesvědčený, že jediné, co je na světě správné, je být muslimem.

Rozhodně je plno muslimů, co jsou šťastní, že jsou muslimy, a jsou o tom na 100 % přesvědčeni. Jejich pojetí víry v Boha, pojetí lidské role ve světě a podobně se shoduje s tím, jak to popisuje islám. Proto jsou šťastní, ale já jsem šťastný nebyl.

Chápu to správně, že vy své muslimské období považujtete za omyl?

No, za omyl úplně ne. Spíše za jakýsi vyšší záměr. Podle mne to bylo období potřebné, nejen pro mne, ale i pro budoucnost mnoha dalších lidí. Prožil jsem si to na vlastní kůži a naučil se chápat věci, které by jinak moc pochopit asi nešly.

Jste nyní křesťan?

Ano, jsem křesťan. Poznání a seznámení s islámem mě přivedlo na cestu ke Kristu.

Jsou běžně muslimové tolerantní k nemuslimům? Jak vnímají křesťany a jak vnímají lidi bez náboženské víry?

Záleží na tom, který výklad islámu si ti muslimové zvolili. Ten tolerantnější výklad, který je ovlivněný hlavně tím, že jeho vyznavači byli delší dobu pod nadvládou nemuslimů, je ke křesťanům a židům tolerantní a dokonce hlásá, že i židé a křesťané dojdou spásy.

Výklady islámu z ortodoxních muslimských zdrojů ovšem tak tolerantní nejsou. Vnímají židy a křesťany jako lidi druhé kategorie. Celkově má islám, a tedy i mnozí muslimové, největší problém s ateisty a lidmi, kteří se sice hlásí k nějaké víře, ale nežijí ji.

Mnoho lidí má z islámu u nás strach. Je ten strach opodstatněný?

Islám, stejně jako křesťanství či židovství, je nebezpečný pro tu evropskou společnost, která je bez víry v Boha. Která snížila úroveň člověka na živočišný stroj určený k bezduché konzumaci. Pro křesťansko-židovskou Evropu islám není hrozbou, ale výzvou dokázat a obhájit pravdy bible. Čeští muslimové jako celek nebezpeční nejsou, protože většina z nich na kontroverzní a negativní aspekty islámu rezignovala a nepodporuje je. Problémem je pouze pár desítek lidí vyznávajících ortodoxní islám. Ti ovšem ovládají české mešity.

Strach z islámu je opodstatněný u těch lidí, kteří nevěří sami sobě, nemají skutečné pevné a silné hodnoty a spíše se bojí duchovních otázek. Naopak lidé, kteří mají pevné hodnoty a silnou duši, tak berou islám jako výzvu.

Do jaké míry jsou muslimové v České republice náchylní k násilným činům?

Pokud jde o přímé útoky na bývalé muslimy či nevěřící, tak to nejsou reálné hrozby. Ale existuje zvýšené riziko násilí v rodinách kvůli odlišnému vnímání postavení žen a dětí.

Kolik je v České republice muslimů? A jsou to převážně Arabové?

Není přesně zřejmé, kolik je u nás muslimů. Hovoří se o počtu od dvaceti tisíc do padesáti tisíc. Převážně to nejsou Arabové.

Praktikují u nás muslimové právo šaría?

Praktikují. Protože právo šaría není pouze trestní zákoník, ale jsou to i předpisy, jak se modlit, co jíst, jak se chovat ve společnosti.

Jak zacházejí čeští muslimové se svými ženami?

Zacházení se ženami je individuální. Záleží hlavně na charakteru jednotlivých muslimů. Problém mají hlavně dívky – dcery, které se chtějí chovat podobně jako české dívky a někteří ortodoxně smýšlející otcové a matky s tím nesouhlasí.

Jak vás muslimská komunita na začátku přijala a jak se na konci smířila s vaším odchodem?

Oni přijmou s nadšením každého konvertitu, ale jakmile se někdo rozhodne odejít, tak už nejsou tak přátelští. Hodně záleží, jestli odejdete a mlčíte, nebo naopak se proti islámu ozvete. Takže u mne asi moc smíření a nadšení nejsou. Ale jedna věc je, co budou tvrdit veřejně, a druhá, co si říkají uvnitř. U mne na veřejnosti zaujímají postoj, že jsou rádi, že jsem pryč. Ale vnitřně se s tím moc nesmířili.

Jak se díváte na problém imigrantů-muslimů? Mohou akceptovat naší kulturu? Jaké představují riziko pro naši společnost?

Ne, věřící muslimové se nemohou ve většině případů takové kultuře přizpůsobit. Ale přizpůsobit se většinové české kultuře nedokáže ani věřící křesťan nebo žid. Kultura založená na konzumu je cizí každému věřícímu člověku.

Poroste s příchodem uprchlíků kriminalita? Je oprávněný strach z migrantů, kteří jsou vesměs muslimové?

Bohužel se obávám, že kriminalita poroste a nejde pouze o muslimy. Já se pohybuji v reálném světě střední a nižší vrstvy obyvatel a mohu říci: Opravdu si někdo myslí, že imigranti ve většině případu prchají do Evropy, aby tu dřeli v nějaké továrně za 13 tisíc hrubého? Je logické, že pro mnoho imigrantů se pak stane jedinou možnosti kriminalita.

Mnoho Čechů pochybuje, že existují umírnění muslimové.

Umírnění muslimové existují, ale jejich postavení je velice komplikované a velmi nejisté. Máte totiž dva typy umírněných muslimů: První je typ, který příliš nad islámem nepřemýšlí a prostě jej bere jako součást své kultury, a takoví lidé nejsou tedy příliš zapálení pro kontroverzní aspekty islámu. Druhým typem je muslim, který se snaží skloubit islám s vývojem lidské civilizace. Oba typy umírněných muslimů ovšem čelí silné opozici ortodoxních, kteří mají silnější pozici ve vnitřní islámské debatě, a to díky specifickým kořenům islámu a díky jeho vývoji.

Proč se umírnění muslimové hlasitě nedistancují od radikálů?

Problém distancováni umírněných od radikálu je spíše problém medií. Prostě radikálové dělají tolik akcí, že distancovat se od každé je praktický nemožné a hlavně radikálové vycházejí z kontroverzních základů islámu a i pro mnohé umírněné muslimy je v některých momentech velmi citlivé kritizovat ideologii radikálů.

Můžete mi jako bývalý muslim říci, jaké aspekty islámu vy považujete za kontroverzní?

Je to jednak propojení víry a práva, tedy neexistence rozumného sekularismu. A za druhé jde o odmítání myšlenky pozitivního vývoje lidstva. Jedná se o pojetí islámu nejen jako víry jednotlivce, ale i jako ideologie ospravedlňující vnucování zákonu islámu i nemuslimům.

Tím ovšem jinými slovy říkáte, že islám je netolerantní víra s ambicí stát se politickou ideologií.

Pozor. Zde je třeba být opatrný a nepřejímat heslo islamistů, že islám je jen jeden. Islám je něco jako lego. Není jen jeden islám. Je tu mnoho zdrojů islámu a více forem: Korán, Mohamedovy výroky, praxe první generace muslimů a pak tu je výklad toho všeho. Každý muslim si z tohoto „lega“ může poskládat svůj vlastní islám. Korán jako takový není tolik netolerantní, je to trochu obsáhlejší obdoba Starého zákona (Tóra kombinovaná s Mišnou a Halacha.) Existuje možnost výkladu takového islámu směrem k něčemu podobnému reformnímu judaismu či křesťanským demokratům. Pak je tu ovšem ale životopis proroka Mohameda a některé jeho výroky, které prezentují islám jako náboženství i státní ideologii a jsou dosti netolerantní. Islám tedy není monolit určovaný knihou a zákonem. Určují ho vykladači. Proto se mohou muslimové ve svých postojích a interpretacích islámu tolik lišit a tak radikálně rozcházet.

Kde se tedy bere ta šílená verze islámu, která akcentuje džihád a smrt všem nevěřícím?

Ta vychází právě z Mohamedova životopisu a z některých jeho výroků. Je to interpretace jistých vykladačů. V islámské historii se jejich výskyt opakuje. Ale umírněnější část muslimů považuje takové vykladače za extremisty.

Hlásá podle vás korán zabíjení nevěřících?

Ano, korán to opravdu hlásá. Ale ne jako všeobecný příkaz. V koránu je verš, který to říká. Pokud jej vezmete bez historického kontextu, tak potom tak zní. Jenže s historickým kontextem jde již jen o jeho zasazení do určité situace, která jeho platnost omezuje. To je právě problém islamistů. Oni odmítají historický kontext. Vzpomínáte si na Abú Músu Zarkávího? Víte, jak se radikalizoval?

Povězte to..

Četl korán ve vězení. Nic víc. Pak si později přečetl Mohameduv životopis a vznikl problém. Vše interpretoval jen svými emocemi. Verše z koránu vnímal svými emocemi, a ne jejich historickou souvztažností. Výsledkem bylo to, že se z něj zrodil zabiják, který vraždil muslimy i nemuslimy v Iráku.

Mluvíte arabsky?

Mám jakési základy a mluvil jsem i trochu hovorově. Ale to už jsem spíše pozapomněl. Arabštinu už vůbec nepoužívám.

Vydáváte knihy o islámu. S jakým cílem?

Mým cílem je především vzdělávat lidi. A za druhé chci otevírat i kontroverzní témata, a nutit tak k diskuzi. Chci, abychom spolu diskutovali nejen ti, co se shodnou, ale aby tu byla diskuze i s těmi, které označujeme za radikály. A je už jedno, jestli jsou to radikálové pro islám nebo radikálové proti islámu. Bez diskuze totiž dříve či později začnou mluvit zbraně. Masaryk říkal, že demokracie je diskuse.

Prosím, přibližte mi ale vaše poselství. Vy chcete, aby lidé pochopili pozitivní stránky islámu, anebo aby se ho báli? Tím, jak jste islám popsal jako lego, tak bych si z toho, co říkáte, dokázal odnést obojí.

Jsem přesvědčený, že pokud budu vzdělávat lidi a vést s nimi diskusi, tak oni budou sami jednak imunní vůči teoretickému podlehnutí islámismu v budoucnu a zároveň budou schopní vést diskusi s příchozími muslimy. Tím pádem budou tyto muslimy nutit k přemýšlení o islámu a mohou přispět i k tomu, aby muslimové byli odolnější vůči radikalizaci. Muslimové tu budou vždy v nějakém počtu, ale je důležité, aby mezi nimi nezvítězili ti, co interpretují islám jako totalitní ideologii. Vzdělanější lidé se pak dokážou v problematice islámu orientovat a dokážou i odolat předsudkům vůči muslimům. A dokážou odlišit reálně existující negativní aspekty islámu od falešných protiislámských zpráv a od štvavé nenávisti.

A vy, jako bývalý muslim, se bojíte destruktivního potenciálu islámské víry?

Vždy jsem chtěl hovořit o problému islámu bez přihlédnutí k svému duchovnímu přesvědčení, ale na tuto otázku již musím odpovědět i jako člověk s duchovním přesvědčením. Islám má dobré hodnoty. Ale má i zlé stránky. Historicky se vyvíjel jinak, a proto směřuje k jinému pojetí lidských práv a vůbec k jinému uspořádání společnosti, než jsme zvyklí. Ano, tohoto aspektu se obávám. Ale z duchovního hlediska je tu ještě jeden důležitý aspekt. Je to síla zla, která se snaží zahubit duše co nejvíce lidí. Ta síla působí v některých islámských interpretacích, ale také uvnitř dnešního antiislámského hnutí v Evropě. Proto se bojím hlavně této síly, která usiluje o zničení naši svobody, a to buď skrze vítězství islámistů, nebo skrze vítězství zlých lidí mezi odpůrci islámu, kteří ve jménu ochrany před islámem chtějí omezit naše občanská práva a nastolit totalitní vládu.

Mám teď na vás sadu věroučných otázek. Věří muslimové v hodnotu lásky k bližnímu jako křesťané?

Pravověrný muslim, řídící se koránem a Mohamedovou tradicí, cítí lásku k muslimům, ale nemá rád nevěřící. Občas to z arabštiny někteří muslimové překládají i jako nenávist k nevíře (tj. nevěřícím). Ale jsou tu muslimové, pro které větší slovo než korán a Mohamedovy výroky mají jejich duchovní vůdcové, tedy islámští mystici. A ti naopak prosazují lásku ke všem lidem, protože vnímají islám jako jen jednu z cest k Bohu. Korán tedy nezná Ježíšovo „milujte své nepřátele a dobro jim čiňte“. Naopak islám běžně vyzývá k ponížení nepřátel Alláha.

Věří muslimové v Desatero?

Nemají přímo Desatero, ale mají podobné výroky v tradici šaría.

Mají muslimové přikázání „nezabiješ“?

Ne, takto jednoslovně ho nemají. Maji místo toho rozsáhlý výklad, koho je možné zabít, pokud porušil zákony Alláha nebo se postavil proti Alláhovi a jeho Prorokovi a vede proti nim válku. Ale i zde je to opět otázka interpretace.

Je Alláh totožný bůh s bohem židů a s bohem křesťanů?

Ne. Je více podoben tomu starozákonnímu, ale má jiné vlastnosti.

Kdo je to vlastně prorok Mohamed? Jaký je jeho smysl v islámu? Je to spíše politický vůdce,  nebo je to duchovní učitel?

Mohamed je, podle koránu a jeho vlastních výroků, nejdokonalejším člověkem. Vzorem pro ostatní a všichni by měli být jako on. Je to duchovní i politický vůdce. Nejde to oddělit. On je politický vůdce i duchovní učitel dohromady.

Takže v tomto prvku vlastně tkví tendence islámských zemí k teokracii.

Ano. Ale nejen k teokracii, nýbrž i k násilnému chování. Protože on se tak choval. Zabíjel lidi, zotročoval je, dopouštěl se sexuálního násilí. O tom všem nám vypráví sama muslimská historie, která se tím vlastně i chlubí.

Chovají se opravdu muslimové k ženám tak ponižujícím způsobem? Je pravda, že má třeba často žena doma status jako pes?

V takové formě to je nesmysl. Vždy záleží ovšem na konkrétních lidech. Jsou jistě i takoví lidé, kteří ponižují ženy. Hlavně v zaostalých oblastech jsou případy ponižování žen časté. Ale běžné to už není. Jde spíše o kulturu než o náboženství.

Proč žena nesmí řídit auto?

Tahle pitomost platí už jen v Saúdské Arábii a ostatní muslimové se tomu spíše smějí a mají tamní muslimy za blbce. Ještě v 70. letech dvacátého století jeden významný duchovní v Saúdské Arábii tvrdil, že je země placatá, protože se to píše v koránu. Co čekáte od takových lidí?

Existují ještě dnes harémy?

Harémy jsou předislámskou institucí. Hovoří o nich i bible. Chtěl bych ale připomenout, že i u nás se dnes hojně praktikuje mnohoženství.

Už tedy harémy v muslimském světě nepotkáme?

Ne. Ona instituce harémů vlastně ani není v souladu s islámem. Podle islámu můžete mít na sex čtyři manželky nebo otrokyně, ale nikdy ne svobodné ženy. U nás muslimové praktikuji jen mnohoženství. Harémy považují za kulturní záležitost své minulosti.

Jak se muslim modlí? A co přitom cítí?

Muslim se modlí celý život podle přesně předepsaných postupů a modliteb. Co cítí? To je velmi individuální. Mnozí popisují, že je modlitba činní uklidněnými, kdy se jim z hlavy odstraňují pokušitelské myšlenky. Islámská modlitba posiluje přesvědčení islámu u těch, co mají pocit, že bez islámu jejich život nemá smysl. Ti mi popisovali ty nejintenzivnější prožitky.

Jste nyní křesťanem? Jakého vyznání?

Ano jsem. Patřím ke katolické církvi.

Jak byste popsal hlavní rozdíly v prožívání víry v Boha?

Jako křesťan nemáte strach. Cítíte, že i ve chvílích utrpení a slabosti nejste sám. Nejlépe to vystihuje Ježíšovo slovo: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.“

[ctete]25618[/ctete]

Jako muslim jste tedy strach cítil?

Ano. Nejen já. Mnozí muslimové mají strach. Bojí se svých souvěrců, že by třeba zjistili, že něco z islámu nepraktikují, a odsoudili by je. A nebo by je chtěli potrestat. Mají strach z Alláha, že nebude s nimi spokojen a zavrhne je. Je to náboženství prosycené strachem.

Cítíte k islámu nějakou úctu jako k duchovnímu či kulturnímu výkonu? Je křesťanství v nějakém smyslu pro Vás „lepší“?

Ne. Cítím úctu k některým muslimům, kteří se snaží skloubit svou touhu po humanismu s islámem, ale islám je prostě jen ideologie kombinovaná s náboženstvím. Nemám úctu k něčemu, co bylo vystavěno na falešných základech nápodoby judaismu a křesťanství. Křesťanství, tedy učení Ježíše, a nikoli dílo lidské, je lepší. Je lepší, protože se snaží pozvedávat člověka z jeho zvířeckosti k pravému lidství a k prvkům božství.

Mají se Češi bát uprchlíků, kteří jsou muslimové?

Ano, mají. Protože nikdo nemůže říci, jestli se dokážou asimilovat, nebo naopak se stanou základem pro společenský konflikt. To je velká neznáma a nikdo nemůže říci, co se bude dít, pokud se neasimilují. Proto strach je logický.

Jak vypadá muslimské nebe? V prostředí al-Kaidy se prý traduje, že za zabití tisíců nevěřících budou její bojovníci v nebi navěky souložit.

Muslimské nebe je velmi smyslné. Je tam víno, věčné panny, hojnost jídla a podobně.

A Vy přesto směřujete do nebe křesťanského?

Ano. Protože pravé nebe je bez těchto zbytečností. Pravé nebe se nedá popsat, protože ho člověk zde nedokáže pojmout. Je to místo bez času, a tedy bez vzniku a zániku.

Řekněte mi nakonec, jak zní ta krásná věta, která tvoří islámské krédo?

Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi.

Neboli: Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok.

Děkuji za rozhovor.

Poznámka editora Svobodného fóra: Životní příběh Lukáše Lhoťana ukazuje, proč zřejmě islám u nás kořeny v dohledné době nezapustí. Je nám totiž kulturně velmi vzdálen a spojen s podobou společnosti, která neprošla liberalizací a modernizací. Lukáš Lhoťan o sobě říká, že jeho rodina byla nábožensky silně zakotvená v katolickém křesťanství. Jeho rodiče se rozvedli a jeho od dvanácti let vychovával dědeček, protože matka musela pracovat. Chodil také do kostela. Říká ale: „Křesťanství, jak nám ho vysvětlovali v kostele, mi nedávalo smysl, bylo mi to cizí.“

Když dědeček zemřel, přišel Lukáš Lhoťan o člověka, který mu víru dovedl vysvětlit. V kostele mu pořád jen opakovali: „Musíš věřit, musíš věřit a pochybnost je špatná. Křesťanství mi přišlo příliš komplikované a pokrytecké. Islám jsem skrze literaturu vnímal jako něco, kde jsou taky problémy, ale správný je ten, kdo se postaví proti špatnosti,“ řekl před dvěma lety pro Reflex. Konec iluzí.

Od patnácti let si Lukáš Lhoťan korespondoval s profesorem Šilhavým a navštěvoval muslimské komunity v Novém Jičíně a Ostravě. K islámu se oficiálně přihlásil v osmnácti letech. Jenže po letech u něho došlo k názorovému obratu. V Židovských listech to popsal takto: „Bohužel, poznal jsem po studiu různých forem islámu, že původní islám v textech koránu je formován dobyvačnou válkou, přesvědčením o nadřazenosti nad ostatními lidmi a dobyvačným pohledem na svět. Únik jsem nalezl v islámském liberalismu a reformismu, který se pokoušel spojit dobré stránky islámu s křesťanskou láskou a vírou v dobrého Boha. Od roku 2005 jsem se tak postupně dostával do stále větších konfliktů s představiteli ortodoxního islámu v Česku a jejich stoupenci. Stal jsem se nakonec křesťanem.“

K islámu konvertoval Lhoťan již v 15 letech. V roce 1998 v islámském centru ve Stuttgartu absolvoval čtyřměsíční vzdělávací kurz o islámu. Je absolventem opakovaných školení saúdskoarabské organizace World Assembly of Muslim Youth (WAMY) v ČR. V roce 2002 také absolvoval pouť do Mekky za peníze saúdské královské rodiny. V roce 2010 se zúčastnil studijního pobytu v USA The International Visitor Leadership Program. Aktivním členem muslimské komunity v Brně byl v letech 1998–2012. Od roku 1998 do roku 2010 byl zaměstnancem Islámské nadace v Brně. Od roku 2004 se začal vymezovat vůči ortodoxnímu islámu a přikláněl se k liberálním a reformním směrům.

V roce 2010 odešel z Islámské nadace v Brně a z Ústředí muslimských obcí