Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko FOTO: ČTK/AP/Sergei Guneyev
FOTO: ČTK/AP/Sergei Guneyev
Od roku 2020 odešlo z Běloruska podle odhadů až několik set tisíc lidí, kteří odmítli žít pod diktaturou Alexandra Lukašenka. Zpočátku se je snažil běloruský režim dehonestovat a zesměšňovat, od konce roku 2021 však začal prosazovat státní program Cesta domů, který by jim měl umožnit návrat do vlasti. Podle některých z nich je to však pouhá past.
Po roce 2020 opustilo Bělorusko z politických důvodů několik desítek až stovek tisíc lidí – počet emigrantů nelze přesně určit. Celou následující dobu státní média ovládaná Alexandrem Lukašenkem hovoří o „tvrdém“ životě v Evropě; od konce roku 2021 prosazují státní program „Cesta domů“. Je určen politickým emigrantům, kteří se údajně nedokázali přizpůsobit životu v zahraničí, činili pokání a chtějí se vrátit do Běloruska. Na oplátku jim je slíben život v jejich vlasti „bez následků“.
V prosinci 2021 napsal provládní novinář Jurij Terech na svém telegramovém účtu o programu Cesta domů jako první. „Odešli jsme na půl roku, ale ukázalo se, že je to navždy. Život v exilu nebyl každému po chuti,“ napsal Terech a obrátil se na Bělorusy v zahraničí s návrhem, aby se vrátili.
„Cesta domů umožňuje těm, kteří odešli, vrátit se bez následků. Stačí napsat a vše vám individuálně vysvětlí, případně vám sdělí, že jste zhřešili tak, že vám již není možné pomoci. To je první známka toho, že stát je připraven odpustit vzpurným dětem,“ vzkázal Terech krajanům za hranicemi.
V lednu 2022 se pak program Cesta domů krátce objevoval v provládních médiích a pak vše na čas utichlo, aby se Cesta domů v prosinci 2022 vrátila na obrazovky i na sociální sítě. Podle opozičních sil i podle lidí v exilu je Cesta domů programem, který vytvořily běloruské bezpečnostní složky ve snaze ovlivňovat politické emigranty. Dokonce se s nimi snaží prostřednictvím nastrčených účtů komunikovat na sociálních sítích.
Od počátku letošního roku se propagace Cesty domů rapidně znásobila na všech propagandistických kanálech v Bělorusku. Nyní je krajanům v zahraničí nabízena možnost kontaktovat státní orgány nejen prostřednictvím e-mailu, ale přímo přes speciálního chatbota. Jak však upozorňují Lukašenkovi političtí odpůrci, ono slibované odpuštění si lze vysloužit jen udáním opozice či nějakou formou špionážní činnosti.
„Vaší poslední šancí je program Cesta domů. Choďte na všechna setkání, skrytě si na telefon natáčejte místa srazů: budovy, kanceláře, haly, ulice, náměstí. Pokud je to možné, uveďte i geolokaci místa. Odešlete přijatá data chatbotům běloruských bezpečnostních sil,“ jsou na telegramu vyzýváni potenciální zájemci.
Do lákání navrátilců se zapojil i sám diktátor Alexandr Lukašenko. Loni v lednu nabídl návrat Bělorusům, kteří odešli do exilu, „činili pokání a poklekli“. Letos počátkem ledna prohlásil při projevu v klášteru sv. Alžběty, že „nastal čas, kdy my, představitelé úřadů, vy a já, duchovní, naši lidé musíme udělat krok k těmto lidem, kteří se buď zbláznili, nebo na nějakou dobu ztratili orientaci, udělali chybu“.
Na Lukašenka o pár dní později navázal Oleg Djačenko, člen Rady republiky Národního shromáždění Běloruska, který v televizi řekl, že ti, kteří „se chtějí vrátit, by měli učinit důstojné pokání a měli by v západních zemích demonstrovat za zrušení sankcí proti Bělorusku“.
Svjatlana Cichanouská, vůdkyně běloruské demokratické opozice, která po zmanipulovaných prezidentských volbách byla donucena Bělorusko opustit, řekla, že žádná Lukašenkova iniciativa nemůže zaručit bezpečnost lidem, kteří se chtějí vrátit. „Postarejte se o svou bezpečnost a bezpečnost svých blízkých sami. Nenechte se zmást,“ okomentovala Lukašenkovu iniciativu Cichanouská. Podle opozice je návrat do Běloruska na základě „pokání“ rychlou cestou, jak skončit ve vězení.
