Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / CCA 2.0 / Thephotostrand
FOTO: Wikimedia Commons / CCA 2.0 / Thephotostrand
KOMENTÁŘ / V Orwellově románu 1984 označoval výraz „doublethink“ schopnost udržet v mysli současně myšlenky, které se vzájemně vylučují. Nahlédnete-li do způsobů, jimiž je ve veřejném prostoru vedena obhajoba teroristů z Hamásu, zjistíte, že bez zmíněné schopnosti se uvědomělý propagandista stále neobejde.
V přehledech ministerstva zdravotnictví v Gaze, které je kontrolováno Hamásem, najdete údajné jmenné seznamy obětí izraelské protiteroristické operace. Tyto seznamy vykazují spousty zvláštností, jako třeba 88 nebo 72 nositelů téhož příjmení. Nicméně nejzajímavější je, že se v nich nikdy nevyskytne ani jediný zabitý ozbrojenec. V bojích s Izraelci totiž vždy zásadně umírají jen civilisté.
Hamás ovšem současně také tvrdí, že při nájezdu do Izraele dne 7. října rozhodně nezabíjel žádné civilisty. Všichni prý byli „vojenští kolonisté“, údajně legitimní terče vojenské operace palestinských bojůvek proti „sionistické entitě“, jak označuje stát, jehož existenci nikdy neuznal.
Takový je krásný nový svět hamásnické propagandy: V Gaze ve skutečnosti žijí jen a jen samí civilisté, v Izraeli pak jen a jen samí kombatanti. Kdo tedy vedl onu „legitimní vojenskou operaci“, která začala nynější válku? Odvážní bojovníci s dětmi v kibucech, kteří jsou dočista nesmrtelní a zdržují se kdesi v páté dimenzi, mohl by se domnívat kdosi s talentem pro patafyzické spekulace.
Slýcháme dále, že prý nájezd na izraelská sídla byl „legitimní vojenskou operací“ vedenou „partyzány“, kteří údajně mají právo „použít jakýchkoliv prostředků“ pro boj s okupací, která ovšem v Gaze mezi lety 2005-2023 neexistovala.
To určitě zní přesvědčivě. Když ovšem začnete mluvit o tom, co se bohužel běžně děje na území, kde někdo rozpoutal válku – například že v bojích umírá také civilní obyvatelstvo – dozvíte se pro změnu, že „v Gaze žádná válka není“, protože „to tvrdí jen Netanjahu, který lže“. Ve skutečnosti má být izraelská akce „genocidou“ vyznačující se „vybíjením palestinských dětí“, na niž nelze vztahovat normální logiku a pravidla ozbrojeného konfliktu.
Pokud byste uvěřili, že po 7. říjnu naložil vesmírný člověk Aštar Šeran všechny bojovníky Hamásu a dalších palestinských ozbrojených formací do kosmické lodi ve tvaru Aladinovy lampy a odvezl je do souhvězdí Plejád, odkud teď bez přestání vystřelují rakety na Izrael, získáte jakés takés soudržné vysvětlení toho, co vám obhájci Hamásu tvrdí. Jestli však na Aštara nevěříte, budete si muset vystačit s omšelým doublethinkem.
Kdyby by byl Hamás „partyzánskou“ organizací, vztahovala by se na něj běžná logika partyzánských válek. Například Mao Ce-tungova teorie „lidové války“, se kterou se v odborných publikacích běžně pracuje, umožňuje zařadit nájezd ze 7. října do druhé fáze takového podniku. Následuje fáze třetí, což je konvenční válka.
Mao kladl velký důraz na to, že velitelé povstalců nesmějí věci uspěchat a způsobit, že guerillový konflikt předčasně přejde v konvenční válku. V ní totiž protivník může využít převahy v palebné síle a zničit povstalecké hnutí dříve, než by se mohlo rozrůst v opravdu mocnou armádu.
Příznivci Maovy teorie by jistě tvrdili, že to je přesně ta chyba, kterou Hamás udělal. Vyprovokoval Izrael k velké konvenční operaci, která vyřídí jeho vojenské kapacity a infrastrukturu a v pro teroristy nejlepším případě vrátí celé jejich snažení do fáze první, k pouhé organizaci a přípravě ozbrojeného vystoupení.
Ovšem od zastánců Hamásu slyšíme, že prý tuto organizaci „vojenskými prostředky zničit nelze“. A také nám tvrdí, že izraelské tažení odstraňující raketová odpalovací zařízení a podzemní tunely „vyvolá novou vlnu terorismu“ vedenou přirozeně dalšími ctnostnými „bojovníky za svobodu“, kteří pečou nemluvňata zaživa v mikrovlnné troubě.
Buďsi. Já však možná raději budu věřit, že operace v Gaze vyvolá přílet hejna azurově modrých sedmihlavých kosmických draků z mlhoviny v Orionu, než bych se držel až takových ptákovin.
***
Na Západě se dnes rýsuje prazvláštní koalice neonacistů, radikalizovaných ultralevičáků a nespokojené části imigrantů vesměs druhé a další generace, která se pod záminkou boje za zájmy Palestinců vyžívá v orgiích antisemitismu. První a poslední členy spojenectví nechám na jindy, zde se zaměřím na ostatky západní levicové scény.
Levice je vzhledem k rozmáhající se letargii pracujících prakticky na celém Západě v krizi. Unaveni socialisty jsou už i radikální Španělé, kteří jim vyčítají, že po celé dekády nepřišli s žádnou novou myšlenkou.
V Česku je pak situace ještě o několik úrovní horší. Géniové formátu Petra Druláka či Jana Kellera v této situaci objevili konzervativní socialismus, který je zbavuje nutnosti vymýšlet cokoliv nového, protože přece stačí vrátit se k tomu, co už kdysi dobře fungovalo. Levicové strany se také odmítly jednoznačně oddělit od dědictví komunismu. Posléze jejich autoritářské voliče toužící po přehledném starorežimním klientelismu převzali populisté typu Babiše a Okamury, kteří je ušetřili nudné ideologické omáčky.
Tradiční levicové strany ČSSD a KSČ(M) živoří pod hranicí vstupu do parlamentu, zatímco jejich radikálnější a mladší kolegové se v průzkumech voličských preferencí se zlomky procent vyskytují ve sběrné kategorii „ostatní“.
Co si v této pozici outsidera počít? Jak na sebe upozornit? Chovejme se co nejvíce kontroverzně, určitě to zabere! Navíc od dob, kdy dělnická třída odpískala údajnou historickou misi, kterou jí prorokoval Marx, levičáci v roli mytického převozníka do říše mrtvých zoufale pátrají po někom, komu by strčili do ruky veslo a předali úkol, na nějž se už necítí.
Od maoistické „kulturní revoluce“ přes IRA až po Talibán to vždy byly fanaticky vedené náhradní šarvátky, v nichž měli být ti či oni pochybní vnější aktéři pasováni na následníky nevděčného západního proletariátu.
Dnes, jak vidíme, bylo břemeno historického poslání naloženo na islamistické teroristy z Hamásu, kteří by velké části svých západních příznivců na potkání podřezali krk. To oni mají tentokrát zvěstovat zánik imperialismu.
Poslední bitva vzplála. Už zas.
Těžký život vyznavače politického náboženství…
