Bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) při setkání s někdejším americkým prezidentem Donaldem Trumpem. FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
NÁZOR / Novou, postfaktickou epochu politiky u nás odstartoval minulý a možná i budoucí premiér Andrej Babiš. Ve svých projevech a vystoupeních nerozlišuje pravdu od lži. Nyní se ukazuje, že lži majitele Agrofertu jsou jen drobnou předehrou politiky postavené na lži v globálním měřítku. Minulý a možná i budoucí prezident USA Donald Trump v televizi Fox News zahájil tažení proti elektrickým tankům, které neexistují.
Trumpův neexistující elektrický tank formálně představil lež jako standardní součást politiky na globální úrovni. Server Politico referuje o nové a skutečně masivní lži z úst minulého a možná i budoucího amerického prezidenta: „V rozhovoru pro Fox News na začátku tohoto měsíce Trump zaútočil na elektrické tanky US ARMY. ,Nedojedou daleko a musí táhnout vůz, protože vůz, baterie, je tak velká, že armádní tanky potáhnou vagón jako dítě,‘ řekl.“ Jenže nic takového neexistuje.
V České republice se po právu stal symbolem lži v politice Andrej Babiš. Ten, co neví, čí bylo Čapí hnízdo, jak lhal v poslanecké sněmovně. Deník FORUM 24 o tom psal již před osmi lety: „Na Čapí hnízdo byl Babiš dříve pyšný a ,úžasným projektem‘ se chlubil jako skvělým nápadem ve filmu Matrix AB. Dnes však překvapivě prohlásil pro web Novinky.cz, že se ho kauza netýká, protože Čapí hnízdo není jeho. ,Není to moje. Je to nějaký firmy, která patří do holdingu,‘ uvedl.“
Slovenská liga
Babišovo lhaní máme tendenci vysvětlovat řadou místních faktorů. Jednak je to klasický východoevropský oligarcha, pěstující de facto ruskou politickou kulturu. Za druhé je pozitivně lustrován – a pro agenty komunistické tajné policie samozřejmě musela a musí být lež standardem. A konečně je to politik pocházející ze země, jejíž politická kultura obsahuje třeba to, že nacionalističtí politici na předvolebním shromáždění, podporovaní davem svých fanoušků, hulákají na adresu prezidentky vlastní země „americká k*rva“. Máme tedy tendenci Babišovy lži vysvětlovat jako výsledek těchto faktorů. Dejme tomu faktorů lokálních.
Pokud srovnáme jeho výkony s výkony politiků západnějších, větších a bohatších zemí, než je Česká republika, vidíme, že se možná při interpretacích jeho lží mýlíme. Že nelže kvůli lokáním faktorům, ale že dynamicky a operativně naskočil na novou vlnu politické kultury, která na lži staví. Politické kultury, která je charakteristická pro dobu postfaktickou, pro epochu sociálních sítí. Babiš prostě – jako zkušený obchodník – přenesl své byznysové dovednosti do politiky a perfektně vystihl, po čem je mezi jistou částí voličů poptávka. A lže na základě svého politického byznysplánu. Ty (včetně autora tohoto textu), kteří se domnívali, že jde o móresy východního oligarchy, nyní vyvedl z omylu oligarcha západní. Případně nejzápadnější.
Nejvyšší liga lži
O elektrických tancích Trump lhal nejen ve Fox News, kde oddeklamoval svou pohádku o vagónech baterií. I na květnovém shromáždění ve Wisconsinu: „Chtějí, aby naše armádní tanky byly všechny elektrické, abychom, až pojedeme do cizí země, rozpálené, že tam jedeme, udrželi jejich životní prostředí a vzduch pěkný a čistý,“ řekl tam podle Politico. Server jeho výroky uvádí na pravou míru: „Strategie americké armády v oblasti klimatu klade důraz na elektrifikaci „netaktických“ (týlových, pozn. red.) vozidel, tedy těch, která se nepoužívají ve válce. Jedním z příkladů klimatické strategie US ARMY je vývoj hybridního tanku Bradley. Ten by měl spotřebovat o 20 % méně (klasického fosilního) paliva díky použití hybridního motoru pro pohon počítačových systémů, aniž by se vyčerpala zásoba nafty v tanku. Snížení logistických nákladů potřebných k neustálému zásobování tanků naftou v předních liniích je důležitou strategií, která by nesnížila operační výkon vozidla.“
Trump si tedy – stejně, jako to dělává Babiš – vzal nějakou informaci, překroutil ji, přilhal do ní zásadní informace, a pak ji pustil mezi lidi. Oba politici zřejmě reflektují základní rys postfaktické epochy. Část voličů – především ti méně vzdělaní a méně bystří – nehodnotí pravdivost informace podle argumentů a fakt, ale podle toho, zda se jim líbí, zda se jim hodí do krámu.
Takže čeští voliči, kteří mají rádi Babiše, rádi uvěřili, že neví, čí bylo Čapí hnízdo, a američtí voliči, kteří nemají rádi elektromobily a chápou je jako symbol progresivismu, rádi uvěřili Trumpově pohádce o elektrotanku následovaném vagónem baterií. A to i přesto, že Babiš dobře věděl, čí bylo Čapí hnízdo, a Trump dobře věděl, že nic jako elektrotank následovaný vagónem baterií americká armáda nemá a neplánuje. Obě lži u jejich voličů vyvolaly kognitivní konsonanci, případně zafungovalo kognitivní zkreslení. Uvěřili lži, protože se jim šikla.
Éra lži
Příklady obou politiků – lokálního Babiše i globálního Trumpa – dobře ilustrují největší problém politiky 21. století. Značná část voličů přestala poměřovat politiku realitou, pravdou, a chtějí od politiků slyšet to, co je jim sympatické, co se jim líbí. Bez ohledu na to, zda si ty líbivé výroky politik nevyfantazíroval.
I před čtvrt stoletím, před nástupem sociálních sítí a nárůstem internetové demence, byly podvědomé motivy klíčové i při formování politických postojů lidí a klíčovým způsobem ovlivňovaly jejich volební chování. Přesto se alespoň navenek a často i sami sebe přesvědčovali o zdánlivě racionálních důvodech svých politických preferencí. Rozum dosud byl kritériem, rozum a pravda dosud byly hodnotami, ke kterým se voliči alespoň navenek hlásili. S příchodem sociálních sítí se to zásadně změnilo. Jejich nástup znamenal, že pro jakoukoliv hloupost – vylhaný nesmysl – lze získat dostatek lajků a podpůrných komentářů, když se ta hloupost naservíruje skupině posluchačů, kteří ji chtějí slyšet. Kterým se hodí do krámu.
Ti nejdynamičtější politici, kteří nevidí důvod zdržovat se etikou či pravdou, tuto skutečnost samozřejmě velmi rychle zaznamenali a zapracovali ji do svých vystoupení. A voliči je za to – když lžou dostatečně líbivě – odměňují svými hlasy. Problém však je, že když politik zvítězí ve volbách následkem hlasitého hlásání lží, tak pak při výkonu politiky – užívání ve volbách získané moci při správě věcí veřejných – bolestně narazí na skutečnost, že realita, ekonomické procesy, se obelhat nedají.
A že i když jim jejich lži voliči věřili a zvolili je díky nim, tak při řízení státu jim ty vybájené nesmysly nejsou nic platné. Takže tito politici v žádné vládní či prezidentské funkci nemohou fungovat. Své předvolební lži nemohou v reálné politice naplnit – a když se budou pokoušet stavět nějaké Potěmkinovy vesnice, aby si voliči alespoň mysleli, že ty vylhané sliby skutečně naplňují, tak na to chudobou, problémy a krizemi doplatí celá společnost. Ekonomické zákonitosti se na rozdíl od voličů obelhat nedají.
Amerika bude o tom, zda se do nejvyšší funkce dostane zase znovu notorický lhář, rozhodovat na podzim. To budou v USA prezidentské volby, ve kterých se Trump bude pokoušet opětovně usednout do prezidentského křesla. Česká republika bude o tom, zda notorický lhář znovu usedne do premiérského křesla, rozhodovat ve volbách na podzim příštího roku. V nich bude kandidovat hnutí ANO Andreje Babiše.
Nikdo neví, jak oboje volby dopadnou. Zcela jistě však víme, že pokud vyhraje lež, tak nové vedení nebude fungovat a nebude zvládat kvalitní řízení země. Do amerických voleb nemáme co mluvit. V parlamentních volbách v ČR máme šanci alespoň naši zemi před dalším kolem vlády lhářů ochránit. Ale nikdo neví, zda většina našich občanů dá přednost často nevábné pravdě před líbivým, ale zcela nesplnitelným lhaním. Pokud však čeští voliči zvolí lež, máme jistotu, že další čtyři roky bude naše země mravně i ekonomicky upadat.
