Nejzářivější prvorepubliková režisérská hvězda prokličkovala třemi různými režimy, srpnovou invazi už ale neunesla

Před pětapadesáti lety zemřel možná vůbec nejplodnější a ve své době patrně i nejlepší český režisér Martin „Mac“ Frič (29. 3. 1902 – 26. 8. 1968). Dokonalý řemeslník, který dokázal stejně suverénně natočit konverzační komedii, pohádku i psychologické či válečné drama. Navíc se u toho ještě skvěle bavil a zůstal milým a velkorysým člověkem i v těžkých dobách nacistického a komunistického režimu. V nakladatelství Universum o tomto výjimečném filmaři právě vyšla povedená monografie od Pavla Jirase.

Ve svých memoárech Co já vím vzpomíná Miloš Forman na to, že když spolu s Fričem v polovině padesátých let psali scénář komedie Nechte to na mně, všiml si, že má režisér v lednici ve své vile netknutou lahev skvělého francouzského koňaku. Všichni v branži přitom věděli, že mistr už několik let nepije, protože ho lékaři varovali, že ho může byť i jedna sklenka alkoholu zabít. Když nakonec Forman sebral odvahu a zeptal se, proč tam tedy ten koňak stojí, Frič prý jen pokrčil rameny: „Jednou, až mi bude všecko fuk, tak si z toho báječnýho  koňáčku naleju pořádnýho frťana.“ Den po invazi vojsk Varšavské smlouvy, 22. srpna 1968, našli Martina Friče v kómatu v jeho funkcionalistické vile v Hodkovičkách. Na stole prý stála zpola dopitá lahev koňaku a prázdná sklenička.

Z kabaretu za kameru

Budoucí vynikající filmový režisér pocházel z přední pražské právnické a vlastenecké rodiny. Pradědeček Josef František Frič byl profesorem Karlovy Univerzity, poslancem zemského sněmu a před soudem hájil dokonce Karla Havlíčka Borovského. Dědeček Vojtěch pak působil jako člen městské rady a místostarosta Sokola. Další generace Fričů, otec Martin a strýc Alberto Vojtěch, už ale v advokátské tradici nepokračovali a vrhli se na dobrodružnější dráhu vynálezce a průkopníka aviatiky respektive slavného etnografa a cestovatele. Ačkoli Martin junior zpočátku projevoval po vzoru otce zájem o leteckou techniku, po studiích na uměleckoprůmyslové škole se vydal na uměleckou dráhu a začal na konci první světové války už v šestnácti letech působit v legendárním kabaretu Červená sedma. První práci v tehdy mladém a rychle se rozvíjejícím oboru kinematografie dostal hned o rok později, kdy začal navrhovat filmové…