„Evropa se nesmí stát americkým vazalem ve sporu s Čínou,“ prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron po návštěvě Pekingu. Vyzval také k větší „strategické autonomii“ evropského kontinentu. Tyto výroky vyvolaly bouřlivé reakce jak doma v Evropě, tak i za oceánem.
Macron se v Číně tvářil, že mluví za celou Evropu. Tento dojem měl podpořit i fakt, že za Si Ťin-pchingem ve stejnou dobu přijela i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Ale zatímco Macrona v Pekingu vítali na červeném koberci, von der Leyenová opouštěla letištní halu východem pro turisty. Není tedy pochyb, že francouzský prezident vystupoval hlavně sám za sebe.
Macron se ale mýlí. Bezpečnost a prosperita Západu přímo závisejí na síle transatlantické vazby. Evropská bezpečnost – jakkoliv je tento stav nežádoucí – již desítky let stojí právě na Američanech. Francie by si měla připomenout, že to byl příchod amerických jednotek na západní frontu, který pomohl v roce 1918 zvrátit patovou situaci, a že to byli především američtí vojáci, kteří se za cenu obrovských ztrát v roce 1944 vylodili v Normandii a zahájili osvobozování západní Evropy od nacistů.
Spojené státy jsou dnes největším podporovatelem Ukrajiny, která by se bez jejich vojenských dodávek téměř určitě neobešla. Macron tak má na jedné straně představu, že se Evropa nemá angažovat v otázce Taiwanu, ale zároveň nechává Spojené státy za Evropany řešit válku na Ukrajině.
Je také nezbytné rozklíčovat, co přesně si francouzský prezident představuje pod onou evropskou „strategickou autonomií“. Podle jeho slov by se Evropa měla stát „třetí supervelmocí“, samozřejmě pod francouzským vedením. Co si o tom ale myslí Němci nebo třeba Poláci? Naopak Číně se to jistě zamlouvá, neboť v úpadek Spojených států a nahrazení jejich pozice na mezinárodním poli doufá již dlouhá léta.
Jak by ale taková francouzská evropská supervelmoc vůbec vypadala? Především by to žádná supervelmoc nebyla – vojensky, ekonomicky ani jinak. Mezi 50 nejinovativnějšími společnostmi světa je pouze 8 evropských a nejsilnější armádu na kontinentu buduje Polsko, které „lídr“ Macron s oblibou kritizuje a přehlíží. Když se jej premiér Morawiecki v reakci na jeho časté „mírové rozhovory“ s Vladimirem Putinem ironicky otázal, jestli by vyjednával i s Hitlerem, Stalinem nebo Pol Potem, označil jej Macron za „pravicového antisemitu, který zakazuje LGBT lidi“. Macronovi je Polsko trnem v oku, protože je to momentálně nejsilnější americký spojenec v Evropě.
Někdo by možná mohl namítat, že Macronovy výroky nejsou pročínské nebo antiamerické, ale pouze proevropské. Hovoří přece o evropské strategické autonomii a evropské velmoci. Taková prohlášení mají ale jeden zásadní důsledek: Narušují jednotu Západu. Z jeho rozdělení bude nakonec nejvíc těžit právě Čína a Čínská komunistická strana.
Pozoruhodná je také skutečnost, že některé Macronovy citáty, ve kterých měl o svých postojích mluvit ještě příměji, byly z článku na žádost prezidentské kanceláře odstraněny. Lze si tak jen domýšlet, jaké další myšlenky reportéři Politica z úst Emmanuela Macrona slyšeli.
Macronovy postoje reprezentované aktuálními výroky musíme vnímat jako varovný signál. Představují potenciální hrozbu pro celou Evropu, ale pro nás obzvlášť. Francouzská politika ve vztahu k Rusku fatálně selhala a není žádný důvod, proč by tomu v případě Číny mělo být jinak. Jaké z toho pro nás plyne poučení? Snažme se o maximální rozvoj vztahů se Spojenými státy a s Polskem a budujme vlastní obranné kapacity. Macronovo nebezpečné snění naši bezpečnost určitě nezajistí.