Francouzi vyjádřili prezidentu Emmanuelu Macronovi nebývalou důvěru. Jeho strana La République en Marche! rozdrtila tradiční partaje a získá v parlamentu nejvýraznější většinu od konce druhé světové války.

Macron potřeboval získat 290 hlasů, aby mohl v parlamentu prosazovat své reformy. Pokud ve druhém kole tuto neděli znovu uspěje, získá přes 400 (možná až 440 křesel) z možných 577 křesel ve francouzském Národním shromáždění.

Francouzský premiér Édouard Phillipe to označil za vítězství pro Republiku. Macronova strana ve spojení s menšími centristy MoDem sice dostala výraznou podporu třetiny hlasů, ale volební účast byla historicky mizerná: pouhých 48,6 procenta. Před pěti lety volilo 57 procent lidí (v roce 1978 ještě hlasovalo v prvním kole 83 procent Francouzů).

Pokud v zemi jako Francie nepřijde polovina lidí k parlamentním volbám, je něco špatně − ve Francii se to stalo poprvé za šedesát let. A v zemi galského kohouta je očividně něco špatně. Nízká volební účast ukazuje poněkud fatalistický přístup Francouzů k současné politické situaci.

Kritici namítají, že Francouzi jsou už „převolbovaní“. Prezidentské volby jsou sice důležitější než ty parlamentní, a v posledních týdnech už nikdo nepochyboval, že Macron uspěje, což také přihrálo nízké účasti. Fanoušci nového prezidenta by si nicméně měli přát ve druhém kole vyšší účast, jinak budou následující roky poslouchat nářky oponentů, že Macronovy reformy neměly adekvátní podporu a nejsou plně legitimní.

Až navíc opadne nadšení z Macronova mládí, charizmatu a antitrumpovského machismu, přijde velký boj s odbory a starou dobrou levicovou Francií kvůli jeho plánovaným reformám trhu práce. A tentokrát to nebude umírněná levice, ale radikální kruhy, jejichž stoupencům dodal životní energii i nástup bouřliváka Jeana-Luca Mélenchona.

V parlamentu ale nebude hrát krajní levice velkou roli, Mélenchonova strana Nepodrobená Francie získá společně s komunisty mezi 13 a 23 mandáty. Také Mélenchon už vyzval své stoupence, aby přišli volit ve druhém kole, nepřeje si, aby měl Macron „úplnou moc“.

Volby potvrdily trendy nastolené ve volbě prezidentské. Národní fronta získala jenom 13−14 procent hlasů. To znamená, že bude mít v Národním shromáždění maximálně kolem deseti poslanců. Šéfka partaje Marine Le Penová promptně kritizovala nízkou volební účast i francouzský volební systém, který podle ní favorizuje větší strany, ale výsledky jsou pro ni velké zklamání. Le Penová ve druhém kole květnových prezidentských voleb získala 10,6 milionu hlasů.

Stranou ale zmítají vnitřní rozpory, Florian Phillipot založil ve straně vlastní frakci Les Patriotes. Le Penová je navíc po tvrdém prezidentském klání očividně vyčerpaná. Vypadá to, že nacionalistické mašině došel dech, alespoň prozatím. Bude hodně záležet na Macronovi, jestli se soukolí Národní fronty nastartuje k velkému návratu.

Pokračuje také dekonstrukce tradičních stran, které francouzské politice dominovaly po dlouhá desetiletí. Nevalně dopadli spojení pravicoví konzervativci, kteří získali dohromady 21,5 procenta hlasů, z toho Republikáni něco přes 15 procent. Strana neúspěšného prezidentského kandidáta Francoise Fillona tak přijde nejméně o 60 mandátů v parlamentu.

Ještě hůře dopadli socialisté, jejichž totální rozklad nadále pokračuje − strana exprezidenta Francoise Hollanda získala jenom sedm procent hlasů. Doposud přitom ovládali polovinu parlamentu, teď klesnou na nějakých 40 křesel, což je bezprecedentní vyklízení pozic. O impotenci socialistů vypovídá i to, že jejich prezidentský kandidát Benoit Hamon ani nepostoupil do druhého kola ve svém volebním obvodě.

Macronova strana neměla doposud žádné mandáty, takže půjde z nuly na 400 (možná více) poslanců. Mezi Macronovy kandidáty patří třeba bývalý toreador, pilot stíhačky, bojovníci proti korupci i poměrně neznámí lokální politici.

Ve stejný den, kdy Macronova nová vláda odhalila plán etických návrhů, jež mají pročistit francouzskou politiku, zahájili tamní žalobci předběžné vyšetřování Macronova obchodního partnera a klíčového spojence Richarda Ferranda kvůli sporným realitním obchodům. Ferrand obvinění odmítá, ale pokud se prokáže jeho vina, bude to první šrám na reputaci mladého šéfa Elysejského paláce.