Ruský jaderný gigant Rosatom zahájí v nadcházejících týdnech výstavbu dvou nových jaderných reaktorů v Maďarsku, uvedl maďarský ministr zahraničí. Jsou to další kroky do ruského nevolnictví.
Cílem dohody, kterou Rusko a Maďarsko uzavřely již v roce 2014, je rozšíření stávající jaderné elektrárny Paks. Na ruský jaderný průmysl nebyly kvůli invazi na Ukrajinu uvaleny sankce EU, takže Maďarsko může vesele pokračovat v zaplétání se do ruských sítí.
Elektrárna Paks v současné době vyrábí 40 procent maďarských dodávek elektřiny. Díky dalším dvěma reaktorům se kapacita jaderné elektrárny, kterou v současnosti tvoří čtyři reaktory sovětské výroby, více než zdvojnásobí.
„Nechť výstavba začne!“ uvedl ministr zahraničí Peter Szijjarto v příspěvku na facebooku. „Je to velký krok, důležitý milník,“ pokračoval. „Tímto způsobem zajistíme energetickou bezpečnost Maďarska v dlouhodobém horizontu a ochráníme Maďary před divokými výkyvy cen energií.“ Dodal, že jaderné reaktory by mohly být připraveny k provozu do roku 2030.
Ministr Peter Szijjarto obdržel od Sergeje Lavrova, pravé ruky (aspoň formálně) Vladimira Putina v roce 2021 Řád přátelství. Nechat si dát nějaký metál od Ruska, které bylo pochybnou zemí ještě před anexí Krymu (2014) a poté už ho sotva mohl vnímat jinak než jako zločinecký podnik, to chce silný žaludek. Nejen to. Jak se zdá, Szijjarto si medaili převzal v době, kdy věděl, že ruské tajné služby měly „prakticky neomezený přístup do informačních systémů (maďarského) ministerstva zahraničí“. Kyberbezpečností se ale vláda Viktora Orbána nijak zvlášť nezatěžovala. Proč něco tajit před tak milým partnerem, jako je Rusko.
To je ale jen takový detail, jak daleko už věci došly. Stavba má stát 12,5 miliardy eur a Maďarsko si na něj od Moskvy půjčilo 10 miliard eur. Takže Rusko staví elektrárnu za peníze půjčené z Ruska. Jak to bude s energetickou stabilitou, je dost nejisté. První blok měl být hotový v roce 2025, ale nebude, projekt má několik let zpoždění. Jaderné elektrárny mají běžně skluz ve výstavbě o mnoho let a stojí nakonec dvakrát až třikrát víc, než se plánovalo. To všechno samo o sobě dělá z takových akcí dost pochybnou záležitost. Spojit se v tom ale s Ruskem, u kterého nevíme, v jakém stavu bude za rok, je opravdu odvaha.
I tak ale premiér Viktor Orbán, který kdysi prošel záhadným obratem z liberála v přítele Ruska a Číny, neochvějně hledí na východ. Západ se mu hodí jen na čerpání peněz. Po invazi se k sankcím připojilo Maďarsko jen zdráhavě a Ukrajinu zbraněmi nijak nepodporuje.
Takhle jsme mohli dopadnout taky. Kdyby nepropadly hlasy různých pseudovlastenců, mohli dnes u nás řádit Andrej Babiš, Tomio Okamura a podobné krysí figurky. Byli bychom stejnou pátou kolonou jako Orbánovo Maďarsko. Nebýt kauzy Vrbětice, strašil by Rosatom v tendru na dostavbu Dukovan ještě dlouho. Invaze to sice všechno smetla, ale dnes už vystrkují mločí hlavičky všelijací mírotvorci a „realisté“, co by se rádi nějak dohodli, Ukrajinu by nechali napospas kremelským hordám a chtěli by kšefty jako obvykle. Kšeftíky a funkcičky se hodí, byť třeba jen v gubernii. Říkali by tomu suverenita a stabilita.
Prokremelští švábi zalezli jen na chvilku a už jsou zase ve formě. Jejich drzost by byla neuvěřitelná, kdybychom ji neznali už z dřívějška.