Nicolás Maduro FOTO: Kremlin.ru / CC BY 4.0 / via Wikimedia Commons
FOTO: Kremlin.ru / CC BY 4.0 / via Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Venezuelský diktátor Nicolás Maduro po zfalšovaných prezidentských volbách stupňuje represi opozice i občanské společnosti. Generální prokuratura tento týden oznámila, že zahájila trestní stíhání prezidentského kandidáta Edmunda Gonzáleze a lídryně sjednocené opozice Márie Coriny Machadové kvůli údajnému „podněcování k povstání“.
Venezuelský režim se sice dosud neodvážil obě nejvýraznější opoziční osobnosti zatknout, zadržuje však stále více jejich blízkých spolupracovníků a politických spojenců. Jen v posledních dnech skončila ve vazbě regionální koordinátorka strany Vente Venezuela nebo několik bývalých i současných poslanců.
Represe se přitom nevyhýbá ani nezávislým médiím: zatčeni byli nejméně čtyři novináři a Madurova vláda oznámila, že na deset dní zablokuje sociální síť X, jejímž prostřednictvím se do světa dostává velká část informací o dění ve Venezuele. Opozice sice i nadále apeluje na ozbrojené složky, aby proti zfalšovaným volbám zasáhly, armáda však alespoň prozatím projevuje režimu naprostou věrnost.
Pomsta za zveřejnění důkazů
Zahájení trestního stíhání Machadové a Gonzáleze je přímou reakcí na to, že venezuelská opozice zveřejnila kopie záznamů z desítek tisíc elektronických hlasovacích zařízení po celé zemi, které ukazují na Madurovu drtivou porážku ve volbách z 28. července. Jejich pravost ověřil mimo jiné americký deník The Washington Post, podle kterého González získal oproti Madurovi více než dvojnásobek hlasů.
Ke stejnému závěru dospělo i Carterovo centrum – tedy jedna z mála mezinárodních organizací, jíž bylo umožněno monitorovat venezuelské prezidentské volby –, nebo uznávaní volební experti, jako je Walter Mebane z Michiganské univerzity a Dalson Figueredo z brazilské Federální univerzity v Pernambucu (UFPE). Opozice navíc o prověření záznamů požádala rovněž levicové vlády Brazílie, Kolumbie a Mexika, které se dosud k venezuelskému režimu chovaly smířlivě.
Madurem ovládaná prokuratura nicméně zveřejněné záznamy označila za zfalšované a opozici nařkla z „kyberfašistického“ hackerského útoku na sčítací systém Národní volební rady (CNE), přestože pro to podle Carterova centra neexistují žádné důkazy. Jennie Lincolnová, která vedla pozorovatelskou misi této organizace ve Venezuele, tvrdí, že by takový útok ve skutečnosti ani nebyl možný. „Přenos volebních dat probíhá prostřednictvím telefonní linky a satelitního telefonu, nikoliv prostřednictvím počítače,“ vysvětlila Lincolnová.
Venezuelský režim dosud na rozdíl od opozice detailní záznamy z hlasovacích zařízení vůbec nezveřejnil, přestože je údajně předal Nejvyššímu soudu. Právě tato instituce má nyní ověřit pravdivost Madurova údajného vítězství, což také v nejbližších dnech bezpochyby udělá. Nejvyšší soud v minulosti působil jako prodloužená ruka režimu – na začátku roku kupříkladu zakázal Machadové v příštích patnácti letech kandidovat do politických funkcí, čímž znemožnil její kandidaturu v letošních prezidentských volbách. Opakovaně také zasahoval do vnitřního fungování opozičních politických stran a pomáhal s jejich převzetím Madurovými příznivci.
Proti opozici i nezávislým médiím
Venezuelská vláda se dosud neodvážila Machadovou nebo Gonzáleze uvěznit, ačkoli k tomu již otevřeně vyzval například předseda parlamentu Jorge Rodríguez, podle kterého oba opoziční lídři stojí v čele „fašistického spiknutí“ s cílem „rozpoutat občanskou válku“. Zároveň ale spustila masové zatýkání jejich spolupracovníků i dalších představitelů hlavních opozičních uskupení.
Bez nařízení soudu byla jen v posledních dnech zadržena María Oropezová, která působila jako koordinátorka strany Vente Venezuela ve státě Portuguesa, bývalý poslanec Freddy Superlano nebo stávající poslanec a někdejší guvernér státu Mérida, Williams Dávila. Generální ředitelství vojenské kontrarozvědky (DGCIM) dokonce samo zveřejnilo video z protiprávního zatčení Oropezové, které doplnilo hudbou z klasického hororu Noční můra z Elm Street.
Režim se zaměřuje i na potlačení nezávislých médií a svobodného šíření informací, které dnes ve Venezuele probíhá převážně po sociálních sítích – tradiční kanály, jako jsou televize, rádia nebo noviny, se mu totiž podařilo v posledních letech zcela ovládnout. Právě proto se vláda rozhodla nejméně na deset dní zablokovat X (dříve Twitter), jehož majitel Elon Musk se mimochodem pustil s Madurem do otevřeného konfliktu, a vyzvala k bojkotování oblíbené aplikace WhatsApp ve prospěch ruského Telegramu.
Od prezidentských voleb 28. července byli navíc zatčeni nejméně čtyři novináři, kteří čelí obviněním z „terorismu“, za což jim hrozí až třicet let vězení. Venezuelský Odborový svaz pracovníků tisku (SNTP) označil toto rozhodnutí za „nezákonné a svévolné používání protiteroristických zákonů“. Představitelé venezuelské vlády ovšem bez důkazů tvrdí, že zadržení novináři jsou ve skutečnosti agenty amerických tajných služeb.
Naděje na změnu
Celkem bylo podle místní organizace Provea od prezidentských voleb zatčeno více než 2200 lidí a nejméně čtyřiadvacet jich při brutálním potlačení opozičních protestů zemřelo. Odpůrci Madurova režimu se přesto nehodlají se zfalšováním voleb smířit a nadále vycházejí do ulic: v sobotu 3. srpna se konal v hlavním městě Caracasu masový protest s heslem „Nemáme strach!“, ve čtvrtek pak stovky lidí požadovaly propuštění politických vězňů.
Machadová stále věří, že je ještě možné Madurovu vládu přinutit k tomu, aby uznala skutečné výsledky voleb a vzdala se absolutní moci. „Důležité je, abychom i nadále postupovali neoblomně, ve spojení s odhodlanými a motivovanými lidmi. V nadcházejících dnech dojde k novým prohlášením, novým rozhodnutím a novým uznáním našeho vítězství, která dají Madurovi najevo, že je každým dnem stále více izolován,“ domnívá se vůdkyně opozice.
Doufá přitom mimo jiné v pomoc armády, která by podle ní mohla a také měla zasáhnout ve prospěch prosazení vůle většiny venezuelských voličů. „Ozbrojené síly vědí, co se stalo ve volebních místnostech, a v armádě i v civilních bezpečnostních složkách existuje obrovský odpor vůči masovým represím,“ tvrdí Machadová. Tyto naděje však dosud nepotvrdil žádný konkrétní čin ze strany venezuelské armády.
Ministr obrany Vladimir Padrino naopak Madura opakovaně ujistil o svojí „absolutní loajalitě“ a opozici obvinil z toho, že se v zemi pokouší o „fašistický a kontrarevoluční převrat“. Velitel každé vojenské jednotky zároveň dostal za úkol natočit video, ve kterém vyjadřuje podporu vládě. Experti upozorňují na propojení venezuelských ozbrojených složek s organizovaným zločinem i na to, že jsou do značné míry pod dozorem ruských a zejména kubánských vojenských instruktorů.
„Jediný scénář, který si dovedu představit, by byly skutečně masové protesty za účasti milionů lidí, proti kterým by se armáda rozhodla nezasáhnout. Ale i takové situace jsme v minulosti zažili a armáda se stejně postavila na stranu režimu,“ připomíná Oliver Stuenkel, odborník na mezinárodní vztahy z brazilské Nadace Getúlia Vargase (FGV).
Mezinárodní tlak
Madurova vláda čelí po zfalšovaných volbách vzrůstajícímu tlaku západních států i vlastních sousedů. Argentina, Peru, Uruguay, Ekvádor, Kostarika nebo Panama už dokonce za vítěze voleb oficiálně uznaly opozičního kandidáta, což vedlo venezuelský režim k tomu, že s těmito zeměmi přerušil diplomatické vztahy a vypověděl jejich personál. Správu argentinské a peruánské ambasády kvůli tomu dočasně převzala Brazílie a ujala se také ochrany šesti opozičních politiků, kteří se na půdu velvyslanectví Argentiny před několika měsíci uchýlili v obavách z uvěznění.
Právě Brazílie patří spolu s Mexikem a Kolumbií mezi země s nejopatrnější reakcí na volby ve Venezuele a dosud jen opakovaně vyzvala režim k tomu, aby zveřejnil záznamy z hlasovacích zařízení a umožnil jejich nezávislý přepočet. Je evidentní, že levicové vlády v těchto třech zemích nejsou alespoň prozatím ochotny přistoupit k tvrdšímu postupu vůči Madurovi, který je jejich ideologickým souputníkem.
Strana pracujících (PT) brazilského prezidenta Luly da Silvy dokonce neváhala uznat Madurovo vítězství a volby označila za „demokratické“, což u Lulových koaličních partnerů vyvolalo ostrou kritiku. Z jedenácti stran, které tvoří současnou brazilskou koalici, otevřeně podpořily Madura pouze dvě – kromě PT mu gratulovala ještě okrajová Brazilská komunistická strana (PCdoB), která má v 513členné federální sněmovně pouhých sedm poslanců.
Není ovšem jasné, zdali by i větší tlak sousedů a potažmo širšího mezinárodního společenství mohl Madurovu diktaturu skutečně přinutit k větším ústupkům. „Mezinárodní společenství může jen těžko udělat víc než to, co už v minulosti udělalo,“ domnívá se Stuenkel. „Na Venezuelu jsou již uvalené sankce a Spojené státy je nechtějí dále prohloubit, protože by to mohlo zvýšit cenu pohonných hmot a tím pádem i zhoršit inflaci.“
Venezuela se sice v posledních letech propadla do bezprecedentní ekonomické krize, která ze země vyhnala na osm milionů lidí, ani to ale nevedlo k pádu režimu. Maduro se totiž dosud mohl spolehnout na podporu Ruska, Kuby, Íránu a především Číny – a tyto země nad venezuelským diktátorem nadále drží ochrannou ruku. „Čína nesporně dává přednost Venezuele s Madurem u moci, protože jí to zaručuje bezpodmínečného spojence uprostřed mnohem většího geopolitického sporu se Spojenými státy,“ vysvětluje Carlos Eduardo Piña, odborník na vztahy mezi Latinskou Amerikou a Čínou z projektu Análisis Sínico.
