Boss Babiš je v desítce top knih roku – v anketě českých intelektuálů. Ale radost z toho moc nemám. Vysvětlím proč.

Tradiční anketa Lidových novin Kniha roku, kterou redakce vyhlašuje už od roku 1928, dopadla letos v mém případě pozoruhodně.

Můj titul Boss Babiš skončil na děleném 6. až 7. místě. Ocitl se tak v dobré společnosti významných literátů. Vyhrála kniha “Magor a jeho doba”, což je životopis proslulé undergroundové ikony Ivana Martina Jirouse. Napsal ji kolega novinář Marek Švehla. Druhý byl respektovaný Jáchym Topol a třetí až čtvrtý skončili Milan Kundera a Ladislav Heryán.

Z téměř tří stovek titulů, které v anketě jmenovalo na 200 oslovených odborníků, dostal Boss Babiš celkem sedm hlasů. (Vítězná kniha měla 24 hlasů.)

Proč to považuji jen za pozoruhodné, a nikoli za úspěšné? Lidové noviny patří do holdingu Agrofert oligarchy Andreje Babiše. A jen díky svobodomyslné volbě sedmi hlasujících, musely Babišovy noviny o mé knize referovat.

Na stránkách Lidových novin se tak tuto sobotu ocitla obálka mé kritické reportážní knihy, recenze a hlavně pár slov hlasujících, které si majitel těchto novin nebude číst s velkým nadšením.

Vtipný byl zejména šéf nakladatelství Argo Milan Gelnar, který hlasoval hned pro dvě antibabišovské knihy. Vedle Bosse ještě pro titul Z Bureše Babišem, kterou napsal kolega novinář Tomáš Lemešani. A pak Gelnar dodal: „A mimo soutěž hlasuji pro kolektiv autorů – Trestní zákoník.“

Jako by chtěl naznačit, jakým směrem by se mělo ubírat uvažování o Babišovi.

Šéfredaktor časopisu Reportér Robert Čásenský zdůvodnil svůj hlas pro knihu Boss Babiš takto: „Poutavě napsaná faktografie o podstatném tématu dnešní doby.“

Publicista Jan Nejedlý, který hlasoval také pro Bosse, napsal: „Nepominutelná kniha pro čtenáře LN.“ A spisovatel Petr Pazdera Payne svůj hlas doplnil slovy: „O kmotrovi se silným mocenským apetitem.“

Nejsem klasický spisovatel krásné literatury ani si na něj nehraji. Jsem spíše novinář a reportážní autor faktografie. Proto by pro mě za normálních okolností bylo 6.–7. místo v této intelektuálské anketě naprostý success. Skončit v první sedmičce s Jáchymem Topolem a Milanem Kunderou? Komu se to poštěstí, že?

Ale vzhledem k tomu, že Lidové noviny ovládá všehoschopný podnikatel a politik Babiš, ztratila u mne jeho média důvěryhodnost a tím i jakýsi punc autority a politické serióznosti. Knižní anketa je OK, hlasování mimoredakčních odborníků se nedá nijak „pokroutit“. Ale z principu to pro mne nemá hodnotu. Beru ji jen jako jistý odborný indikátor, ovšem bez někdejší prestiže. Žádnou radost jsem z tohoto relativního úspěchu neměl, ani nemám.

Na slavnostní vyhlašování ankety jsem tento pátek nešel. Měl jsem na tu dobu už dávno koupené lístky na vánoční koncert Miro Žbirky v Pardubicích. To byl pro mě opravdový a nefalšovaný kulturní zážitek.

Ale popravdě: Kdyby se to takhle sešlo před rokem 2013, než Lidovky a Frontu, koupil Babiš, určitě bych Žbirku oželel a šel bych na něj jindy.

Jediné cenné tedy je, že tato anketa umožnila „propašovat“ na stránky Lidových novin i jiné názory či informace o existenci knih, které Babiše vnímají jako zlo a nebezpečného politika. (Mimochodem, když letos v říjnu informoval server iDnes.cz o případu rozhlasové stanice Frekvence 1, která odmítla před volbami vysílat rozhovor o mé knize s moderátorským duem Těžkej Pokondr, tak iDnes tehdy napsal, že spor se týká „nové knihy Jaroslava Kmenty“. O čem tahle kniha je, nebo aspoň její název – to v textu chybělo.)

A tak si říkám, že tahle Babišova doba je skutečně trochu „magorská“. Protože nám v některých ohledech nedovoluje normálně žít a pracovat.

Těm sedmi odvážným hlasujícím samozřejmě velmi děkuji. Vážím si toho. Myslím, že to byl od nich vlastně takový underground. I díky nim jsem si opět připomněl, že disidenti byli fajn lidi, bez nichž bychom neměli svobodu v nesvobodném světě.

Jaroslav Kmenta