Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK / Říhová Michaela
FOTO: ČTK / Říhová Michaela
KOMENTÁŘ / Většina politiků vládní koalice, zejména ti, co se hlásí ke konzervativismu, uvítala zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států. Všichni oceňovali, že jako konzervativec a zastánce pravice patří do stejného tábora jako oni. Ovšem většina z kroků, které Trump jako nový prezident dosud udělal, nemá s konzervativismem a jeho úctou k řádu, vládě zákona, tradici, rodině a s odporem k rychlým změnám ve společnosti vůbec nic společného. Poslední vývoj ukazuje, že společnost – a s ní i politická scéna – se dělí úplně jinak, než se naši konzervativci domnívají. V současných západních společnostech proti sobě stojí stále více ochabující zastánci liberální demokracie a stále agresivnější antisystémové strany a hnutí. Vítězství Donalda Trumpa má své kořeny jednoznačně v antisystémovém hněvu většiny americké populace vůči liberálnědemokratickým elitám.
Odpor vůči liberální demokracii se formuje i u nás. Jeho hlavní postavou je Andrej Babiš, ale lze sem zařadit různá radikální a populistická uskupení od Okamurova SPD až po Stačilo! Kateřiny Konečné. Naopak Fialova vláda představuje nenáviděné liberální elity.
Naši konzervativci tedy nejsou na stejné lodi s Donaldem Trumpem, ale naopak s Joem Bidenem. Měli by si proto vzít z jeho porážky poučení, tím spíš, že populističtí a nacionalističtí autokraté jsou už u moci v Maďarsku i na Slovensku a v Rakousku k tomu nemají daleko. Času už bohužel moc nezbývá a je otázkou, v jaké podobě liberální demokracie tuto antielitářskou tsunami přežije.
Fialova vláda si se současným vývojem neví moc rady a možná ho ani nechápe. Vypadá to, že svoji záchranu vidí po vzoru předsedy hnutí STAN Rakušana v lepším marketinku. Ovšem ODS, KDU i TOP 09 jsou v jiné pozici, než je Vít Rakušan. STAN je hnutí bez jasného politického názoru, které svůj úspěch staví na neformální komunikaci a zkušenostech z komunální politiky, což má přesvědčit veřejnost, že je na straně obyčejných lidí. Je to jakási populistická verze liberalismu, která vede k relativnímu úspěchu, protože skutečný establishment u nás představuje koalice SPOLU.
Vytvořit marketinkovou kampaň, která by přesvědčila veřejnost, co všechno dobrého pro ni Fialova vláda udělala a jak se máme ve skutečnosti dobře, bude extrémně obtížné. Americké ekonomice se na konci Bidenovy vlády velice dařilo, ale lidé to nepocítili ve svých peněženkách, a tak se obrátili proti ní. Vysoké ceny potravin a energií jsou problémem i Petra Fialy, ovšem těžko s nimi bude moci něco udělat.
Vládní strany bohužel dávají opozici dost příležitostí poukazovat na jejich elitářství. Zcela nepochopitelnou ukázku papalášských manýr můžeme pozorovat na pražském magistrátu, který vede primátor z ODS. U té části veřejnosti, která zápasí s tím, aby každý měsíc nějak vyšla, rozhodně nezabodují poslední vládní kroky, jako je zvýšení platů politiků, zvýšení televizních a rozhlasových poplatků nebo reforma sociálních dávek. Tohle všechno měla vláda udělat mnohem dříve, nikoli v roce voleb.
Sympatie lidí z periferie společnosti – ať již vnitřní nebo vnější – bude vláda získávat těžko. Může se ale pokusit přesvědčit nerozhodnuté voliče a vedle toho se snažit mobilizovat vlastní bývalé příznivce. K tomu bude ale muset najít témata, která budou touto částí společnosti rezonovat. Spoléhat jen na vykreslování Andreje Babiše jako nepřítele demokracie nestačí, jakkoli můžeme chápat frustraci vládních politiků z jeho popularity.
Andrej Babiš, který představuje domácí verzi Donalda Trumpa, neskrývá nad Trumpovým vítězstvím nadšení. V jeho prospěch mluví i tolerance amerických voličů pro obrovský střet zájmů, ve kterém Trump je, i jeho přímá podpora nejbohatších lidí, která může skutečně vyústit ve vládu oligarchů. Babiš by samozřejmě také rád, aby ho nějaký zákon o střetu zájmů neomezoval a on mohl nerušeně vládnout i vydělávat. Jeho voliči ho v tom samozřejmě podpoří.
Frustrující je i nárůst dezinformací, lží a konspiračních teorií, kterému se americká společnost obtížně brání, protože sám prezident rád lže, což nazývá revolucí zdravého rozumu. Ale naše vláda boj s dezinformacemi úplně vzdala. Pokud by chtěla koalice SPOLU uspět proti oligarchovi Babišovi, který se tváří jako ochránce obyčejných lidí proti zkorumpovaným elitám, musela by přehodnotit svůj postoj k regulaci sociálních sítí i svá ideologická východiska a najít více pochopení pro každodenní potřeby lidí na okraji společnosti. Pokud bude trvat na doktríně, že každý si za svůj osud může sám, dočkáme se vlády oligarchy, pro kterého je důležitý především jeho byznys.
Svět, ve kterém naši konzervativci žili, odchází. Změnit myšlení bývá to nejtěžší, na druhou stranu tato vláda už nemá moc co ztratit. Pokud se o záchranu liberální demokracie ani nepokusí, budeme moci po příštích parlamentních volbách skutečně transformovat název populárního Trumpova hnutí MAGA na naši vlastní verzi: „Make Agrofert Great Again“.
