Poslanecká sněmovna odsouhlasila nakonec velkou většinou novelu zákona o střetu zájmů. Je to v každém případě velmi významná politická událost a zaslouží si pečlivé analýzy a veřejné diskuse. Zde je několik prvních poznámek k tomu, co se ve středu v PS stalo.

Nejprve pár vět o genezi problému, který teď sněmovna řešila. Zrodil se z neurovnané politické situace let 2012–2014. Dlouhodobě nestabilní vládnutí, chyby „pravicových“ vlád a hospodářská krize, která jednak neměla na naši situaci až tak vážný sociální dopad a jednak ji nikdo v ČR nezpůsobil, vystavily ČSSD pokušení využít situace, přenést politický zápas z kolbiště parlamentní demokracie tak říkajíc na ulici a otevřít v „protikorupční“ hysterii vrata účelové a neslušné demagogii. Skončila hubeným vítězstvím ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny, a za krkem se jí navíc usalašil babišovský čert, saje jí krev a vypadá to, že si ji dřív nebo později odnese do pekla. Zároveň bohužel vezme za své i to málo, co nám z polistopadové demokracie ještě zbývá.

Postupně se i v ČSSD šíří nejasné tušení, že babišovskému Krakenovi mohou čelit jen demokratické strany společně. Strana je ovšem ve složité situaci, protože je zatím zároveň přesvědčena, že musí Babišovi čelit a současně spolu s ním vládnout. Je to velmi nepraktická pozice.

V životě demokratických společenství nastávají chvíle, kdy je třeba na čas a v něčem zapomenout na „pravici“ a „levici“ a společně hájit demokracii proti ohrožení: tak jako to udělali například britští konzervativci a labouristé tváří v tvář Hitlerovi. Jistě, ten příklad je přeexponovaný, není válka a pan Babiš nemá hitlerovské dimenze. Ale i přeexponované příklady mohou být poučné.

Hledání toho společného jde ovšem českým demokratickým stranám dost ztuha. Musely by – a to všechny – provést jakousi neokázalou sebekritiku: jak mohly společně dopustit takové zpustnutí české politiky, že se tu mohl mohutně uplatnit i Andrej Babiš. Tím by se taky zvýšila jejich věrohodnost u těch, o něž jde, u voličů.

Základní problém české společnosti je obludný rakovinný patvar na těle našeho demokratického státu. Jeho základní charakteristikou je propojení ekonomické, politické a mediální moci. Oddělená politická, ekonomická a mediální moc, podnikání, politika a nezávislé informace jsou základní parametry společenského demokratického prostředí, které mají přednost například i před svobodou vlastnit a podnikat. Pokud nebudou dodržovány, zrodí se zrůdný svět, v němž stejně žádná svoboda vlastnit a podnikat existovat nebude. Také platí, že každý člověk má například svobodu být státním zástupcem či prokurátorem, soudcem nebo obhájcem. Ale nikdo nemá svobodu být tím vším najednou. V životě si musíme umět vybrat a vybrat si znamená zároveň něčeho se i odříci.

Základní problém dnešní situace je v tom, že ten rakovinný patvar už vznikl a je třeba ho následně řešit. Civilizované demokratické společnosti mají tyhle problémy s prorůstáním ekonomické, politické a mediální moci také, ale řeší je průběžně. Ve vyspělé demokratické společnosti se všeobecně ví, že není možné zároveň provozovat praktickou politiku i média, která ji budou reflektovat – podobně jako se v civilizovaných společnostech ví, že není možné provozovat sex s vlastními sourozenci nebo rodiči.

U nás tu elementární kulturu zažitou nemáme, takže napřed politickou neřest připustíme, a když se náležitě rozvine a zmohutní, pokoušíme se ji následně zákony omezit. Pokus spoutat dodatečně Krakena zákony je těžkopádný a namáhavý a výsledek je nejistý.

Přesně to se stalo se současnou novelou zákona o střetu zájmů. A nejen to. Navíc pozměňovací návrhy poslanců Chvojky a Plíška (podle nichž firmy spojené s členy vlády nemají mít přístup ke státním dotacím a veřejným zakázkám a ministři nebudou smět provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk) byly naroubovány na pochybnou právní úpravu inspirovanou právními fanatiky ze spolků jako Rekonstrukce státu. Její podstatnou částí je vytvoření celostátního registru majetkových přiznání spravovaného centrálně ministerstvem spravedlnosti (v současné době je Babišovo). Jde tedy o součást poměrně obludného projektu dokonale profízlované společnosti, který má nahradit nedostatek mravnosti přísnými zákony a policií (mravnost se ovšem, jak je všeobecně známo, terorem prosadit nedá).

Vznikla situace, kdy se liberální strany musely rozhodovat, zda pomohou do života malým důležitým zlepšením tak, že zároveň mohou prosadit velké zhoršení stavu svobody ve společnosti.

A konečně byl z takticko-strategických důvodů vypuštěn třetí návrh poslance Chvojky, podle něhož se členům vlády mělo zakázat, aby byli ovládajícími osobami ve firmách. Tím byl celý návrh podstatným způsobem vykastrován. Stalo se tak víceméně pro nesouhlas ODS s nepatřičným omezením práva podnikat. Opakuji, že oddělení podnikání a politiky má v demokratickém politickém prostředí přednost před podnikatelskou svobodou, ale jen v tom smyslu, že je třeba si vybrat: Buď podnikání, nebo profesionální politika.

A konečně: Hlavní nevýhodou dodatečného pokusu o zákonnou nápravu politického selhání („zrození Krakena“) je, že ten zákon bude možné obejít. Jistě, prasácká společnost se vyznačuje pohrdáním zákonností; zákonnost je možná jen ve společenství, v němž panuje dobrá vůle. Zároveň platí, že tam, kde zákony (pořád ještě) jsou, má člověk možnost, ba povinnost dbát na to, aby byly dodržovány a aby jimi žádný Kraken nepohrdal.

Tolik obecně. Pokud jde průběh schvalování ve třetím čtení, je třeba říci, že pan Babiš utrpěl nakonec nečekaně drtivou porážku, která i jeho samotného trochu zaskočila. Celá novela byla odhlasována ústavní většinou. které samozřejmě ani nebylo zapotřebí.

Ukázalo se totiž, že demokratické strany by byly samy dokázaly prohlasovat jak dva zmíněné pozměňovací návrhy (i když v případě jednoho z nich by to byla bývala jen poměrně těsná většina), tak celou novelu. Dále se ukázalo, že ČSSD není tak rozložená, jak to na první pohled vypadá. Při hlasování o dvou návrzích se jen tři její poslanci zdrželi, což je v tomto případě totéž jako být proti. Pro celou novelu pak už ovšem hlasovali všichni přítomní sociální demokraté jednotně. Jednotné bylo ovšem i Babišovo ANO: Pět „disidentů“ – mj. exministryně spravedlnosti Helena Válková a kdysi dávno profesionální „rebel“ Zlatuška – projevilo svou odvahu tím, že se zdrželi (pilátovská forma hlasování proti). V této situaci pak novela poměrně snadno získala pár hlasů z trosek Úsvitu a hlavně všechny hlasy komunistů, jimž zjevně nakonec nepřišlo vhodné vystupovat jako oligarchovi ochránci.

Dá se očekávat, že novela hladce projde i v Senátu. Co udělá prezident Zeman, těžko odhadovat, je otázka, zda mu okázale projevený nesouhlas s hladce odhlasovanou novelou poskytne dostatečné ukojení.

Přes všechna „ale“, která jsem tu zformuloval, je třeba říci, že jde o malý, ale výrazný krok správným směrem. Ukázalo se, že demokratické strany (ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP 09) spolu dokážou spolupracovat ve zcela zásadní věci: ve snaze omezit nežádoucí a v podstatě zrůdnou kumulaci politické, hospodářské a mediální moci, jež je podstatou Babišova impéria. A že v okamžiku, když vystoupí jednotně, je Babišova podpora v Poslanecké sněmovně přes její nevábný stav poměrně malá (proti bylo 39 hlasů, se zdrženími 47).

Je to jakýsi základ, na němž by se dalo do budoucna stavět. To, o co půjde především a v první řadě, nejsou ani nadcházející krajské a senátní volby, a ani prezidentská volba, jak se nám pokoušejí namluvit někteří hysteričtí pravdoláskaři. Jsou to volby do Poslanecké sněmovny v příštím roce. A pokud by tu vznikla nějaká solidní demokratická platforma, může přežít, i kdyby v nich snad – což se ani trochu nedá vyloučit – Andrej Babiš uspěl. Ale do těch voleb je ještě daleko.

P.S. Je příznačné, že havlovská média se snaží celou věc bagatelizovat a od A až do Z problematizovat (např. Petr Honzejk ve středečních Hospodářských novinách a Martin Fendrych v Aktuálně.cz). Pan Honzejk tvrdí, že zákon je namířen proti Babišovi. To je nesmysl, je namířen proti Babišovi a všem dalším, kteří by kdy v budoucnu měli chuť následovat jeho příkladu. Je namířen do budoucna proti všem pokusům koncentrovat ekonomickou, politickou a mediální moc v jednom politickém tělese. Dále je demagogické tvrdit, že „problém střetu zájmů v politice lze definitivně řešit jen u voleb“. Není to pravda, bude se muset řešit u každých voleb znovu, pokud nebude mít společnost zažito, že něco podobného se nesmí. A taky to neznamená, že řešení zákonem nemá vůbec žádný smysl či váhu. Pan Fendrych prezentuje Babiše jako „ministra financí“, ale to je jen jedna část tohoto mnohostranného fenoménu, který se zcela podstatně liší od Bakaly, Křetínského, Savova, Lukačoviče, Tkáče ap. Nejde jen o to, že „ministr nemá mít média“, ale že oligarcha nemá mít média. A to, že někoho „platí Babiš“, má proto úplně jiný význam než když někoho „platí“ Bakala nebo Křetínský. (Řekl bych dokonce, že pan Fendrych to docela dobře ví.) Afinita mezi Havlovými sirotky a Babišem je prostě omračující.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.