Co když cíle islamistů nejsou zdaleka tak „šlechetné“, jak se tváří? Co když jim nejde o ovládnutí světa, ale jako všem podobným skupinám za tisíce let historie především o zabrání kusu planety, kde zavedou svá (samozřejmě jediná správná) pravidla a budou se mít (podle svých měřítek) dobře. IS chce svůj stát, stejně jako ho chtěli další před nimi.

My mu ho nechceme dopřát, a protože není schopen vést regulérní válku, vede teroristický tlak proti zemím, které proti němu bojují. Co když je světovláda islámu především silné heslo? Nebojujeme nakonec spíše s pečlivě vybudovanou děsivou pověstí radikálního islámu než s čímkoli jiným? Plány na ovládnutí světa zní mnohem lépe než „chtěli bysme mít svůj ropný vrt, pomozte nám k němu“.

Na ovládnutí světa se dají utáhnout lidi a dají se jím i děsit lidi (což může lákat prvně zmíněné). Ale skutečně si strůjci oněch plánů tak věří? Nebo jim jen vyhovuje jejich pověst jak vůči nám, jejich nepřátelům, tak vůči svým následovníkům? Pokud by IS získal svůj stát a byl akceptován, útoky by možná ustaly, protože by bylo dosaženo cíle a nebylo by moudré proti sobě dál štvát svět.

Co když chce IS stejně jako IRA „jen“ nezávislost? Ne, není to důvod jim ji dopřát! Stát řízený organizací jako IS nemá na Zemi co pohledávat! Je to ale možná důvod přestat se jich tolik bát. Terorismus je kobercové bombardování chudých. Je to vidět i v místech, kde se válčí (a kam též spadá většina obětí). Tam je sebevražedný atentát regulérní zbraní na úrovni kamikadze. Co když jsou jejich cíle jsou stejně přízemní jako cíle všech předchozích diktátorů? Víra je dobrý nástroj k ovládání lidí, velká slova o ovládnutí světa též, ale stejná slova říkali mnozí jiní propagandisté dříve, a není žádný rozumný důvod, abychom jim věřili i my na druhé straně barikády.

Měli bychom věřit sobě! Evropě i západní civilizaci by prospělo, kdybychom si uvědomili, jak jsou islamisté ve skutečnosti slabá skupina a jak silní jsme v porovnání s nimi ve skutečnosti my. Domnívám se, že to, jak je Západ mocný, si paradoxně islamisté, respektive jejich špičky, uvědomují mnohem více než my sami. Měli bychom je brát takové, jací jsou: podlí, zákeřní, slabí a porazitelní!