Ministryně práce a sociálních věcí představila „důchodovou reformu“ necelý rok před volbami. To je podobné, jako by se dnes někdo pokoušel ve světě prorazit s vynálezem parního stroje. Mimořádně špatný návrh ministryně Maláčové je nejenom opožděný, zároveň nemá podporu koaličního partnera, a hlavně chce z lidí udělat úplné hlupáky. Nikdo totiž neví, kde by na tuto „důchodovou reformu“ vzala peníze. Paní ministryni to zřejmě připadá jako malichernost, kterou netřeba řešit. Je to jako plánovat výstavbu krásné vily se zahradou, vymyslet si velkorysý počet pokojů a koupelen i noblesní parčík, ale otázku, kde na to vezmete, odložíte někdy na dobu neurčitou. Může pak takový návrh někdo brát vážně?

I já jsem jako členka Komise pro spravedlivé důchody hned na jednom z jejích prvních zasedání navrhovala, abychom právě udržitelnost systému, tedy zdroje, řešili jako prioritu číslo jedna. Co na to tehdy ministryně Maláčová? Byla proti a prosazovala pořadí priorit, které nedávalo smysl (řešila údajné nespravedlnosti systému). Zdroje, tedy nutná součást opravdové reformy, se neřešily nikdy.

Sedm let oranžových slibů a odkladů

„Tonoucí“ ministryně se stébla chytá. ČSSD řídí ministerstvo práce a sociálních věcí posledních sedm let (s krátkou přestávkou, kdy byla ministryní paní Jaroslava Němcová z ANO). Vláda Andreje Babiše má skutečnou důchodovou reformu jako bod číslo 1 ve svém programu. Jaká je realita? Ministryně práce navrhuje na oko něco, co má pouze odvést pozornost od skutečnosti, že údajná priorita nebude splněna. Ministryně financí Schillerová už reformu penzí raději „odpískala“ definitivně.

Říkám si, jak by asi vypadal onen první stěžejní bod programového prohlášení vlády Andreje Babiše, kdyby ho bývali napsali „hvězdní marketéři“ hnutí ANO popravdě?

Mohl by znít zhruba nějak takhle: „Žádné konkrétní kroky nepředstavíme, maximálně povedeme zdlouhavé a neplodné diskuze. V koalici se ani neshodneme na tom, jestli máme vůbec oddělovat důchodový účet od státního rozpočtu, nebo to provedeme jinak. Nejradši bychom to nedělali vůbec, když přece ani netušíme, kde na důchody vezmeme. Do karet nám dál bude hrát, že veřejnost vůbec netuší, kam míří peníze z jejich odvodů za pojištění. Budeme se řídit heslem: Ten, kdo nic neudělá, ten nic nepokazí. Abychom občanům alespoň trochu zavřeli ústa, zavedeme slevy z jízdného ve vlacích a autobusech pro seniory nad 65 let, žáky a studenty do dovršení věku 26 let. A každý rok (když bude ‚náhodou‘ před volbami) pošleme důchodcům jednorázový dáreček v podobě pár stovek nebo pár tisíců.“

Strkat hlavu do písku před penzijní reformou je nepřijatelné. Bez důchodové reformy je totiž systém neudržitelný. Na důchody jinak nebude, anebo nebude na jiné důležité věci. Se současnou vládou najdu shodu alespoň v tom, že právě problematika penzí patří na první místo v programovém prohlášení. Nicméně výrazný rozdíl mezi současnou vládou a koalicí TOP 09, ODS a KDU-ČSL spočívá v tom, že my nehodláme zůstat pouze u prázdných slov a nesplněných slibů. Naše programové týmy už teď spolu jednají i o parametrech reformy a zdrojů financování. Věřím, že najdou společné řešení. Už je totiž nejvyšší čas, aby se Česko pohnulo směrem k lepšímu.

Autorka je předsedkyně TOP 09.