NÁZOR / Kdyby nedělní debatu Za pět minut dvanáct přejmenovala TV Nova na Rande zhrzených a bezvýznamných, bylo by to výstižnější. Jana Maláčová a Jiří Paroubek měli přiblížit problémy současné sociální demokracie a naznačit, co s nimi, ale tak nějak se to nepovedlo. Paroubek, jako kdyby byl natažený na klíček, mlel pořád něco o míru na Ukrajině a Maláčová kličkovala v odpovědích na položené otázky jak zajíc před odstřelem.
Stručně by se debata šéfů dvojice tuzemských sociálních demokracií a dvou neúspěšných politiků dala shrnout do vět „je potřeba ukončit válku na Ukrajině“ a „vláda dělá vše špatně, my bychom to dělali líp“.
Ale pokud divák čekal na nějaké konkrétní odpovědi na položené otázky, čekal marně. Paroubek už dávno není oním buldozerem, který by se spojoval s Marťany, působí již jen jako zestárlý šíbr, kterému vzali veškerou radost ze života. Jen ta na hony čišící arogance a přezíravý způsob vystupování mu zůstaly.
Ani Maláčová zřejmě nebyla v nejlepší formě a ze všech otázek se snažila vysmeknout. Možná že si vzpomněla na dobu, kdy působila ve vládě Andreje Babiše, protože chvílemi vystupovala přesně jako on. Mnoha slovy neřekla nic, pochválila sebe samu a několikrát se neopomněla strefit do současné vlády. Zvlášť je podle ní v naší zemi naprosto „rozvrácené školství a zdravotnictví“. Skoro jsem měl chuť se jít podívat z okna, jestli na ulici netáhnou davy malomocných dožadujících se marně ošetření.
Při popisu zdejší chudoby zabrousila Maláčová do minulosti, kdy seděla na nejvyšší židli na ministerstvu práce a sociálních věcí. „Já byla ministryně, za které se rekordně zvyšovaly platy a příjmy. Která pomohla rodičům s dětmi. Zavedli jsme elektronickou neschopenku,“ chvástala se Maláčová. Jen zapomněla dodat, že ty peníze, které přidala, zvýšily zadlužení státu a pomohly rozfoukat inflační ohýnek, do kterého rukou společnou a nerozdílnou s Babišem přihazovali polínko za polínkem, až se rozhořel táborák, který musí hasit až současná vládní koalice za hlasitého pištění právě Babiše s Maláčovou, že hasí málo.
„Tahle vláda nevládne, je hrozně neschopná, prolhaná. Kolik ministrů bude muset premiér ještě vyhodit, aby to ve státě začalo fungovat?“ položila v jednu chvíli řečnickou otázku Maláčová. Kdybych byl jízlivý a seděl na místě moderátora, zeptal bych se na „ministerský orloj“ na ministerstvu zdravotnictví v době, kdy v této vládě seděla.
Když došlo na spolupráci na levém spektru tuzemské politiky, kam se oba diskutující řadí, bylo i přes proklamace, které od obou zaznívaly, jasné, že nalevo je evidentně tlačenice o toho nejhlavnějšího, jakéhosi reinkarnovaného generálního tajemníka. Podobně jako napravo je v pěti stranách minimálně šest, ale spíše ještě více ambiciózních fýrerů, i levičáci zkrátka pošilhávají po funkci nejvyšší, kterou by chtěl mít pro sebe každý. Pokud se tyto subjekty nedokážou dohodnout, bude to v příštích volbách jen dobře. Ostatně i v těch minulých propadl milion hlasů. A toho se jak Maláčová, tak Paroubek bojí jako čert kříže.
Na rozdíl od Paroubka, který na otázku, zda bude jeho partaj spolupracovat s komunisty Kateřiny Konečné, odpověděl aspoň upřímně, že „to už udělali v krajských volbách“, kroutila se Maláčová jak bajadéra a vykrucovala se, až to možná bylo trapné i jí samotné, nejen divákovi u televize. „Každý, kdo chce spolupracovat, je důležitý, protože ten milion propadlých hlasů byl pro pracující lidi katastrofa. Budu spolupracovat s každým levicovým subjektem, který se na těchto prioritách s námi, sociálními demokraty, shodne. V tuto chvíli s Kateřinou Konečnou nevyjednáváme, ale důležité je, abychom se shodli, potlačili animozity, potlačili ega, neřešili neustále ty funkce, tak jak to řeší tato vláda, ale začali se věnovat této zemi,“ řekla Maláčová.
Evidentně tak navzdory bohumínskému usnesení, jež spolupráci s komunisty sociálním demokratům zakazuje, o nějaké kooperaci uvažuje. „Jednání o případném zrušení bohumínského usnesení v tuto chvíli není na stole,“ bez uzardění pronesla nová šéfka sociálních demokratů.
Je jasné, že pod jejím vedením nebude sociální demokracie sociální demokracií, ale postupně se stane jen opětovným přívažkem komunistů, než s nimi zcela splyne, jak tomu už bylo v minulosti. Není tedy až tak překvapivé, že řady této kdysi vládní partaje opustily známé tváře, někdejší ministryně školství Petra Buzková a ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Ještě v jednom tématu se Maláčová s Paroubkem shodli. V pohledu na válku na Ukrajině. Paroubek jako správně natažený panáček několikráte zarecitoval kremelský narativ, že je potřeba válku na Ukrajině ukončit. „Jak k tomu přistupujeme my, je jasné, jak komunisté, to taky, ale jak k tomu přistupuje SOCDEM? Válkychtivě jako za Šmardy, nebo jako my?“ zeptal se Paroubek. A Maláčová přizvukovala. Podle ní musí mít domácí politika přednost před politikou zahraniční.
„Je správné, že jsme Ukrajině po napadení Ruskem pomohli, ale teď už je třeba pomoci jí vyjednat mír. Spravedlivý mír, a myslím, že je to velmi důležité, pokud to chce ukrajinská vláda sama,“ pronesla Maláčová. Jen jaksi zapomněla říct, co vlastně chce zmiňovaná ukrajinská vláda. Rozhodně to není mír rovnající se kapitulaci, jak si to zjevně představuje u nás Paroubek s Maláčovou i mnozí další. A v zahraničí pak hlavně Putin.