Ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou unavuje hloupá a plytká diskuse, kde vláda vezme na rouškovné a další svoje nápady peníze. Nyní upřesnila, kde vidí zdroje. Chce zvýšit složenou daňovou kvótu o pět procent, což v praxi znamená dramatický růst daní.
Vláda schválila jednorázový příspěvek ve výši 5000 korun pro seniory, na kterém se dohodla v koalici. Jelikož ho podpoří i komunisté, dá se očekávat, že rouškovné v poslanecké sněmovně projde. Není však už jisté, zda vyjde původní záměr, aby bylo vyplaceno už před Vánocemi, ačkoli ho vláda označuje za přilepšení pod stromeček.
Opozice a nezávislí ekonomové vládu kritizují, že – nejen v tomto případě – utrácí peníze, aniž by ji zajímalo, jak rostoucí dluhy zaplatí. Během dvou let své existence už třikrát navýšila penze nad zákonnou valorizaci, ačkoli se hospodářská kondice ČR zhoršovala už před nástupem koronakrize.
Stát versus rodina
Stačí si vzít příklad – když ne firmy, poněvadž Andrej Babiš a jeho Agrofert jsou zvyklí žít na obří dluh, tak rodiny. Pokud se rodina octne ve složité finanční situaci, obvykle se nezodpovědně nezadlužuje, tak aby jí hrozila exekuce. A pokud už spadla do exekuce, má stanovena přísná pravidla, jež jí zabraňují žít nad poměry.
Vláda dnes podobná pravidla ignoruje a otázky, kdo překotný a nekoncepční růst zadlužení zaplatí, odsouvá do vytracena. Nejde jen o rouškovné, ale například současné zrušení superhrubé mzdy znamená dalších 90 miliard propadu státního rozpočtu. Šéf ANO už svůj přerod z marketingově „odpovědného hospodáře“ v nezodpovědného populistu prokázal dostatečně. Vydatně mu sekunduje sociální demokracie, hlavně její nejviditelnější představitelka Jana Maláčová.
Vážná adeptka na post předsedkyně ČSSD, pokud strana v nadcházejících volbách propadne a Jan Hamáček uvolní prostor, zásobuje média kuriózními perlami. Podle logiky ministryně, ne neprávem přezdívané Venezuela, na rouškovném údajně více „vydělají“ senioři s nízkými důchody, než ti s těmi vyššími.
Přiznání selhání vlád ANO a ČSSD
Ministryně v souvislosti s vládními plány zaujala především výrokem, že ji unavuje otázka, jestli si je můžeme dovolit. „To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse, kde na to vezmeme,“ reagovala. Nyní v rozhovoru pro Reflex upřesnila, jak to bylo myšleno.
Maláčová připustila komunikační chybu, ale jen v tom smyslu, že tato slova vyřkla v dlouhém souvětí, a byla prý vytržena z kontextu. Podstatnější je, že oznámila, že už ví, kde na svůj program vezme peníze. Nikoli překvapivě v peněženkách a na účtech plátců daní.
Poprvé však veřejně přiblížila představy o objemu peněz, o který chce navýšit rozpočtové příjmy, jelikož peníze podle ní chybějí nejen důchodcům, ale všude, kam se podívá. Bezděky tak přiznává selhání šestiletého společného vládnutí s hnutím ANO, kdy sociální demokracie měla celou dobu v držení resort práce a sociálních věcí.
Místopředsedkyně ČSSD tak nesdílí furiantství premiéra Babiše, že Česká republika rozkvetla a už je líp, jak sliboval před nástupem do funkce. Recept na financování penzí a dalších sociálních výdajů vidí v masivním zvyšování daní. O kolik?
Zvýšit daňovou kvótu o 5 procent
„Musíme zvýšit složenou daňovou kvótu o pět procent, v okolních zemích je vyšší než u nás,“ konkretizovala Maláčová svoje vize. Nejde jí jen o „spravedlivé“ zvýšení penzí, ale o vykrytí všech výpadků ve veřejných rozpočtech, vyvolaných zamýšlenou výdajovou expanzí v dalších systémech veřejných financí.
Převedeno do čísel to znamená, že daňová zátěž by stoupla o zhruba 270 miliard korun, tedy na zdaleka nejvyšší úroveň v polistopadové historii. Složená daňová kvóta znázorňuje celkové příjmy veřejných rozpočtů z výběru daní a sociálních a zdravotních odvodů v poměru k objemu hrubého domácího produktu (HDP), který je nyní na úrovni 5,5 bilionu korun (jeden procentní bod HDP je tedy 55 miliard).
V rámci OECD sdružující 36 vyspělých zemí má Česko 16. nejvyšší složenou daňovou kvótu a podle metodiky této organizace u nás letos dosáhne 36,6 procenta HDP. Od roku 2015 stoupá a už dnes je nejvyšší od vzniku České republiky. Před námi jsou i vyspělé ekonomiky, jako Maláčovou zmiňované Německo a Rakousko. Tyto státy ovšem mají nesrovnatelnou produktivitu a nižší zdanění práce.
Spojenci jen komunisté
Sociální demokracie zná široký rejstřík, kde zvyšovat daně. Cílí na zavedení progrese ve firemních daních, sektorovou bankovní daň, vyšší majetkové daně a výraznější progresi v dani z příjmů fyzických osob. Prostor by jistě našla i ve spotřebních a nově i v ekologických daních. To vše signalizuje varovný trend nárůstu přerozdělování podvazujícího ekonomickou aktivitu. Skutečně nejsme Německo ani Rakousko a jen bychom tak zhoršili vlastní konkurenceschopnost.
Maláčová může sdělovat svoje divoké plány, ale sociální demokracie pro ně s výjimkou KSČM těžko nalezne spojence. Nicméně aspoň o chybějících zdrojích uvažuje, i když svým tradičně sporným způsobem, na rozdíl od bezideově populistického Babišova hnutí.
Premiéra absolutně nezajímá, jak v nejrizikovější ekonomické situaci od pádu komunismu zalepí hrozivé rozpočtové schodky nejen letos, ale co je podstatně horší, hlavně v dalších letech. Smetl ze stolu i pokus Maláčové o důchodovou reformu.
„Pochybuji o tom, protože připravit jenom výdaje není důchodová reforma. My potřebujeme i příjmy,“ reagoval Babiš na otázku, zda o ní bude jednat a jestli se ji podaří prosadit do voleb. „Nedávám tomu moc šancí,“ dodal pesimisticky.
Důchodová reforma? Jen PR Maláčové
„Z toho mám bohužel jenom pocit, že důchodová komise slouží pro PR paní Maláčové a té paní, která se teď profiluje jako kandidátka na prezidenta,“ uvedl a narážel tak na další kritický hlas k nečinnosti vlády v této věci, zaznívající od šéfky důchodové komise Danuše Nerudové, rektorky Mendelovy univerzity v Brně.
Premiérovy výhrady by mohly mít svoji váhu, pokud by nekolidovaly s programovým prohlášením vlády. V něm je výslovně uvedeno, že mezi strategické cíle patří prosazení důchodové reformy. „Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ píše se v něm. Shoda na konkrétních krocích je však v nedohlednu a Babiš žádnou alternativu nepředložil.
Místo toho se vláda zaměřuje na jednoduché a nesystémové kroky nevyžadující větší intelektuální úsilí, když předtím řadu reformních kroků pravicových vlád zrušila nebo změkčila. Vlády ANO a ČSSD do této doby žily z podstaty, umocněné výkonem podnikatelského sektoru. Dnes tyto strany narážejí na limity svých možností a jejich podivná soutěž, kdo rozdá víc neexistujících peněz, zatím nemá vítěze.