V Galerii Rudolfinum byla zahájena výstava německého malíře Eberharda Havekosta − Logik, která nenechá nikoho bez reakce. Digitální média ve své výtvarné práci používá dnes každý, ale zkusit proces obrátit a detaily digitálního tisku přenést na velkoformátové plátno olejovými barvami, to je přinejmenším novátorské. Můžete si být jisti, že tenhle malíř olejomalbu studoval, detaily se přibližuje renesančním mistrům či vědeckým ilustrátorům. Rozhodl se dokonce, že fotografii překoná, a to důsledností svého zobrazení. Na výstavě můžete jeho snahy vidět především na obrazech „Transformers“, „Rozvodná skříň“, „Obsah“ či „Praještěr“. U dvou posledně zmiňovaných máte skutečně pocit, jako byste zabloudili na výstavu Zdeňka Buriana.
Dokonalost „ruční kopie“ je však jen jeden aspekt vystavených prací umělce. U dalších děl jsou mnohem více patrná hlavní témata současných prací Eberharda Havekosta − čas, proměna, stálý koloběh. Sám autor schválně mate diváka v tom, co je vlastně motiv, co skutečný obsah, jaký smysl má název či forma. Pracuje s reklamními fotografiemi, ze kterých vybírá detaily, počítačově je rozkládá a tyto fragmenty následně olejovými barvami reprodukuje na velká plátna. Výsledný efekt je zneklidňující. Takhle reklamní fotografie vypadat nemá… U snímků „Oceán“, „Ahoj“, „Sprej“ nebo „Pocit“ máte dojem, jakoby olejomalby byly nějakým způsobem „nepovedené“, realita je posunutá. Obrazy vypadají jako mistrně namalované technicky nekvalitní tisky či nevhodné výřezy detailů. Eberhard Havekost předvádí aplikaci ideologie ve světě médií a digitální vizuality. Ideologie je považována za sklo, skrz které sledujeme svět. Sice přibarvuje všechno, co vidíme, ale zároveň se snaží být zcela neviditelná, abychom měli pocit volného výhledu na slibovanou realitu. A malíř nám tuto realitu předhazuje bez přibarvení. Křičí bez ohledu na mručení davu, že „císař je nahý“, i když se to mnohým nehodí do krámu. Obrazy rozkládá a znovu skládá, sleduje proces vlastní tvorby. Často jsou na obrazech husté nánosy barev a jasně patrné hrubé tahy štětcem, což je v kontrastu k preciznosti výsledného díla.
Eberhard Havekost se narodil roku 1967 v Drážďanech, nyní žije a pracuje v Berlíně. Pražskou výstavu Logik si jako jeden z mála současných výtvarníků sám navrhl i instaloval. Každá výstava je pro něj individuální záležitostí, kterou chce připravit speciálně pro místo, kde se bude konat. S velkou pečlivostí jsou potom vybírány i názvy, které ale často působí velmi nezvykle, jako např. „Výstava“, „Obsah“ nebo „Název“. Do pražského Rudolfina se na Eberharda Hevekosta můžete přijít podívat až do 2. července tohoto roku.
