Nákaza koronavirem dorazila i do České republiky. Zatím jen pár lehkých případů, ale i tak jsou média plná zpráv, reportáží a tiskovek na toto téma. Vyjadřuje se téměř každý, od rána do večera. Předseda vlády, ministři, ústavní činitelé, ředitelé nemocnic, hlavní hygienička, lékaři, zdravotníci, komentátoři… Jen hlava státu mlčí.

K dnešnímu dni je v České republice potvrzeno pět případů onemocnění. Šestnáct dalších lidí se právě testuje. Nákazu šířící se po světě jistě nelze podcenit a je správné o všem dopodrobna informovat. Někdy to ale bohužel působí spíš jako politický marketing a vyvolávání paniky posilované zejména bulvárem nebo deníky z holdingu předsedy vlády. Sám Andrej Babiš se pasuje bezmála do role superhrdiny, vlastním tělem a s nasazením života bojujícího se smrtelnou nemocí. „Neměl jsem čas, řešil jsem koronavirus,“ omlouvá se svým fanouškům za opožděné „hlášení“ na Facebooku. A na sociální sítě o tom chrlí jeden post za druhým.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Všude se mluví o přijatých ochranných opatřeních, která mají šíření viru u nás omezit nebo mu přímo zabránit. Některá jsou poněkud bizarní, jako například zákaz vstupu na galerii pro veřejnost ve Sněmovně, nebo automatické otvírání dveří v pražské MHD, aby se cestující, kteří se celou dlaní drží madel, nemuseli prstem dotknout knoflíku na dveřích. I tak je ale nepochybné, že zavádění rozumných opatření je nutné, zodpovědné a chvályhodné. Posiluje to reálné bezpečí, ale současně to v mnoha lidech posiluje pocit ohrožení nebezpečím, které se na nás valí: Kdyby to nebylo vážné, tak by se tohle nedělalo…

Od rozbřesku do soumraku, a v nočních zprávách taky, posloucháme jen o koronaviru. O nedostatku respirátorů, roušek a dalšího zdravotnického materiálu, o přetížených infolinkách, o zastavených letech, o příznacích, o nebezpečí. Není tedy divu, že značná část našich spoluobčanů totálně panikaří v hrůze, že u nás už už vypukne smrtící katastrofa. Nakupují metráky mouky a hektolitry balené vody v přesvědčení, že přestane jít elektřina a zkolabuje zásobování.

Bez ohledu na to, jak (ne)pravděpodobný tento scénář je, nebo kdo a proč takové nálady vyvolává, je tu ale nesporný fakt, že koronavirovým zpravodajstvím masírovaný národ je vyděšený. V každém supermarketu je to vidět. A kdo má v takovém případě občany uklidňovat? Vystoupit na veřejnosti a promluvit k nim. Ubezpečit je, že je tu pro ně. Že je tu s nimi. Pochopitelně prezident republiky.

Miloše Zemana to ale ani nenapadne. Vyděšeným občanům zjevně nemá co říci. Zabarikádovaný v Lánech, nejspíš pohodlně navlečený do úboru svých „pyžamových dnů“, mlčí. Poslední sdělení na prezidentově oficiální facebookové stránce je z 27. února a dočteme se v něm: „Při příležitosti pravidelného pracovního oběda jsem na Pražském hradě přátelsky přivítal 1. místopředsedu vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka.“ Tak to nás těší a doufejme, že jim neservírovali fuj kaši ani částečně fuj koprovku, ale dál už nenásleduje nic. K tématu, které hýbe Českou republikou, ani slovo.

Za úkol to zjevně nedostal ani mluvčí Ovčáček. Na Twitteru aktuálně sdílí článek o migrantech, doporučuje skvělé kázání z bohoslužby a cituje z papežovy promluvy z první neděle postní 1. března.

Máme vůbec ještě prezidenta? A pokud ano, k čemu ho máme? Když už ani v takové situaci není ochoten – nebo je snad dokonce neschopen – dát se vidět a pronést pár slov ke svému národu. Je to hanba.

Autorka je řadovou členkou TOP 09.