Objevují se názory, že když si někoho do země vpustit, měli bychom si sami vybrat, kdo to bude, a že by to měli být lidé, kteří jsou nám kulturně blízcí. Tedy třeba syrští křesťané. Vtírá se myšlenka, vezměme kohokoli, jen když to nebude muslim.
Předně by mohlo vzbudit jistý údiv, proč jeden z nejateističtějších států na světě chce zrovna křesťany. To, že v sobě najednou mnoho lidí probudí křesťana, je poněkud bizarní. Značná část obyvatel u nás nemá s křesťanstvím společného vůbec nic. Samozřejmě že jsou podvědomě formováni dřívější kulturou, aniž o tom vědí, ale to má ke křesťanství dost daleko. Že si někdo myslí, že se nemá krást a lhát, z něj nedělá křesťana, spíše člověka s jakýmsi ponětím o etice. To se ještě nevylučuje s tím, že takový člověk může křesťany klidně i nenávidět a bude si myslet, že tak pomáhá světu ke štěstí.
Můžeme se obávat, že by se u nás křesťané z Orientu necítili moc doma. Zdejší občanstvo má dost problém se dorozumět i s českými křesťany a českými církvemi. Jak by se dívali na křesťany arabské, těžko odhadnout. Zvlášť by se v tom mohli vyznamenat všichni ti noví bojovníci proti islámu, kteří se zatím vyžívají v tom, že na internetu líčí, jak by Tomáš Halík rád Evropu zaplavil vrahy.
Kdo to asi přebere?
Jak nedávno celkem prakticky poznamenal Jiří Pehe (už to slyším, ha, havloid první třídy!), není také jasné, jak by se asi takové selekce prováděla. Pošleme do jižních zemí naše imigrační úředníky, ať si tam „materiál“ proberou? Hlavně aby s sebou nezapomněli vzít jistého bojovného antiislamistického docenta, který by jim radil, jak to tam probrat. Taky pochopitelně Okamuru, protože ten se svíjí v bolestech, když se k něčemu nevyjádří.
On i křesťan může být závadný, koneckonců je ovlivněn náboženstvím, takže je nejspíš fanatik. Pokud náboženstvím ovlivněn není, pozor na něj, bude to falešný křesťan.
V každém případě takové návrhy na selekce, pokud nejde o oddělení zločinců, nic neřeší. Ti lidé už v Evropě jsou a jižní země se „provinily“ tím, že leží u moře. Ti uprchlíci už tady také jsou a musí se s nimi něco udělat.
Imigranty lze také vracet, to ovšem znamená vracet je do rozvrácených zemí. U některých, protože nemají dokumenty, možná je někteří nemají schválně, ani nevíme, odkud jsou. Jinými cestami se oni nebo další vrátí zpátky.
Řešit na místě
Všechny nástroje zatím selhaly. Nejjednodušší by bylo řešit problém v samotné severní Africe, tedy aby ti lidé neodjížděli. Bylo by třeba vytvořit jakousi železnou oponu ve Středozemním moři a také odklonit proudy uprchlíků do táborů a později třeba osad, kde by byli odděleni od celého toho afrického rozkladu. Tedy do jakési koloniální enklávy, která budou izolovaná od všech těch místních islamistických škůdců takovou zdí, jakou si kolem svých hranic postavil Izrael a od těch dob má od palestinských atentáníků dost pokoj.
Tam by bylo možné lidem poskytovat pomoc a dát jim práci. Ostatně kvalifikovaná evropská mládež, která nemůže sehnat práci a už ji nikdy nesežene, by se tam mohla vyřádit, aspoň na nějakou dobu. Všechno by to chtělo patriarchální systém kontroly a řízení. To vždycky znamená omezení nějakých svobod, což se dá přežít, když člověk ví, že může odejít. Někteří by odejít museli, třeba všelijací radikální imámové by letěli jako první.
Africký problém je třeba řešit v Africe. Stejně tak ale platí, že část uprchlíků Evropa stejně teď přijmout musí a můžeme o tom diskutovat asi tak, jako o počasí.
