Není to právě lehký úkol. Ale je to správné. Je prostě třeba respektovat demokratickou volbu vůdce, s nímž nelze skoro v ničem souhlasit. Stejně jako je třeba respektovat britské referendum o odchodu z Evropské unie.

Zároveň je ale nutné hledat odpověď na otázku, co se to stalo s naším světem, že už není tak docela náš. Že už nepatří lidem, kteří odvozovali svoji identitu a celý svůj základní životní pocit z porážky sovětského komunistického impéria ve studené válce a v pozitivním smyslu z vítězství liberálního uspořádání společnosti. Jak je možné, že se od volby Miloše Zemana či spíše od krachu banky Lehman Brothers pohybujeme na tobogánu směrem dolů a těch vymožeností svobodné společnosti rapidně ubývá, zatímco stále více lidí tleská vládě silné ruky?

Jsme na skluzavce a je to sešup. Ten sešup souvisí s tím, jací jsme. Nemohou za to nějací zlí „oni“. Můžeme si za to sami.

Liberální společnost nelze provozovat bez liberálů. A naším problémem je to, že jsme málo přesvědčenými liberály a je nás málo. Připustili jsme na jedné straně rozmach cynismu a nevíry ve svobodnou společnost a na druhou stranu jsme toho udělali málo pro to, aby ve společnosti převládal zdravý rozum. Vlády a vůdci, s nimiž jsme se mohli aspoň částečně identifikovat, byli slabí. Nenacházeli jsme dostatečný konsensus s lidmi, kteří mají jiné názory a jinou mentalitu.

Liberálové pravicové i levicové orientace vládli dlouho po pádu Sovětského svazu velké části světa. A přitom se jejich vláda neopírala o dostatečné přesvědčení a také o dostatečný respekt ke společenské realitě. Snobský levicový mainstream zhmotněný do Baracka Obamy dokonal přitom dílo zkázy svojí naprostou bezhodnotovostí a pobuřující slabostí. Amerika měla osm let prezidenta, který nejprve obdržel Nobelovu cenu míru a pak v podstatě rozvrátil světový bezpečnostní systém. Taková Amerika, a mám na mysli Ameriku ctnostných univerzit a ušlechtilých médií, si opravdu koledovala o Trumpa.

Na celé příhodě s Milošem Zemanem stejně jako s Donaldem Trumpem je jedna věc od základu špatná. Je to věc, která je základem jejich úspěchu a naší prohry. A to je vykreslení demokratického soupeření jako boje vzdělanců s burany. Jistěže Miloše Zemana i Donalda Trumpa měli sklon volit zejména lidé s životními pocity outsiderů a lidé s nižšími možnostmi seberealizace. Lidé s nižším vzděláním, s nižším příjmem a lidé z menších měst. To je ale celkem banální poznatek. Ve skutečnosti je jakýmsi paradoxním znakem nízké inteligence mnoha příslušníků inteligence, že si tento obraz společnosti vůbec nechají vnutit anebo ho dokonce přímo sami vytvářejí.

Demokratické soupeření má být soutěží hodnot a postojů. Hillary Clintonová prohrála nikoli proto, že by zastupovala kdovíjaké vzdělance, ale spíše proto, že neměla po myšlenkové stránce skoro vůbec co nabídnout. Pobuřující nejsou jenom populistické řeči Donalda Trumpa, stejně tak pobuřující je prázdnota Hillary Clintonové.

Máme úkol. Ten úkol spočívá v tom, že nesmíme přestat věřit v demokracii a že máme povinnost zůstat liberály. Pluralitní demokracii máme právě nyní příležitost bránit opravdovostí našeho přesvědčení a naprosto jasným pojmenováním všeho, co svobodnou společnost likviduje a potápí.

Americká demokracie je natolik silná, že přežije i Donalda Trumpa. Doufejme, že česká demokracie přežije Andreje Babiše a Miloše Zemana. Tady máme dostatek příležitostí obstát se ctí.