Předseda ČSSD Jan Hamáček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
„Volby nejsou prohrou vlády, nevzdávám to,“ reaguje Jan Hamáček na už třetí volební debakl ČSSD pod jeho vedením. Dosud nenahlédl hloubku problému, v níž se sociální demokracie nachází, a nikdy nepřizná, že k jejímu pádu přispěly pobyt v Babišově vládě i Zemanova mocichtivost.
Z reakcí předsedy ČSSD je patrné, že odmítá uznat realitu a hledá jakýkoli důvod, jak obhájit účast v menšinové vládě podporované KSČM. Hodí se připomenout, že výsledky vnitřního referenda o vstupu do Babišova kabinetu v nevýhodné pozici menšího partnera byly poměrně těsné. Rozhodnutí však padlo a stoupenci tohoto kroku po velmi špatné zkušenosti z předchozího volebního období nesou odpovědnost.
Vstup do vlády uškodil
Jelikož ČSSD prožívá už třetí těžkou volební porážku po nástupu Hamáčkova vedení, lze tvrdit s naprostou jistotou, že jí vstup do vlády vedené trestně stíhaným oligarchou ve fatálním střetu zájmů nepomohl. Nepřinesl až příliš optimisticky očekávaný bod obratu, naopak jí uškodil. Spekulace, že by odchodem do opozice utrpěla víc, zůstávají jen v rovině spekulací.
Zatímco předseda KSČM Vojtěch Filip uznal volební neúspěch a nabídl rezignaci, Jan Hamáček nic takového neplánuje. Předvádí nedůstojné piruety, které nemohou zastřít podstatu problému. Predátor Babiš potřebuje ČSSD – spolu s KSČM – jen jako zástěrku uskutečňování svých politických a obchodních zájmů. Současně jim setrvale odsává zbývající voliče seniorského věku, na které vsadil ve volební kampani.
Pokud dnes Andrej Babiš roní krokodýlí slzy a licoměrně lituje neúspěchu ČSSD a KSČM, tak jen proto, že hrozí vážné riziko, že po volbách do poslanecké sněmovny v příštím roce ztratí koaliční potenciál. Bude si za to případně moct sám kombinací likvidace koaličních partnerů a agresivního vymezování vůči demokratické opozici.
Porážka vládního bloku
Zisk hnutí ANO v krajských volbách ve výši 21,8 procenta je navzdory apoteózám provládních komentátorů velmi hubený. Zdaleka neodpovídá volebním průzkumům a výrazně zaostává za výsledky vítězných stran v minulosti (ČSSD, ODS).
Hlavním signálem je ale propad celého vládního bloku ANO, ČSSD a KSČM. Proti posledním volbám v roce 2016 oslabil o 40 procent a získal jen třetinu mandátů. Ještě větší masakr ho čeká ve druhém kole senátních voleb.
Hamáček se tedy mýlí, když dnes prohlašuje, že vláda volby neprohrála. Mýlí se i v úsudku, že krajské volby nejsou referendem o popularitě vlády. V minulosti tomu tak bylo vždy – viz Paroubkova oranžová tsunami v roce 2008. Tehdy ovšem i v pořadí druhá Topolánkova ODS získala víc hlasů než letos Babišovo ANO.
Tyto volby minimálně zobrazují trendy nálad veřejnosti. Je patrné, že hnutí ANO sice nabralo další levicový elektorát, ale současně se od něj odvrátila část zklamaných voličů, kteří přešli jinam. Nepomohla ani vyšší volební účast, než bylo vzhledem ke koronavirové krizi očekáváno.
Nic světoborného, ale…
V této situaci dává Jan Hamáček mediální vyjádření, ze kterých čiší bezradnost, mizivá sebereflexe a nepochopení podstaty průšvihu, v němž se ocitá sociální demokracie. V rozhovoru pro deník Právo prohlašuje, že ho volební výsledek nepřekvapil. Přitom ještě nedávno věštil z některých nepotvrzených průzkumů preferencí, že se vrací důvěra v ČSSD.
„Připouštím, že to není nic světoborného, ale když jsme u čísel, tak máme víc než SPD,“ reagoval Hamáček na dotaz, zda mu nevadí, že sociální demokracie spadla ze 125 krajských mandátů na pouhých 37 a vypadla ze zastupitelstva v pěti krajích.
Hamáček projevuje skutečně nízké sebevědomí, když se hájí vítězstvím o dva mandáty nad SPD. Reálný obraz je ovšem takový, že ČSSD letos získala s koaličními partnery na několika společných kandidátkách historicky nejmenší počet 185 tisíc hlasů.
Jen pro porovnání: v roce 2016 dosáhli sociální demokraté 386 tisíc hlasů, v roce 2012 to bylo 622 tisíc hlasů a rekordní sklizeň zažili za Jiřího Paroubka v roce 2008, kdy získali více než milion hlasů a 280 mandátů. Jasná je sestupná tendence se zlomem po vstupu do vlády. A dnes Hamáčkovi stačí těsné vítězství nad populistickou Okamurovou formací.
Červený svetr zabodoval?
Šéf ČSSD nevidí problém ani ve volební kampani pod vedením proslulého zemanovce Michala Haška a v sázce na červený svetr. „Když to nebylo na červeném svetru, tak nám interní průzkumy ukazovaly tři kraje, když to bylo na červeném svetru, máme jich osm. Z mého pohledu to svoji roli sehrálo,“ míní.
Ve skutečnosti Hamáček roli červeného svetru, kvůli němuž dokonce změnil barvu loga ČSSD, velmi přecenil. Volební kampaň se minula v čase a prostoru v době prudkého růstu nových případů nákazy koronavirem, kdy se Česká republika zařadila mezi nejrizikovější země v Evropě. V takových souvislostech vyznívá volební slogan ČSSD „V krizi vás ochráníme“ jako černý humor.
Ke zvýšení renomé sociální demokracie jistě nepomáhá ani návrat zkompromitovaných figur právě typu Michala Haška, důrazného stoupence účasti ve vládě. Tady se dostáváme k dalšímu patronovi neúspěchu ČSSD ve volbách, prezidentu Miloši Zemanovi.
Patron Hamáčkova neúspěchu
Zeman vycházel s poddajným Hamáčkem o poznání lépe než s jeho předchůdcem Sobotkou. Mohl přes něj snáze projektovat svoje personální, politické i obchodní požadavky – jako je pokus o rehabilitaci upadajícího spojenectví s čínským komunistickým režimem, kdy se Hamáček ochotně zapojil do Tvrdíkova byznysu s ochrannými pomůckami.
Prezident vyslovil údiv na nad propadem ČSSD a KSČM ve volbách a dává ho do souvislosti s nevýrazným vedením obou stran (s výjimkou Hamáčka). Jeho znepokojení však plyne z něčeho jiného: že prohrál jím preferovaný vládní půdorys, který mu mocensky nejlépe vyhovuje. Pokud by v příštích volbách uspěla opozice, fakticky by ztratil vliv na dění v zemi. Proto kope do rodících se volebních bloků, které mají šanci Babiše přečíslit.
Jan Hamáček z dalšího volebního debaklu nehodlá vyvodit odpovědnost a řešení odkládá na lednový sjezd ČSSD. „Pokládat funkci teď jako demonstrativní gesto nemá smysl, protože by to destabilizovalo situaci,“ vysvětlil.
Kam směřuje ČSSD?
Před dvěma lety v čase komunálních voleb, kde ČSSD ztratila polovinu mandátů a v souběžných senátních volbách obhájila jediné křeslo ze třinácti, Hamáček hovořil jinak. „Snažíme se stranu stabilizovat, znovu získávat důvěru voličů. Tou první zkouškou, zda náš recept funguje, budou volby krajské,“ oznámil. Nyní se tváří, že nic takového neřekl.
Druhý propadák zažila postsobotkovská sociální demokracie v roce 2019 ve volbách do Evropského parlamentu, kde poprvé ztratila své zastoupení ziskem pouhých 3,9 procenta hlasů. Recepty nezafungovaly ani letos. Krajský propadák je ještě větší než komunální a ČSSD směřuje s Hamáčkem v čele k vymazání z politické mapy.
