Zmizení pěti českých občanů v Libanonu, ať už znamená cokoli, otvírá starou známou otázku, zda se má vyjednávat s únosci, popřípadě s teroristy. Předem je třeba poznamenat, že v tuto chvíli nevíme, jestli jde o únos a terorismus. Pokud ne, nic to nemění na tom, že se podobná otázka vynoří kdykoli znova v budoucnosti.
Argumenty pro a proti jsou známé. Únosci unášejí lidi kvůli penězům nebo publicitě. Jednání z jejich strany má dospět k zamýšlenému cíli, tedy penězům nebo propagaci jejich hnutí a idejí. Jakékoli vyjednávání z nich dělá partnery a je už nějakým způsobem prohrou. Deratizátor s potkany také nevyjednává.
Na druhou stranu má stát povinnost starat se o své občany. Teze, že s násilníky se nevyjednává, je sice hezká, ale zase bledne před individuálními osudy, když jde o život konkrétních lidí. Ve hře je také argument, že za své problémy si mohou někteří lidé sami. Buď jednali lehkovážně a jeli někam, kam normální člověk nejede, protože selským rozumem ví, že riziko je příliš vysoké, nebo tam jede jako profesionál, třeba voják, humanitární pracovník nebo novinář, a pak to činí s vědomím rizika. Musí vědět, že možnost pomoci může být omezená či žádná a mezitím, než pomoc dorazí, přijde třeba o život nebo o zdraví. V některých případech ale platí, že tu práci někdo dělat musí.
Hraje se hra
Praxe se zřejmě pokouší balancovat mezi krajními póly. Zatímco se vyjednává o výkupném, oficiální místa tvrd,í že o ničem nevyjednávají. To je součást hry a těžko se někomu divit. Hlavní je dostat lidi domů a příliš nemluvit o okolnostech.
Absolutistické hledisko tvrdí, že uměním je, ne ze dvou zel nevybrat to menší, ale nevybrat žádné. Jenže takové umění můžeme použít jen v případě, že tu třetí možnost máme. Jak vidíme, i Izrael, který nikdo nebude podezírat z měkkosti vůči teroristům, je ochoten k závratným ústupkům, když jde o život jediného občana. To si pak vynahradí tvrdostí jinde.
Únosci, teroristé, vyděrači a podobné bytosti nehrají podle fér pravidel. Jejich výhodou je nemorálnost, která jim dává dočasnou převahu. Násilník má vždycky výhodu. I únosci a teroristé mohou vyhrát jednotlivé bitvy a také je vyhrávat budou.
Hlavně jde o to, aby nevyhrávali války.
