Prezident Miloš Zeman se rozhodl, že nejmenuje Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničních věcí ve vznikající vládě premiéra Petra Fialy (ODS). Hlava státu si k tomu našla několik důvodů. Vadí jí prý nedostatečné vzdělání dotyčného, který má jen bakalářské vzdělání. Dále se Zemanovi nelíbí jeho odměřený postoj k Visegradské čtyřce, rezervovaný vztah k Izraeli nebo návrh na uskutečnění příštích Sudetoněmeckých dnů v České republice.
V Ústavě České republiky v hlavě třetí, článku 68, odstavci 2) je ovšem jasně uvedeno: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Z toho znění celkem jasně vyplývá, že prezident nemá právo veta při jmenování nových členů vlády, což potvrzuje i většina ústavních právníků. Ostatně sám Miloš Zeman ještě jako premiér kdysi prezidentovi Václavu Havlovi, který nechtěl v květnu 2001 jmenovat do funkce místopředsedy vlády ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, namítal, že prezident nemá právo kádrovat jeho kandidáty. Tak by se tím nyní také mohl řídit.
Některým výhradám vůči Janu Lipavskému se dá rozumět, mně se také například nelíbí jeho odtažitý vztah k Izraeli, dlouholetému příteli České republiky a jediné demokratické zemi v oblasti Blízkého východu. O to tady však nejde, to je pouze záminka ze strany Miloše Zemana.
Jedná se o to, že prezident Zeman schválně klade překážky vzniku nové vlády a snaží se tímto způsobem proti sobě poštvat koalice SPOLU a PirSTAN. To se mu ovšem nepodařilo a nově jmenovaný premiér dal jasně najevo, že na seznamu budoucích ministrů nehodlá nic měnit. Nastala tak nyní těžká situace. V zájmu České republiky je, aby se moci co nejdříve ujala vláda, jejíž podoba vzešla ze svobodných a demokratických voleb. A to kvůli vážným potížím, jako jsou covidová pandemie, vysoká inflace a rostoucí ceny energií, které je třeba urychleně začít řešit. A jakékoliv oddalování nástupu nových ministrů by nepříznivou situaci jenom zhoršovalo.
Tato situace bohužel nemá dobré řešení, jestliže by prezident trval na svém neústavním vetu. V každém případě by bylo nejlepší, aby nová vláda začala co nejdřív vládnout. Takže by měla být jmenována v nejbližším možném termínu bez Jana Lipavského, jehož pravomoci by dočasně převzal někdo jiný. Premiér Fiala by následně měl podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, jak již dal najevo, který by definitivně rozhodl, jestli může prezident nejmenovat člena vlády, a tak by bylo konečně jasno.
Je ovšem otázka, zda se prezident bude chtít řídit rozhodnutím Ústavního soudu ve věci kompetenční žaloby. Vzhledem k aroganci Miloše Zemana je nutné se připravit i na variantu, že se prezident ve své nemoci rozhodne kromě ústavy destruktivně ignorovat i rozhodnutí Ústavního soudu.
Je obecně hrozné, že Zemanovi vůbec nejde o prospěch České republiky, ale pouze o své sobecké zájmy.
Autor je středočeským krajským zastupitelem za ODS.