Kongres Evropské lidové strany minulý čtvrtek v Helsinkách vybral svého kandidáta na předsedu Evropské komise. Drtivým poměrem 79:21 vyhrál mediálně téměř neviditelný německý europoslanec Manfred Weber nad výrazným a agilním finským expremiérem Alexanderem Stubbem. Vzhledem k váze institutu vedoucích kandidátů a vzhledem k očekávané výhře lidovců v jarních eurovolbách můžeme říct: Seznamte se! Manfred Weber, příští předseda Evropské komise.
Stále ještě rozhodují kuloáry
Tento výběr má důležité konsekvence pro nejbližší budoucnost evropských lidovců i celé evropské integrace.
Za prvé: Stubb i Weber přistoupili ke své kampani zcela odlišně. Stubb upřel mnohem více energie na voliče a občany. A přestože lze o řadě jeho politických pozic vést polemiku, jeho komunikační potenciál, srozumitelnost a snaha vysvětlit potřebnost evropské integrace přístupnou cestou budila sympatie.
Twitter a rozhovory v médiích nicméně nestačí. Ukázalo se, že zásadní rozhodnutí se v unijní politice stále dělají v kuloárech. A mezi elitami byl veřejně téměř nepostřehnutelný Weber mnohem silnější. Podporu získal nejen mezi národními stranami či lidoveckými europoslanci, ale také u lidoveckých členů Evropské rady (což je důležité vzhledem k mechanismu volby předsedy Komise). Podpořil ho mimochodem i Viktor Orbán, černá ovce evropských lidovců.
Procedura vedoucího kandidáta, která původně vznikla proto, aby podpořila demokratizaci evropské politiky a participaci evropských voličů, se tedy ukázala být spíše pozlátkem než reálně fungujícím mechanismem.
Lidovci chtějí dalšího Junckera
Za druhé, v souboji Stubbovy liberálnější, otevřenější vize s tradičnějším a centralističtějším přístupem mlčenlivého Webera drtivě vyhrály staré pořádky. Evropští lidovci se vlastně přihlásili k programu udržování dnešního stavu. Zároveň můžeme očekávat, že se evropský mainstream, alespoň ten pravostředový, vzdálí od aktivistické rétoriky a omezí snahu řešit politickou situaci v Maďarsku nebo Polsku. Oproti Stubbovi se totiž Weber nijak nevymezil třeba vůči Orbánovu konceptu neliberální demokracie, což lze chápat jako důležitý signál. Ne proto, že by se evropská integrace chystala vydat stejným směrem, ale možná s jeho přítomností prostě dokáže koexistovat.
Kandidaturu Manfreda Webera podpořili také čeští eurolidovci, kteří se často prezentují jako jediní čeští eurovizionáři. Podporou politika, který žádné evropské vize nemá a z hlediska schopnosti oslovit občany bude jen mladším klonem Jeana-Claude Junckera, ale vlastně přiznali, že žádný konkrétní pozitivní evropský narativ nemají a ani nevytvoří. To bohužel platí pro značnou část evropských lidovců obecně. V příštích volbách bude tato absence myšlenek nejspíše ještě stačit, dlouhodobě ale ne. Dost možná to proto bude poslední evropské vítězství křesťanských demokratů.
