Marek Eben rozhovory nedává. Po některých zkušenostech nemá v novináře důvěru. Na důkaz svých slov mi odvyprávěl historku: „Kdysi se mnou někdo dělal rozhovor, přišla řeč na sprostá slova. Říkal jsem, že někomu to projde a někomu ne, třeba Vladimír Menšík nebo Jan Werich si to mohli dovolit, ale u mě by to asi neprošlo a radost z toho nemám. Protože rodiče pak dávají dětem toho Ebena za vzor a děti mě tím pádem právem nenávidí. A co byste řekl. Druhý den vyšla moje fotka na titulu a pod ní byl titulek: Rodiče mě dávají dětem za vzor. A to jsem si opravdu připadal jako úplný pitomec.“

O Ebenově nechuti dělat interview jsem věděl, musel jsem proto nastražit „past“. Herec, moderátor, ale také skvělý muzikant vydal loni společně se svými bratry vpravdě pozoruhodnou autorskou desku Co my víme, mimochodem nominovanou na album roku na Cenách Anděl. V e-mailové žádosti jsem Marka ujistil, že se budeme bavit především o ní. Souhlasil, o muzice se baví přece jen raději než o StarDance. Můj plán spočíval v přesvědčení, že Ebenovy písňové texty jsou natolik osobní, že budeme-li si o nich povídat, dostanu se oklikou do jeho nitra.

Což se také stalo. Probrali jsme leccos. Tak například odpovědnost živitelů rodin během nahrávání alba. „Netroufnu si (do studia) přijet nepřipravený. Viděl jsem i muzikanty, jak chodili po lese, skládali texty a uvnitř na ně čekal zvukový mistr. Na to nemám nervy. Většina kapely jsou otcové od dětí, kteří nechali doma poměrně vytočenou rodinu, a tak se snažíme čas ve studiu minimalizovat.“

Když jsem vyjádřil dojem, že jedna z písní alba Hezké to bylo vyznívá tak trochu jako loučení se světem, oponoval: „Kluci v kapele to říkali taky, ale já se o to nesnažil. Moje intence u téhle písně byla, že jsem měl v životě kliku, de facto jsem chtěl napsat vděčnou písničku. Nejsem žádný velký nostalgik, ale je pravda, že se mi občas stane, že se mi písnička proti mé vůli vymkne, že chci něco napsat a vyjde z toho něco trochu jiného.“

Nakonec jsem položil i otázku, která mě na Markovi zajímala vždycky. Totiž jestli nesl těžce, když musel pro moderátorské vytížení skončit s herectvím. Zazněla snad až drásavě upřímná odpověď: „Loučil jsem se s lehkým srdcem. Upřímně, herec jsem byl tak trochu omylem.“

Dělat s Markem Ebenem rozhovor nazvaný Měl jsem v životě kliku byl velmi příjemný zážitek. Přečíst si jej můžete v novém čísle měsíčníku FORUM 24+, případně zde. Snad se tento můj pocit přenese i na vás.